Je jí sedm let a bydlí spolu se třemi staršími sestrami, otcem a ultraobézní matkou, jež se nedávno ve svých dvaatřiceti letech stala babičkou, v zapadákově uprostřed americké Georgie. Není ani chytrá, ani roztomilá. Párkrát se na ni usmálo štěstí v kláních o korunku královny krásy, než ztloustla a zfrackovatěla. Celé Spojené státy o ní mluví a tři milióny lidí zapínají televizi, když běží její vlastní reality show. Jmenuje se ALANA THOMPSONOVÁ a říká se jí Honey Boo Boo.
ZATÍM NIKDO NEVÍ jistě, zda je Alanin pořad Here Comes Honey Boo Boo (Honey Boo Boo přichází) spíš naplněním ideálu moderní reality show 21. století a popkulturním fenoménem, nebo především obra zem úpadku části amerických rodin, odhalujícím zkažené vnitřnosti donaha svlečené západní civilizace postavené na konzumu, reklamě a vizuální kultuře. Není ale vlastně pěkné, když si sedmiletá holčička na nic nehraje? „Ten samoopalovací sprej vypadá jako hovínka, co mi tečou po břiše. Kadění v plechovce,“ komentuje Alana pro tři milióny diváků stékající barvu, když ji maminka připravuje na jednu ze soutěží dětských miss. „Hlavně to namaž i pod tím špekem, mami ...“
O kontroverzních kláních amerických nezletilých krasavic, jejichž věkové kategorie začínají de facto narozením, jsme psali v Reflexu číslo 32/2012 – a už tehdy bylo zřejmé, že se zrodila hvězda. V televizním pořadu Toddlers & Tiaras (Batolata a korunky), vysílaném stanicí TLC (ta zkratka znamená, považte, „The Learning Channel“, Vzdělávací program!), se na počátku tohoto roku objevila mezi třemi sledovanými rodinami se soutěžícími dcerkami blonďatá Alana – a utrhla si celou třičtvrtěhodinu pro sebe. Nebylo to tím, že by se jako ostatní malé účastnice promenovala ve vysokých podpatcích a v miniaturní podprsence, s objemnou parukou, nalepenými gelovými drápy a falešnými zuby, zmalovaná jako kašpar. Alana, známá spíše pod svou přezdívkou Honey Boo Boo Child (volně přeložitelné snad jako „Drahoušek Miláček“), si získala milióny přívrženců a ještě víc odpůrců svou prostořekostí, bezprostředností a také rodinnou anamnézou, kterou by americký snob vyjádřil povýšenými, leč přiléhavými výrazy redneck nebo white trash. Dívenčina rodina totiž přesně splňuje definici obého – jsou to jižanští venkované bez vzdělání a stylu, mají nadváhu, breberky a evidentní problémy se životosprávou a výchovou dětí (alespoň jak ji chápe dnešní Evropan západního střihu). A navíc se za to vůbec nestydí.
Videa s Alaninými zběsilými tanci a nesmyslnými, sebestřednými a vůbec skandálními výroky se rychle stala senzací YouTube a holčička začala spolu se svou svéráznou matkou obrážet nejsledovanější televizní talkshows. V nich se diskutovalo třeba o Alanině soutěžní výživě – maminka přezdívaná Mama June nebo Coupon Queen (je totiž posedlá nakupováním v množstevních slevách, garantovaných kupóny z tisku) totiž dcerce na mnohahodinových kláních krásy dodávala energii obarveným cukrem známým jako „soutěžní koks“, ale navíc i takzvaným go-go džusem, směsí přeslazené limonády a energetického nápoje s koňskou dávkou kofeinu. Umíte si představit, jak takový mix s už tak nezvladatelným dítětem zamává? Vedení televize TLC si zase umělo představit, jak by s diváky zamávalo, kdyby se obskurní famílii dostalo vlastního pořadu.
HONEY BOO BOO PŘICHÁZÍ
Osmého srpna tohoto roku to odstartovalo – horečka Here Comes Honey Boo Boo zachvátila svět. Nebo přesněji, plynatost Honey Boo Boo zachvátila svět. Už po několika vteřinách úvodní kytarové znělky jedné z nejdiskutovanějších amerických reality shows vůbec, při níž stojí Alanina šestičlenná rodinka spořádaně před svým rurálním stavením, se ozve pšouk jak z děla („Mami?!“), aby naznačil, o jak duchaplný pořad se bude jednat, a i nadále se v jednotlivých dílech prdí ostošest. Z dalšího děje ve zkratce: v malebném jižanském městysi McIntyre ve státě Georgie, v blátivých kulisách s vraky aut na pozadí, v papundeklovém domečku, kde chlap po sedm dní v týdnu potí krev ve vápencovém lomu a ženské si válejí šunky a vstávají před polednem, kde se vlasy myjí ve dřezu na nádobí a jediná zábavnější věc než polštářová bitva a nákupy prošlého jídla v aukcích jsou skoky do jámy s bahnem, se dějí věci. Jedí se grilovaní jeleni sražení náklaďákem a všednodenní život je stejně jako populární jižanské hry „jako olympiáda – jen se spoustou vyražených zubů a holých zadků“, abychom citovali jeden z přesných postřehů dvaatřicetileté Mamy June.
Tato stošedesátikilová osoba se slušnou porcí charismatu a občasných vtipných komentářů se už v prvním díle stala největší hvězdou pořadu vysílaného naštěstí pro nezletilce až po desáté večerní. Člověk musí June obdivovat – prdí jak grenadýr, beze studu si odříhne do kamery a po chvíli váhání ukáže dcerám (a kamerám) svou zanícenou nohu, kdysi znetvořenou vysokozdvižným vozíkem a nyní okupovanou plísní a obletovanou mouchami. Kdo z nás má v téhle době takové sebevědomí? A kdo má tolik brad? Mama June prý taky dokáže uživit svou početnou (a objemnou) rodinu za neuvěřitelných 80 USD týdně. Schraňuje totiž slevové kupóny z letáků a taky s holkami vyráží na lov mrtvol – zvířata, která na silnici uhynula pod koly projíždějících aut, přece o křesťanský pohřeb nestojí. Navíc jsou Juniny děti šťastné, protože si můžou svobodně hrát v blátě a jíst, co chtějí (Junině výrobě „sketti“ omáčky z mikrovlnkou ohřáté směsi másla a kečupu byl věnován celý jeden díl). Díky matriarchátu se dívky necítí šikanovány „hlavou“ rodiny, otčímem přezdívaným Sugar Bear. On je totiž tenhle nemluvnej Sladkej méďa dost submisívní stejně jako jeho bratr, homosexuál s přezdívkou Strejda Pudlík, jenž dal Alaně záminku pro hlášku na americkém Jihu i dnes vpravdě odvážnou a revoluční: „Není nic špatnýho na tom, bejt trochu teplej.“ Mimochodem, reality show je vysílána s občasnými titulky, protože směsi georgijského dialektu a vulgarismů naředěných vadami výslovnosti nemusí rozumět ani rodilý Američan.
ZLOČIN PROTI LIDSKOSTI?
Úvodní z dosud odvysílaných deseti dílů první série sledovalo v přímém přenosu 2,2 miliónu diváků a nespočet dalších se na dvacetiminutový pořad podíval ze záznamu. Člověk se na to panoptikum kouká se směsicí obdivu a odporu, s touhou smát se, klít i volat sociálku. Je to jako pozorovat pěkně zblízka porážku telat na jatkách, tančící Ivetu Bartošovou nebo hromadnou autonehodu – ten pořad je prostě tak strašný, že od toho člověk nemůže odtrhnout oči. Jestli jste měli při občasném přepnutí na české VyVolené nebo Velkého bratra pocit, že z vás s každou minutou nevratně odpadávají zavražděné IQ body a že díváním na ty ubožáky popíráte vlastní já, plivete na státní vlajku atd., nepokoušejte se Here Comes Honey Boo Boo sledovat – upadli byste do pasti sebeobviňování, sebelítosti a posléze sebemrskačství. Diváci, kteří přežili, většinou pořad vyhodnotili tak, že se producenti rozhodli vystavit pár tupých jižanských tlusťochů, z nichž někteří otěhotněli příliš brzy a jiní jsou tak šerední, že asi neotěhotní nikdy, na piedestal, aby se jim všichni ostatní mohli dosyta vysmát. A navíc ta produkce vyšla zatraceně lacino – podle oborového časopisu The Hollywood Reporter dostávala v právě uzavřené desetidílné sérii celá rodina jen 4000 dolarů (tedy necelých 80 000 korun) za díl, ačkoli Mama June se proti tomu ohradila s tím, že by za takovou almužnu s kůží na trh nešli.
Ohlasy mediálních expertů na show pochopitelně kolísaly od nadšení pro bezprostřednost a přirozenost účastníků přes němou hrůzu po naprostý odsudek – pořad je nevkusný, ohrožuje dobré mravy, uráží menšiny, nemluvě o tom, že v něm dospělí parazitují na svých nebohých dětech, když jejich slabé stránky vystavují očím veřejnosti.
Na rozdíl od mnoha jiných populárních reality shows navíc nemají účastníci téhleté co nabídnout – nesnaží se prostřednictvím televize propagovat nějaký produkt ani zjevit národům svůj dosud skrytý talent, protože jednoduše žádným nedisponují. Magazín Forbes zkritizoval režiséry a střihače pořadu, že se snaží Alaninu rodinu prezentovat jako „hordu zavšivených špekožroutů s prsty v nose, halamů žijících na jih od symbolické dělicí čáry Mason–Dixon“, když je to přitom taková normální rodinka, na níž až na tu zálibu v soutěžích dětských miss není vůbec nic divného. Britský deník Guardian naopak vyzdvihl, že se ani jedna z pěti žen klanu nenechala zmást nároky, které na ženskou krásu klade dnešní západní civilizace, a žádná z nich bez ohledu na vlastní chudobu, nepříliš pěkné vzezření nebo neprestižní rodinné zázemí na první pohled netrpí tou dívkám dobře známou absencí sebevědomí a pocitem nedostatečnosti (i když nějaké neúspěšné pokusy o držení diety tu byly).
PSEUDOHVĚZDY DRŽÍ PŘI SOBĚ
V poslední srpnový den se stalo něco nečekaného – šesté pokračování příhod malé Honey Boo Boo a jejího gangu urvalo větší podíl televizních diváků než projev viceprezidentského kandidáta Paula Ryana na Národním sjezdu Republikánské strany, jenž obyčejně bývá ostře sledován. Veselým příhodám (tentokrát z plaveckého areálu) dalo přednost 1,3 % ze všech obyvatel USA, kteří vlastní televizi. Nenechte se zmást, není to málo, když máte jako průměrná americká domácnost na výběr z téměř 120 televizních stanic, u kterých jako průměrný Američan trávíte čtyři hodiny a 35 minut denně, jak tvrdí agentura pro průzkum trhu Nielsen. Ten pořad je důležitý!
Někdejší dětská hvězda, herečka a zpěvačka Miley Cyrusová, před dvěma týdny veřejně přiznala, že show zbožňuje. A hlava multimilionářského celebritího klanu holek Kardashianových, Kris Jennerová, se nejprve vyjádřila o Mamě June, že nemá úroveň a že prodává svou rodinu (jako by Mama Kris dělala v životě něco jiného, než že cpe vypolstrované zadky svých dcerušek a vlastní odkvetlé bradavky do médií), načež obrátila a přišla s tím, že by z Alanina potenciálu ráda vybudovala zlatý důl a stala se její manažerkou. Samozřejmě nejde o takové potvrzení všeobecné popularity, jako když Salman Rushdie loni tweetl legrační limerick o krátkém manželství Kim Kardashianové, ale přece jen ... A ještě: oblíbený politicky nekorektní animovaný seriál South Park parodoval v jedné ze svých říjnových epizod nebohou Alanu, když ji posadil na typické americké vozítko, skútr pro extrémně obézní jedince, jejichž klouby už neunesou váhu mastodontího těla, a transplantoval jí prasečí srdce. Onen mimořádně sociálně kritický díl South Parku upozorňuje na to, že společnost už je tak otupělá, že bez oslepnutí a dobrovolně dokáže přihlížet alarmujícímu chování Honey Boo Boo a její rodiny, a navrhuje zachránit civilizaci tím, že se společenským mravům „zvedne laťka“. Vyčetla jsem z té kreslené školy lesní moudrosti poselství: řekněme Alaně NE! Zejména pokud jsme všech deset epizod už párkrát viděli a od srdce se zasmáli tomu, jak ti lidi můžou být tak nemožní.
