Skutečně byli vítězové první světové války, zejména Francouzi, tak krutě nespravedliví a neúměrnými požadavky na reparace umetli Hitlerovi cestu k moci, jak se i v odborné literatuře stále traduje? Podívejme se na fakta…
Pondělí 30. ledna 1933. Právě je jmenována říšskoněmecká vláda kancléře Adolfa Hitlera. K jeho prvním krokům patří zastavení finančních úhrad plynoucích do zahraničí – od reparací přes splácení úvěrů. V době 100. výročí podpisu Versailleské mírové smlouvy si připomeňme, jak to celé v červnu 1919 začalo, jakými veletoči politicky výbušné téma reparací prošlo a že kromě peněz šlo také o odstoupení rozsáhlých území, včetně infrastruktury a nerostných zdrojů, o konfiskaci patentů či válečnou kořist od bitevních lodí po majestátní zepelíny.
V první řadě však utrpěla penězi nevyčíslitelná národní prestiž Němců, klíčovým politickým faktorem meziválečného období se tak stal pocit hlubokého ponížení „hanebným diktátem z Versailles“. Kromě legend o dýce údajně vražené do zad neporažené německé armádě či o spiknutí světového židovstva šlo nepochybně o jeden z hlavních pilířů národně socialistické propagandy a Hitlerova úspěchu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Už mám předplatné.
Přihlásit se
