Karavan: Road movie, které vede směrem pryč i směrem dovnitř
Návštěvníku karlovarského filmového festivalu, tedy aspoň trochu náročnějšímu divákovi, těžko mohlo ujít, že Karavan je částečně autobiografickým snímkem Zuzany Kirchnerové, který měl světovou premiéru v soutěžní sekci Un certain regard v Cannes, což je obrovský úspěch pro celou českou kinematografii. Ale možná by bylo lepší nic z toho nevědět, když se člověk vydává s Ester a Davidem na cestu po Itálii, jež vede směrem pryč i dovnitř. Pryč, protože Ester už zřejmě neví, jak dosavadní život vést dál, nebo na to nemá sílu. Dovnitř, protože jiná cesta někdy neexistuje. A právě že je bolestně nádherné nic z toho nevědět přesně a jen sledovat, jak se Ester za volantem obytného vozu zakusuje do krajiny a jak se krajina okolní včetně krajin osudů lidí, jež cestou potkává, odrážejí v její tváři.
Ester na návštěvě u kamarádky z mládí kdesi u Rimini impulsívně nastartuje její karavan a vyrazí na jih se svým synem Davidem, který má poruchu autistického spektra. Cestou se k nim přidá tulačka Zuza, mladá holka, co možná odkládá dospělost nebo ji někde už načala a nepovedlo se jí to. Kilometry ubíhají, peníze na jídlo a benzín mizí a dál už moc není kam jet. Na rozdíl od jiných filmů ze žánru road movie, jež rády končí dosažením mořského pobřeží, je tu moře přítomné průběžně – jako horizont, oproti němuž se Ester vyjevuje sama sobě. Horizontem jsou jí i ostatní postavy. Když Ester vidí kamarádku a její bukolicky bezstarostný život, říká si, že takový mohla mít taky? Když pozoruje dovádějící Zuzu, vzpomíná na to, jaká sama byla kdysi? Čím míň víme, tím líp, protože sledovat proměnlivou, nejednoznačnou tvář Ani Geislerové v hlavní ženské roli je obrovsky napínavé dobrodružství. Obdivuhodná je také její těsná, máloslovná a často velmi fyzická souhra s představitelem Davida Davidem Vodstrčilem, jenž filmem prochází s charismatem rockové hvězdy.
A jak to u těch nejlepších road movie bývá, jedním z hlavních hrdinů je právě i okolní krajina. Bohatá, zkrocená, ochočená Itálie severu se postupně mění ve vyprahlou, pustou zem jihu, která v sobě má nezávislost vyzáblých toulavých koček a tajemství jejich očí. Souhra všech výrazových složek – kamery, zvuku, hudby, střihu – buduje magický realismus s hučením moře, šuměním divokých palem ve větru a lhostejně poházenými odpadky.
Vedle hereckých výkonů a pečlivě vystavěné audiovizuální stránky Karavan získává diváka velkorysou nedoslovností. Nemůžete přesně vědět, co se Ester honí v hlavě, nemusí vám dokonce být ani nijak zvlášť sympatická, ale chcete v tom jet s ní.
Režie: Zuzana Kirchnerová / ČR / Slovensko / Itálie 2025
