Emisní povolenky: V EU začíná válka o Green deal, která nebude mít vítěze
Jen den poté, kdy europarlament definitivně schválil nový klimatický cíl spočívající ve snížení emisí CO2 o devadesát procent do roku 2040, se konal minulý týden v belgických Antverpách summit největších firem evropského průmyslu, na němž se průmyslníci snažili vysvětlit politikům nereálnost evropské klimatické politiky. Setkání se účastnilo devět stovek největších firem a 391 byznysových asociací a svazů. Hlavní téma bylo, jak zastavit klesající konkurenceschopnost evropských podniků oproti severoamerickým a čínským konkurentům. Průmyslníci velmi ostře varovali, že pokud evropské ceny elektřiny zůstanou v porovnání s globálními konkurenty vysoké, povede to k přesunu výroby jinam.
Útok byl veden především na emisní povolenky ze systému ETS 1, které si musejí kupovat energetické společnosti a velké firmy. Ty však jejich významnou část dosud dostávaly zdarma. Od letoška se však podíl bezplatných povolenek snižuje a po roce 2034 by měly průmyslové závody už platit plnou cenu uhlíku. A to situaci hrotí.
Green deal na jedné straně nutí třeba ocelářské podniky, papírny a sklárny přejít ze zemního plynu a koksu na elektřinu, kterou jim právě klimatická politika nesmírně zdražuje. Nehledě na to, že existují obory, kde jsou fosilní paliva nenahraditelná, jako třeba ropa ve výrobě plastů nebo zemní plyn v cementárnách a při výrobě hnojiv.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen průmyslníky hbitě zmrazila, když jejich problémy bagatelizovala dosti demagogickým prohlášením, že: „Systém obchodování s emisemi přináší jasné výhody. Od jeho zavedení v roce 2005 klesly emise o 39 procent, zatímco ekonomika v odvětvích zahrnutých do ETS vzrostla o 71 procent. To dokazuje, že dekarbonizace a konkurenceschopnost mohou jít ruku v ruce.“
Pominula přitom, že až do reformy systému ETS 1 v roce 2018 se ceny povolenek pohybovaly od pěti do dvaceti eur za tunu CO2 a teprve v roce 2019 začaly výrazně růst. V roce 2021 překročily 50 eur. Vrcholu dosáhly po začátku války na Ukrajině, kdy se prodávaly až za sto eur. A cenu povolenky kopírovala i cena elektřiny. Ta byla v období do roku 2020 až extrémně levná. Takže dopady na konkurenceschopnost evropského průmyslu byly spíše pozitivní. Dokumentovat to lze třeba na výkonu německého průmyslu, který dosáhl v roce 2017 svého vrcholu, ale od té doby, co začala zdražovat energie, jeho výkon poklesl do současnosti o téměř dvacet procent. Předsedkyně Evropské komise tak se svou tezí o neškodné dekarbonizaci moc cíl netrefila.
S průmyslníky ale promluvil i německý kancléř Friedrich Merz a ten měl zcela jiný postoj. „Tento systém (ETS) je zaveden s cílem snížit emise CO2 a zároveň umožnit společnostem přejít na výrobní linky bez emisí CO2. Pokud tedy není možné tohoto cíle dosáhnout a pokud tento nástroj není vhodný, měli bychom být velmi otevření jeho revizi nebo alespoň odložení,“ řekl. A podpořil ho i francouzský prezident Macron, podle něhož by cena povolenky měla být zastropována na úrovni kolem třiceti eur.
Trhy, na nichž se s povolenkami obchoduje, uvěřily více dvěma nejvlivnějším politikům Evropy než předsedkyni komise von der Leyen a ceny na burzách se propadly. Ještě v polovině ledna atakovaly opět sto eur, ale po prohlášeních Merze a Macrona spadly pod sedmdesát eur.
Vypadá to, že se klíčová součást Green dealu pořádně otřásá a vývoj bude směřovat k nějaké změně. Brusel ale jen tak neustoupí ani tlaku největších ekonomik EU, jejichž postoj podporují i další země, jako je Itálie, Rakousko i Česko.
Evropská komise totiž stojí na křehké rovnováze mezi středopravou skupinou evropských lidovců, jejichž členy jsou i Merz a von der Leyenová, a zelenou levicí a liberály. Na rozpadu komise by nikdo z nich nevydělal.
Bude se tak hledat nějaké řešení, aby se průmyslový vlk nažral a zelená koza zůstala celá. Například se zpomalí zpoplatňování povolenek dosud vydávaných zdarma, ale ceny se nijak zvlášť brzdit nebudou. I to ale bude zpomalovat naplánovanou dekarbonizaci, takže bruselští úředníci budou hledat, kde zase přitvrdit.
Je otázkou, zda si to nechají líbit klíčové členské země, na jejichž průmysl ceny povolenek silně doléhají a v nichž se blíží důležité volby. Už příští rok se ve Francii změní prezident. A největší šanci má Jordan Bardela z lepenovského Národního sdružení a v Německu proběhnou zemské volby, v nichž se očekává nástup AfD. Odchod průmyslových investic z Evropy a ztráta pracovních míst posiluje pozice protisystémových stran i jinde. Opravdu to chceme?
