Zářivý zoufalec Johnny Thunders: Amerického zpěváka milovali ho pro křehkost, zničil ho heroin a kokain

Jeho život byl krátký a plný pádů – prosvištěl mezi lety 1952 a 1991. Ale právě nedokonalost a její otevřené sdílení z něj udělaly postavu, v níž se mnozí viděli. Písničky s názvy jako Born to Lose nebo ­Blame It on Mom bez nějakých záhad a metafor říkaly ano, jsem poněkud ztracená duše, ale chci vám o tom něco zazpívat. A jak! Jako kytaris­ta nebyl virtuos, hlasově to nebyl talent století, ale zato dokázal strhnout, nadchnout a taky otevřít nové kreativní dveře slavnějším následovníkům. Co to bylo za člověka?

Na svět přišel v newyorské čtvrti Queens jako John Anthony Genzale, Jr., uprostřed neobvykle horkého léta roku 1952. Poválečná Amerika ekonomicky prosperovala i přes to, že ještě neskončila korejská válka a velkým strašákem stále zůstávala obrna. Newyorský život ale bujel, chodilo se do kina a na večírky.

Jeho rodiče byli oba původem ze Sicílie, otec se v jeho životě přestal záhy vyskytovat a moc toho o něm nevíme. Dospívající Johnny žil s matkou a sestrou v suterénním newyorském bytě a v patnácti se začal poprvé pouštět do hudby. Jeho starší sestra Mariann (1946 až 2009) mu na to udělala účes, jaký nosil jeho hrdina Keith Richards (1943–5035).

Pankáči od panenek

Zpočátku si říkal Johnny Volume a chvilku hrál s nevýznamnou kapelou Reign a pak se skupinou Johnny and the Jaywalkers. Později se přidal (původně jako baskytarista, ale brzy se začal učit na kytaru) ke kapele The New York Dolls, pojmenované podle opravny panenek New York Doll Hospital, poblíž které pracoval kytarista Sylvain Sylvain v obchodě s pánským oblečením. Paradoxně, i když hráli rock a proslavili se jako jedna z nejzásadnějších punkových skupin hudební historie, byl jejich prvním vystoupením záskok na vánoční party roku 1971 v hotelu Endicott, kde celou noc hráli covery R&B a soulových skladeb.