Filmový festival v Karlových Varech se poprvé po třech letech konal bez pandemických opatření a v běžném termínu na začátku července – a proběhl bez zaškobrtnutí. To je samo o sobě skvělá zpráva. Ty tři roky možná dokonce urychlily změny, k nimž by v audiovizuálním průmyslu došlo tak jako tak. Na přehlídce se mění soutěžní sekce i majetková struktura, mimo ni se (doslova) o slovo hlásí nová generace filmařů… Symbolicky v roce úmrtí dlouholeté umělecké ředitelky Evy Zaoralové stojí festival na začátku nové etapy.
Jedno je třeba zdůraznit: viděli jsme letos skvělé filmy. Čímž není zdaleka myšlen jen vítěz Zlaté palmy z Cannes Trojúhelník smutku režiséra Rubena Östlunda. Moonage Daydream byl dalším z divácky vděčných titulů, jež přicestovaly z Cannes – stejně jako autentická sociální studie z indiánské rezervace v Jižní Dakotě Válečný pony, intenzívní chlapecké drama Blízko, body horor klasika Davida Cronenberga Zločiny budoucnosti a mnohé jiné snímky, které pro řadu diváků patřily k vrcholům Varů. Programová sekce Horizonty, která tyto hity přináší z jiných předních festivalů, dlouhodobě představuje špičku varské dramaturgie.
České snímky bodují
I další zpráva z letošního ročníku je výjimečně pozitivní: české snímky v mezinárodním kontextu bodují. Hned dvě ceny si odnesl český film Slovo scenáristky a režisérky Beaty Parkanové – za mužský herecký výkon Martina Fingera a právě za režii. Upřímný snímek o síle i tíze daného slova, odehrávající se na pozadí událostí roku 1968, se promítal v Hlavní soutěži. Česká kritika ho vesměs s až pohrdlivým povýšenectvím odmítla, mezinárodní porota, v níž nebyl žádný český zástupce, však měla jiný názor.
Podle uměleckého ředitele přehlídky Karla Ocha byla letošní Hlavní porota soudržnou, celistvou skupinou. Rozhodnutí prý odevzdala o hodinu dřív, než měla. „Chovali se tak, jak bychom chtěli, aby se chovaly všechny složky festivalové divácké obce: než by se věnovali hovoru o tom, co se jim nepozdávalo, dlouze mluvili o tom, co se jim naopak líbilo,“ řekl Karel Och na závěrečném setkání organizátorů festivalu s médii. „Toho se snažíme dosáhnout i u publika obecně, protože v různorodosti programu je logické, že se vždycky něco bude líbit více a něco méně. Práce v porotě vyžaduje soustředění, důležitá je určitá psychická stabilita. A letos se poroty podařilo poskládat opravdu dobře.“
Výjimečná shoda mezi novináři a porotci panovala v případě dokumentu Zkouška umění, který zvítězil v nové soutěžní sekci Proxima a získal i cenu mezinárodní kritiky FIPRESCI. Suverénně natočený snímek Adély Komrzý a Tomáše Bojara observačním způsobem sleduje přijímačky na pražskou Akademii výtvarných umění. Komrzý ve Varech loni vybojovala zvláštní uznání v sekci Na východ od Západu se svým předchozím snímkem Jednotka intenzivního života a s tím příštím by neměla mít problém zamíchat kartami už v Hlavní soutěži.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
