Pošťák vždy zvoní dvakrát: Film, který i po bezmála osmdesáti letech od premiéry nelehl popelem
Na budoucnost mám ještě spoustu času, říká vysmátý Frank Chambers, když dostopuje až k motorestu na americkém západním pobřeží. Na pumpě tady visí cedule s nápisem Man wanted – podnik hledá výpomoc. Nápis s osudovou ironií předznamenává budoucnost: vždyť by pod ním klidně mohla být fotka s příslibem odměny, která povede k dopadení hledaného zločince, jenž se v tradici filmu noir propadne do nebezpečného spiknutí s parametry prokleté romance.
Femme fatale tu je krásná Cora, jejíž manžel provozující motorest Franka najme na výpomoc. Veselý a popíjející podnikatel nevidí, že mezi frustrovanou ženuškou a pohledným tulákem vzplála jiskra. Nejprve trochu váhavě, jako když Coře nejde zapálit cigareta. Přesto kolem sebe nechá Franka s hořící sirkou kroužit, jako kdyby nebyla už dávno rozhodnutá, že s novým románkem spálí všechny mosty. Na nich ale stojí nevinní lidé…
I po bezmála osmdesáti letech od premiéry však tenhle filmový konstrukt nelehl popelem, protože dokáže pořád uhranout milostným vzplanutím. To se v druhé polovině přesouvá před soud, jenž řeší podivnou smrt Cořina manžela po pádu z útesu. Lana Turnerová v roli Cory přitom ve většině scén vypadá jako anděl, jejž legendární kostýmní výtvarnice Irene Lentzová Gibbonsová obléká do sněhobílých modelů přesně v duchu pravidla, že nositelem myšlenky jsou i kostýmy, které slovy Ester Krumbachové „něco rozmlží, na něco naopak upozorní“.
Knižní předloha Jamese M. Caina se krátce po vydání v roce 1934 dočkala zákazu kvůli přemíře násilí a erotiky, což pak chtěli ohoblovat i hollywoodští producenti, kteří se o materiál zajímali. Aby si naklonili cenzuru, odstraňovali ze scénáře motivy cizoložství i osnování vraždy, jež se měla změnit v pouhý vrtoch osudu. Adaptace čekala na premiéru dlouhých dvanáct let; na jedné z verzí pracoval i Gustav Machatý a ještě před Američany se do italské adaptace pustil Luchino Visconti. Známá je i adaptace z roku 1981 s Jackem Nicholsonem a Jessikou Langeovou.
Karlovarský festival však v souvislosti s podmanivým titulem z roku 1946 letos nejvíc zajímá osoba Johna Garfielda, představitele Franka, k jehož poctě bude film uveden v rámci kolekce o deseti snímcích, v nichž Garfield exceloval. „Proč hledáte nová místa, lidi a myšlenky?“ zeptá se státní zástupce, jenž Frankovi jako stopaři zastavil a vysadil ho u prokletého motorestu. Při pohledu na Garfieldovu krátkou, leč úctyhodnou hereckou kariéru se zdá, že by se takhle mohl ptát i herce samotného.
Režie: Tay Garnett / USA 1946
