nahoru

Appka na horách aneb Hi-tech lyžování 21. století v Nízkých Tatrách. Ale taky retro vlek kulerváč

Jan Studnička 22. ledna 2023 • 19:00
Appka na horách aneb Hi-tech lyžování 21. století v Nízkých Tatrách. Ale taky retro vlek kulerváč
foto: GoPass Travel

Lyžařská střediska bojují se stále sílící hrozbou klimatických změn a tím pádem válčí i mezi sebou o klienty. Pokud jste stejně jako já pár let na lyžích nestáli, může vás zaskočit, jak to dneska na svahu vypadá. Satelity, aplikace, hypermoderní lanovky a multifunkční karty, to všechno je dneska ve větších lyžařských střediscích standardem. A všechny tyhle moderní technologické zázraky jsou jenom o jedné jediné věci – o pohodlí lyžaře.

V dětství jsem lyžoval hodně, rodinné výlety na svah patří k mým nejoblíbenějším dětským vzpomínkám. Vyrazit na lyže znamenalo spoustu zábavy. Svištění z kopce dolů je samozřejmostí, ale tenhle sport většinou taky nabízel pěknou přírodu hor, spoustu srandy v autě cestou tam i nazpátek, spektakulární pády členů rodiny, hranolky v kelímku a přeslazený čaj. 

Ale tenhle specifický koníček obnášel před lety taky řadu obskurních zážitků jako třeba šlapat v lyžácích od parkoviště k lanovce nebo vleku… a pak vleky samotné. Když jsem byl dítě, existovaly u nás v Krušných horách jen dva typy. Kotva a poma. Kotva byla podivným zážitkem, protože mě učil lyžovat můj otec, takže když jsme se společně nechali táhnout vzhůru, jeho dvoumetrová postava měla kotvu u kolen, zatímco mému sedmiletému já se zařezávala pod lopatky. Poma byla trochu komfortnější v případě, že jste vydrželi odpal napnuté pružiny, kterou jste si vrazili mezi nohy. Nejedno dítě se s pomou proletělo nad závějemi. 

Od svých nácti jsem byl lyžovat jen párkrát a vlastně jsem se nikdy za tu dobu nezajímal, jestli se relaxační lyžování jako sport někam posunulo. Spoiler alert: posunulo. 

Všechno kromě kopce a lyží je digitální

„Dávno jsou pryč časy, kdy jste museli brázdit lyžařské středisko s papírovou mapou, dneska je všechno v telefonu,” vysvětluje mi Majo Galajda z Tatra Mountain Resorts. Stojíme pod horou Chopok v Nízkých Tatrách v lyžařském středisku Jasná. Padesát kilometrů sjezdovek dělá z Jasné největší lyžařské středisko ve střední Evropě, takže mapa je potřeba. Věřte mi, když nebudete ze začátku koukat do mapy a sledovat značení na svazích, ztratíte se. Ne, že by to byl nepříjemný zážitek, ztratit se na sjezdovkách Chopoku, ale když v domnění, že konečně míříte k hotelu, již potřetí sjedete k tomu samému vleku na druhé straně hory, získáte temné podezření, že vás hory nechtějí pustit pryč. 

Když Majo říká, že má mapu „v telefonu”, myslí tím v aplikaci GoPass, na kterou jsou v Tatra Mountain Resorts patřičně pyšní. GoPass začal jako věrnostní program v roce 2013, ale od té doby vyrostl v neoddělitelnou součást všech jejich areálů. A mezi ně se mimo jiné počítají lyžařská střediska Jasná, Tatranská Lomnica ve Vysokých Tatrách, ale třeba taky Ještěd a středisko v Polsku nebo Rakousku. Hromada dalších středisek prostě jen systém GoPass využívá, třeba takový Špindl.

„Automat vám za dvě eura vyplivne vaši GoPass kartu a ta vám zůstane napořád,” vysvětluje Majo. Přes GoPass appku pak kupujete skipassy, pobyty v hotelech, sbíráte věrnostní bodíky, slevy v restauracích a akvaparcích TMR a vůbec využíváte všechny tyhle výdobytky digitalizovaného byznysu. „V lyžařských střediscích to má hlavně tu výhodu, že se nám lidi neštosují u pokladen. Naším hlavním cílem je eliminovat všechny ty zbytečnosti kolem lyžování. Prostě přijedete, nasadíte lyže a vyrazíte na svah.”

Z pokoje rovnou na svah

Téhle filozofii je podřízená celá Jasná. V hotelu Grand, který leží přímo pod střediskem, můžete sjet výtahem až do lyžárny, projít podzemní chodbou a vylézt v podstatě jen pár desítek metrů od první lanovky. Ty jsou tady v drtivé většině sedačkové, ty delší rovnou kabinkové. Ta nejpůsobivější tu stojí od roku 2012. Kabinkovka vedoucí z Priehyby na vrchol Chopoku, což znamená, že propojuje severní a jižní stranu hory. Překonává tedy sedm set metrů převýšení a dokáže operovat i ve větru, který vane sto dvacet kilometrů za sekundu. 

Nic takového nás naštěstí nepotká, ale i lyžařská střediska se musejí s nepřízní počasí  potýkat čím dál častěji. A je to především nedostatek sněhu, který je trápí. „Klimatické změny jsou nejspíš trvalé. Ale nevíme ještě přesně, co to znamená. Někteří experti říkají, že se bude stále víc oteplovat, jiní, že se budou častěji střídat extrémní teploty,” říká Majo a ukazuje z naší kabinky na řadu sněžných děl. „Tak jako tak, v tuhle chvíli je náš byznys hlavně o tom, kdo dokáže zasněžit v co nejkratším čase a co možná nejhorších podmínkách, co možná největší plochu sjezdovek. My zvládneme udělat přes třicet kilometrů.” Inovace se ale netýkají jen umělého sněhu. Rolby jsou kupříkladu naváděny jednak satelity a jednak přístroji, které ukazují, kde je kolik sněhu a jak je potřeba sníh upravovat.

V kabince s námi sedí úplně typický vzorek návštěvníků Jasné. Slováci, Poláci, Maďaři i Češi. Celý areál působí jako (lyžařský) sjezd V4ky. Konkrétně Češi sem jezdí často autem, ale někteří volí i vlak. Z Prahy se totiž pohodlně dostanete vlakem až do Liptovského Mikuláše, odkud je to busem na Jasnou necelá hoďka. Ani výbavu s sebou nemusíte tahat. Podle Maja už je půjčování přímo na místě „současným standardem”. Ostatně většina hotelů má půjčovnu vlastní a pod svahem jsou další.  

Sami za úsvitu na svahu

Když nebudete stát žádnou frontu a všechny lanovky pofrčí, jak mají, zvládnete se dostat zdola až na vrchol hory pod dvacet minut. Pak už je jen na vás, jak obtížnou cestu zvolíte, na které straně hory… a kolik podniků při tom navštívíte, protože obzvlášť severní svah je posetý bistry, hladovými okny, kavárnami a bary. Většinou tu frotny samozřejmě jsou, a přestože odsýpají hladce (celková přepravní kapacita místních lanovek je něco málo pod dvaatřicet tisíc lidí za hodinu), můžete si samozřejmě přes gopass připlatit a zřídit si přednostný přístup a frontu předběhnout. 

Ten mimochodem dostanete automaticky s další populární kratochvílí, která byla minimálně pro mě do téhle doby neznámá. FreshTrack. V podstatě je to jednoduše geniální koncept. Zatímco pro veřejnost se sjezdovky otevřou v 8:30, vy se svým FreshTrack passem můžete vyrazit na svah už v sedm ráno. Vy a dalších pár desítek lidí. Takže v podstatě sami řežete čerstvě upravené sjezdovky a sledujete východ slunce. Připadáte si jako v reklamě na Tatry. Ale zaplatíte si to. 

Na Špindlu tahle sranda stojí trojku a v Jasné mezi sedmdesáti a osmdesáti eury. Při nákupu přes gopass appku platíte pochopitelně nižší částku. Vždycky je v tom zahrnutá luxusní snídaně, v případě Jasné v restauraci na vrcholku Chopoku s fenomenálním výhledem. S čtyřčlennou rodinou je to docela nářez, ale pokud jste lyžařský fajnšmekr, jsou to dobře utracené peníze.

Nostalgie na pružině

Appky, baterie sněžných děl, satelitně naváděné rolby, multifunkční karty a pohodlné kabinkové lanovky, které dokážou ustát silnou vichřici. Ano, lyžování se od mého dětství změnilo výrazně. A přestože je to všechno posun k lepšímu, nedokážu si pomoct, abych si kolem odpoledne neposteskl nad tím, že jsem ještě nepotkal ožralého vlekaře, neměl hranolky v kelímku a neměl trapné ticho s cizím člověkem na kotvě. Asi nejsem sám.

Po pětileté přestávce se totiž na západní straně jižního svahu Chopoku znovu spouští stará Tatra-Poma. Na tomhle stařičkém vleku zbudovaném začátkem osmdesátek překonáte převýšení pěti set metrů. Tehdy byl a dnes zase nejspíš je nejdelším vlekem tohoto typu ve střední Evropě. „Je to stařičký pán, ale lidi milují retro,” vysvětluje Majo a dodává: „Když jsme na podzim ohlásili, že se letos dává zase po letech do provozu, náš Facebook vybouchl, hromada lidí se na tomhle vleku kdysi učila lyžovat.” Stařičký pán musel být už dvakrát rekonstruován a jeho opravu mimochodem zřizuje Ivo Dobrík, jehož otec byl před čtyřiceti lety jedním ze stavitelů vleku. 

Když se ptám, jestli si můžeme prastarou pomu zkusit, Majo zavrtí hlavou.„Dnes je bohužel mimo provoz kvůli počasí,” říká. Nemůžu říct, že nejsem trochu zklamaný, ale jen do doby, než se dozvím, že oficiálním jménem se sice vlek nazývá H210, ale mezi zasvěcenými se mu říká kulerváč. 

Možná že nostalgie se přeceňuje. Ale kdyby vás přece jenom přepadla, podle mého investigativního pátrání ve většině lyžařských střediscích pořád najdete hranolky v kelímku. 

Jan Studnička



Prezidentské volby 2023

Začátkem roku 2023 se budou konat prezidentské volby, kde se rozhodne o nástupci Miloše Zemana. Přinášíme vám přehled užitečných informací, volební zpravodajství i zajímavosti týkající se prezidentského úřadu.

Kandidáti Termín voleb

Voličský průkaz Volební systém Pravidla kampaně Výsledek voleb Druhé kolo


Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.