Kvůli AI vyměnili většinu zaměstnanců

V srpnu loňského roku jste se stal virální postavou díky článku v magazínu Fortune. Psal o vás jako o řediteli, který propustil 80 procent týmu, protože lidé odmítali používat umělou inteligenci. Jak těžké to rozhodnutí bylo?

Ty titulky fungovaly hlavně jako clickbait. Pravda je, že tomuto kroku předcházel celý rok intenzívních investic do školení a výuky promptování. Chtěli jsme firmu proměnit a velmi rychle jsme zjistili, že nejde o změnu technologickou, ale o hlubokou změnu kulturní. Spousta zaměstnanců se postavila proti a AI používat odmítla. Nezbylo nám tak nic jiného než se s nimi rozloučit. Dnes je IgniteTech úplně jiná firma a řídí se filozofií, které interně říkáme AI DNA.

Co ta AI DNA znamená v každodenním provozu?

Vezměte si běžnou firmu, které hrozí odchod klíčového zákazníka. Trvá dny, než se svolají schůzky, projde se historie v Salesforce a zanalyzuje se komunikace s podporou. My máme komplexní odpověď za 30 sekund. Umělá inteligence projde naše firemní komunikační kanály, e-maily i smlouvy, vyhodnotí náladu zákazníka a zjistí třeba, že nedávno proběhlo zdražení a zároveň se protáhlo řešení jeho problému na technické podpoře. Podmínkou ovšem je AI neustále krmit obrovským množstvím firemních dat.

Firmu řídíte na dálku. Jak vám AI pomáhá osobně?

Můj den řídí systém, kterému říkám Master Harness. Každé ráno v pět hodin se probudí moji osobní AI agenti, projdou tisíce interních zpráv a signálů, například ze Slacku nebo z přepisů videohovorů, a připraví mi ucelený ranní brífink. Dozvím se z něj o rizicích, nespokojených klientech nebo problémech v týmu dřív, než by se ke mně tyto informace dostaly obvyklou cestou.

Na přednášce jste zmínil, že se u vás mění i samotný způsob, jakým software vzniká. Jak?

Vytvořil jsem interní programy Knowledge Well a Anvil, jež celé paradigma obracejí. Tradičně uživatel nahlásí chybu, ta zapadne hluboko v backlogu a možná se za několik měsíců opraví. U nás uživatel chybu popíše inteligentnímu chatu, AI s ním problém probere a doptá se na podrobnosti, sama sáhne do kódu, chybu opraví, otestuje a přes noc nasadí opravu. Navíc dohledá její původní příčinu, aby se už nikdy nezopakovala. Klasické roadmapy vývoje u nás už neexistují, nahradila je konverzace s AI.

Původně jste programátor a prý s pomocí AI stále tvoříte vlastní software. Proč se tím jako šéf velké firmy vůbec zabýváte?

Tvorbu softwaru miluji, dělám ji celý život. Kód ale dnes už vůbec nepíšu a upřímně ani nevím, v jakém programovacím jazyce jsou mé nové nástroje, včetně Knowledge Well, napsané. AI pouze diktuji, co má dělat a jak to má fungovat. Zrychlilo mě to natolik, že jsem třeba včera sám nasadil čtyři nové softwarové funkce.

Které modely vám při tom pomáhají?

Mým hlavním inženýrem je teď model Fable od Anthropiku, specifikace píše Opus a celou operaci orchestruje a řídí Astra od OpenAI. Jako hlavní pracovní prostředí ale používám Perplexity. Od začátku bylo postavené na prohledávání webu a sdružuje klíčové modely konkurence na jednom místě. Velkou výhodou je i to, že má naprosto stejné uživatelské rozhraní na počítači i v mobilu.

O AI agentech se mluví jako o další revoluci. Souhlasíte?

Revoluce je možná silné slovo, ale rok 2026 je jednoznačně rokem agentů. V praxi jde o to, rozsekat složitý úkol na menší části a zpracovávat je souběžně. Analýza rozsáhlého e-mailového archívu nám dřív trvala čtyři hodiny, s deseti paralelně nasazenými agenty jsme se dostali na dvě minuty. Agentům ale pořád chybí schopnost reagovat na události okamžitě prostřednictvím takzvaných webhooků. Většinou jen pasívně kontrolují stav v nastavených intervalech.

Když se technologie mění takhle rychle, jaké lidské dovednosti budou za pár let na trhu práce rozhodovat?

Bezesporu kritické myšlení, kterého podle nedávných průzkumů ve společnosti bohužel ubývá. Druhou nezbytnou dovedností bude precizní angličtina. Modely jsou trénované převážně na anglických textech a pro správné zadávání úkolů je cit pro jazykové nuance naprosto klíčový.

Do Prahy jste přijel na roadshow ZEBR.AI. Nedávno jste společnosti Zebra Systems svěřili i distribuci pro Spojené státy. Proč padla volba právě na ni?

Zjednodušeně řečeno, Zebra je celosvětově náš nejvýkonnější distributor. Při jednom obědě v Londýně se mě Zdeněk Bínek, šéf Zebry, zeptal, jestli bychom spolupráci nemohli rozšířit. S předchozím distributorem v USA jsme měli obrovské problémy. Tamní trh má velký potenciál, ale jeho výsledky patřily k nejhorším. Proto jsme se rozhodli převést ho pod Zebru. Americká čísla zatím nedosahují těch českých, ale od místních partnerů cítíme obrovskou vděčnost. Konečně mají distributora, který jim naslouchá a pomáhá.

Inspiroval vás nějak český partner z hlediska byznysu?

Zebra je pro nás laťka, se kterou poměřujeme všechny ostatní. Musím říct, že mě fascinoval jejich nedávný rebranding na ZEBR.AI. Změnit jméno a celou identitu firmy není vůbec jednoduché a chce to obrovskou odvahu. U žádného jiného partnera nic podobného nevidíme.

Pro Prahu jste si schovali oznámení, které se týká řešení GFI Kerio­Connect. Proč zrovna sem a s čím přicházíte?

Českou republiku jsme vybrali zcela záměrně, protože Kerio odsud pochází. S hrdostí můžu oznámit, že jsme naši umělou inteligenci Eloquens AI zabudovali přímo do GFI KerioConnect. Nástroj dokáže za uživatele plynule vyřizovat korespondenci v jeho vlastním, osobitém tónu, a to buď plně automaticky, nebo tak, že mu nejprve připraví koncepty ke schválení. GFI KerioConnect má před sebou velkou budoucnost. Na trhu je stále spousta zákazníků, kteří prostě nechtějí Gmail ani Microsoft 365 a dávají přednost vlastnímu řešení. Proto do něj masívně investujeme.

Řada lidí se ale bojí, že když na svou poštu pustí AI, poskytovatel nebo samotná umělá inteligence jim bude číst soukromé zprávy. Je ten strach oprávněný?

To je skvělá otázka. U mnoha konkurenčních řešení mohou administrátoři takové e-maily skutečně číst. My jsme ale vyvinuli interní bezpečnostní řešení s pracovním názvem projekt Nitro, o němž dnes mluvím vůbec poprvé. Stojí na technologii AWS Nitro Enclaves.

Jak to funguje v praxi?

Příchozí e-mail se zašifruje a odešle do zcela izolovaného prostředí, takzvané enklávy, ve které běží Eloquens AI. Umělá inteligence vygeneruje odpověď a rovnou ji zašifrovanou pošle zpět. Do této bezpečné schránky nemá přístup žádný náš zaměstnanec ani administrátor. Dostane se do ní jen sám uživatel, a to prostřednictvím jednorázového ověřovacího kódu. Nikdo jiný vaše zprávy číst nemůže.

Letos se hodně mluvilo o tom, jak agenti OpenAI sami pronikli do portálu australského systému Medicare nebo na platformu Hugging Face. Stává se z umělé inteligence útočník?

Sama o sobě zlé úmysly nemá. Skutečný problém nastane teprve ve chvíli, kdy se této technologie zmocní lidé se zlými úmysly. ­Vždycky si v té souvislosti vzpo­menu na legendárního hackera Kevina Mitnicka, který jasně řekl, že jedinou stoprocentní ochranou před průnikem do systému je vytáhnout ho ze zásuvky a fyzicky odpojit.

Znamená to, že se zbytečně vystavujeme riziku jen kvůli pohodlí?

Přesně tak. Propojujeme všechno s veřejným internetem čistě ze zvyku a z pohodlnosti. Rizika tu samozřejmě jsou, obzvlášť ve chvíli, kdy AI získá kontrolu nad kritickou fyzickou infrastrukturou. Proč by ale měly být on-line vojenské zbraňové systémy nebo elektrárny? Podle mě existuje jediné bezpečné řešení, jak zabránit tomu, aby AI ohrozila lidské životy: klíčové systémy musíme fyzicky odpojit od internetu, tedy využít takzvaný air gap. Je to jediná funkční ochrana před fatálním útokem.

Vaše AI míří i k evropským zákazníkům. Jak se díváte na evropskou regulaci umělé inteligence?

Obávám se, že Evropskou unii technologicky zbrzdí a ta pak nebude držet krok se zbytkem světa. Vezměte si GDPR. Jako americká firma trávíme obrovské množství času řešením legislativy a programováním ochran, které ve Spojených státech vůbec řešit nemusíme, protože tam takové problémy prostě nevnímáme.

Aby všechny tyto chytré nástroje fungovaly, potřebují obrovská datová centra. Proti nim ale veřejnost často protestuje.

Je to obrovský paradox. Hlavně ve Spojených státech vidíme, jak lidé s transparenty odmítají výstavbu nových datových center ve svém okolí, protože se bojí, že jim vezmou vodu nebo energii. Často jsou to ale titíž lidé, kteří umělou inteligenci každý den vyžadují a chtějí využívat její výhody.