Začátek dalšího kriminálního seriálu ČT jsme v Reflexu zaspali; věnovali jsme mu pozornost až den po prvním dílu, ale o to důkladněji – sérií několika tematizovaných materiálů v tištěném Reflexu. V průběhu uplynulých šesti týdnů jsme se pak v redakci bavili o tom, proč mají Devadesátky scenáristy Josefa Mareše (s Matějem Podzimkem) a režiséra Petera Bebjaka tak velkou odezvu? Co na nich diváky tak přitahovalo?
Pádným, byť trochu zjednodušeným důvodem je jistě sentiment. Tehdejší skok z komunismu do svobodného světa prožívala velká část diváků buď ještě jako děti, teenageři, nebo mladí lidé. Málo z tehdejších kriminálních událostí si proto pamatují podrobně – v době, kdy se děly, je zajímaly jen okrajově.
Scenárista a kriminalista Josef Mareš ale dotyčné případy skutečně zažil, pracoval na nich, má je podložené archivy a přesnou dokumentací – tím do scénářů vnáší pocitovou i emocionální přesnost a také autenticitu.
Byla to totiž doba pro policisty hodně náročná: právem jsou v Devadesátkách portrétováni jako poctiví chlapi čelící administrativním překážkám, s mizerným vybavením, bez počítačů, v otřískaných favoritech, v příšerném oblečení, s nic moc platy a samozřejmě bez mobilů. Důležitý je z tohoto pohledu i trojúhelník tří hlavních policistů Kozák-Tůma-Plíšek, kteří dohromady vytvářejí komplexní dějovou linku pevného chlapského přátelství i zrady, která se prolíná všemi díly.
Seriál dále vyniká přesnou vizuální stylizací, o kterou se postarali kostýmní výtvarnice Andrea Králová, scénograf a filmový architekt Henrich Boráros a kameraman Martin Žiaran.
Důvodem úspěchu je jistě i Bebjakova práce s herci, kdy se ke slovu dostala především střední generace zkušených hráčů (Ondřej Sokol, Martin Finger, Vasil Fridrich, Robert Mikluš a další).
Seriál nám – v pandánu s podařeným dokumentárním cyklem Polosvět režisérů Davida Síse a Martina Froydy navíc nabízí i širší reflexi a jistou katarzi toho, co jsme vlastně tehdy ve spěchu prožili. A ano, byla to sice divoká doba plná gangsterů a mordů, ale nějak jsme to zvládli, mafie nepřevážila a Česká republika se mohla pohnout do vyrovnanějších „nultých let“ 21. století. Užijte si kulturní podcast Veroniky Bednářové a Vojtěcha Ryndy.
