Nikola Tesla: Čaroděj blesků a příjemce zatoulaných zpráv. Zachytil poselství z vesmíru?
Asi žádný jiný vynálezce nezměnil naše životy tak jako Nikola Tesla (10. 7. 1856–7. 1. 1943). Jeho systém vícefázového střídavého proudu nás doprovází téměř na každém kroku. Další zásadní vynálezy, kterými položil základy moderní elektrotechniky, mu jeho konkurenti ukradli. Jiné zase předběhly dobu natolik, že zůstaly nepochopené. Nikola Tesla zemřel chudý a zapomenutý, nyní však znovu ožívá coby téměř mytická postava, u níž není lehké odlišit skutečnost od fikce.
„Vysoký hubený muž vyčaruje pouhým lusknutím prstů ve zlomku vteřiny kouli z plamenných jazyků a klidně ji drží v ruce,“ napsal svědek jedné z Teslových produkcí, novinář Chauncey McGovern. „Žasnete, že si nespálí prsty, ale on si ji dává do kapsy, do vlasů, položí vám ji do klína a nakonec ji ukládá do dřevěné bedny. Nemůžete pochopit, proč plamen nikde nezanechal stopy, a mnete si oči, abyste se ujistili, že nesníte.“
Jiní účastníci představení popisovali, jak Teslovi z prstů na rukou sršely blesky, „jako by byl severský bůh hromu Thor“. Sám vynálezce později vzpomínal, že ještě nějaký čas po ukončení pokusu se statickou elektřinou celý mírně světélkoval a obklopovala jej přízračná aureola.
Rentgenové paprsky
Tesla dokázal také předpovídat budoucnost techniky. Mimo jiné prorokoval: „Přijde doba, kdy... s pomocí kapesních přístrojů budeme moci komunikovat na dálku se svými přáteli, kteří budou mít stejné přístroje“. Dnes v éře mobilů na tom není nic divného – jenže on to tvrdil roku 1894, kdy jediným prostředkem dálkové komunikace byly tečky a čárky Morseovy abecedy přenášené po drátech primitivního telegrafu. Krátce před svou smrtí pak prohlásil: „Roboti a inteligentní stroje jednou nahradí lidi.“
Jindy Tesla nezůstával jen u slovního věštění, ale budoucnost přivolával svými pokusy. Tak třeba roku 1892 experimentoval s vybuzováním rubínového krystalu, čímž o půl století předběhl vynález laseru. Poznamenal si k tomu, že „... tímto způsobem vzniká pronikavá přesně ohraničená čára světla odpovídající obrysu rubínu. Dokonalejšího výsledku lze dosáhnout díky pozinkované vrstvě, která slouží jako odrazná plocha a zesilovač záření.“
Tesla také podle všeho už roku 1894 objevil paprsky dnes známé jako rentgenové, experimentoval s nimi, ale nějak ho nenapadlo si objev patentovat. Jeho životopisec Marc J. Sifer o jeho veřejné přednášce napsal: „Pozoruhodné zařízení odhalující kostru živého člověka diváky zaujalo, ale většina z nich přišla proto, aby spatřila, jak slavný kouzelník vrhá blesky.“ Naproti tomu Wilhelm Röntgen na své paprsky X přišel roku 1895, ale okamžitě o tom napsal zprávu, hned následujícího roku je předvedl německému císaři Vilémovi – a už navždy se stal jejich objevitelem.
Jindy Tesla ve svých současnících vzbuzoval obavy a hrůzu. Tvrdil, že budoucí války budou díky jeho vynálezům záležitostí na dálku řízených strojů... Další Teslovy „vynálezy zkázy“ jsou záhadou i pro dnešní inženýry. Část New Yorku, kde měl laboratoř, roku 1898 postihlo záhadné zemětřesení, při němž se chvěly domy a praskala okna. Vynálezce později novinářům řekl, že kdyby se mu zachtělo, mohl by stejným způsobem zbourat Brooklynský most. Prohlásil dokonce, že za pomoci jistých rezonancí lze rozmetat zeměkouli.
Když se schylovalo k druhé světové válce, nabízel vládě Spojených států paprsky smrti a létající stroje poháněné elektrickými poli. Krátce nato zemřel a FBI pro jistotu zabavila všechny jeho písemnosti. Na veřejnost se dostaly teprve nedávno – avšak plné začerněných míst. Právě ta jsou dnes předmětem dlouhé řady konspiračních teorií.
Tesla vlastnil 760 patentů, ovšem ještě víc přelomových nápadů si patentovat ani nenechal, protože jejich praktické využití ho nijak zvlášť nezajímalo. „Už nikdy nebudu pracovat pro své současníky,“ řekl jednomu novináři. „Já patřím budoucnosti.“
Čarující mystik
Nikola Tesla se narodil 10. července 1856 jako čtvrté dítě pravoslavného kněze Milutina Tesly. Kdyby dodnes existovalo Rakousko-Uhersko, mohli bychom jej vydávat za krajana, protože jeho rodná ves Smiljan tehdy ležela na území habsburské monarchie. Když později historické události rozdělily mnohonárodnostní říši hranicemi narýsovanými národovci, stali se Teslové součástí srbské menšiny uprostřed převládajícího chorvatského živlu. Možná i coby někdejší příslušník minority řekl Tesla po vypuknutí první světové války: „Dokud budou existovat odlišné národy, bude existovat nacionalismus. Tento pocit musíme ze svých srdcí odstranit, pokud chceme dosáhnout trvalého míru. Namísto něj musí nastoupit láska k přírodě a vědeckým ideálům.“
Navzdory přání svého otce nechtěl být knězem, ale mystika příznačná pro ortodoxní církev jej ovlivnila. Šikovně ji využíval při propagaci svých vynálezů, když před diváky nechával svým tělem procházet obrovská napětí, manipuloval s nehmotnými zářícími koulemi a obklopoval se přízračným světlem elektrických výbojů. Vysokého hubeného Balkánce s uhlově černými vlasy, uhrančivým pohledem a orlím nosem racionální Američané začali nazývat Čaroděj blesků a mnozí věřili, že není nic, co by nedokázal.
Tesla mystiku považoval za jeden z pramenů svého vědění. V pamětech často popisoval mentální cestování: „Instinktivně jsem se v duchu pouštěl za hranice svého světa, viděl jsem nová místa, země a lidi, s nimiž jsem navazoval přátelství, jako by byli skuteční...“ Kam všude se tímto způsobem dostal? Už mnozí jeho současníci jej považovali za zatoulaného mimozemšťana.
Možná nebude náhoda, že podivínský génius Sheldon Cooper ze seriálu Teorie velkého třesku se Teslovi v mnoha ohledech nápadně podobá. Srbský vynálezce měl absolutní (eidetickou) paměť, trpěl nutkavou potřebou dokončit všechno, co začal, pronásledovala jej panická hrůza z bakterií, dokázal z hlavy vypočítávat integrály.
I slabé zvuky slyšel přes několik zdí. „Slyšel jsem tikot hodinek o tři pokoje dál,“ zapsal si po jedné ze svých psychických krizí. „Když vedle na stole přistála moucha, slyšel jsem tlumené žuchnutí. Ve tmě jsem vnímal přítomnost každého předmětu jako netopýr. Cítil jsem je před sebou až na vzdálenost 12 stop.“ Ke konci života si poznamenal, že kdykoliv se mu v hlavě rodil nějaký významný nápad, zjevovaly se v jeho mysli světelné přeludy.
Byl nevyrovnaný a chorobně citlivý, spal jen dvě hodiny denně, někdy dokázal studovat do naprostého zhroucení, jindy utíkal z domu a toulal se. Dokázal si do detailu představit každý stroj a v duchu opravovat jeho vady, takže své vynálezy nemusel kreslit ani stavět modely.
Vědomosti získával nejdříve doma z otcovy bohaté knihovny, později prošel několika rakousko-uherskými školami, včetně polytechniky ve Štýrském Hradci. Během letního semestru akademického roku 1880 navštěvoval filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Tou dobou byl jejím děkanem významný fyzik Ernst Mach (1838–1916), který také neměl problém vědu mísit s filozofií a mystikou. Věřil v existenci éteru prostupujícího vesmírem a snažil se to dokázat. Není nejspíš náhoda, že v éter pak věřil i Tesla, zatímco s Einsteinovou teorií relativity se nikdy nesmířil. „Říci, že v přítomnosti velkých těles se prostor zakřivuje (jak tvrdí Einstein), se rovná tvrzení, že něco může působit na nic. K tomu já se odmítám přihlásit.“ Obzvlášť pikantní je, že moc nevěřil ani na elektrony, jak je popisuje mainstreamová věda, přesto jeho vynálezy fungují. Tvrdil také, že vypracoval vlastní ucelenou teorii gravitace, ale nic o tom nezveřejnil.
Válka proudů
Už během pražského pobytu Tesla nosil v hlavě myšlenku na přenosové systémy využívající střídavé proudy a na elektromotory pracující na principu rotujícího magnetického pole. Dá se tak alespoň soudit podle záznamu, v němž píše: „Jen díky onomu městu jsem dosáhl významného pokroku v řešení otázky střídavého proudu.“ Na rozdíl od Einsteina, který se v Praze necítil dobře, Tesla si město oblíbil. V odpovědi na blahopřání pražského primátora k osmdesátinám roku 1935 říká: „Ve své mysli ještě stále zachovávám drahé vzpomínky na Vaše krásné město. Inspirace, již jsem tam získal, je i nyní užitečná.“
Do té doby se používal stejnosměrný proud, který však kvůli ztrátám ve vedení bylo možné přenášet jen na krátkou vzdálenost, a stejnosměrné elektromotory, jež měly opotřebovávající se a jiskřící komutátory. To se Tesla rozhodl změnit. „Dal jsem si neporušitelný slib, že to vyřeším, byla to otázka života a smrti,“ napsal si později. „Věděl jsem, že umřu, pokud se mi to nepodaří.“
Roku 1879 ale zemřel jeho otec, Milutin Tesla, který ho podporoval na studiích, a Nikolovi brzy došly peníze. Roku 1881 se tedy odstěhoval do Budapešti, kde získal práci u telegrafního úřadu. A tam se mu problém, o němž dlouho uvažoval, podařilo v jediném okamžiku vyřešit. Podle jeho slov se mu pravda zjevila „jako blesk z čistého nebe“.
„Za méně než dva měsíce jsem vyvinul prakticky všechny typy motorů a modifikací, které jsou nyní spojeny s mým jménem. V té době jsem byl šťastnější než kdykoliv předtím i potom. Nápady se řinuly jako horská bystřina.“
Není cílem tohoto článku suplovat učebnici pro elektrotechniky, takže stačí konstatovat, že díky Teslovu systému můžeme přenášet elektrickou energii na velké vzdálenosti, používat účinné a jednoduché elektromotory i řadu dalších věcí. Stručně řečeno, Tesla má rozhodující zásluhu na tom, že se elektřina stala nepostradatelnou součástí našeho každodenního života.
Teslovi bylo však jasné, že v Evropě se svým systémem díru do světa neudělá, proto roku 1884 vyrazil do Spojených států. „Ocitl jsem se na palubě lodi do New Yorku se zbytky svých osobních věcí, několika básněmi, balíkem výpočtů týkajících se neřešitelných integrálů a mého létajícího stroje.“
V USA začal Tesla pracovat pro „čaroděje z Menlo Parku“ Thomase Edisona, který tehdy byl na vrcholu slávy. Jenže to neklapalo. Samouk a bezohledný podnikatel těžící z práce jiných, jemuž nedělalo problém sem tam nějaký ten vynález i ukrást, byl pravým opakem akademicky vzdělaného idealisty Tesly. A ještě ke všemu byl Edison zatvrzelým zastáncem stejnosměrného proudu, do jehož zavádění investoval velké prostředky. Po devíti měsících vyčerpávající práce kořeněné Edisonovým podceňováním a posměchem Tesla odešel. Podařilo se mu upoutat pozornost podnikatele a vynálezce George Westinghouse (1846 až 1914), který odkoupil jeho patenty, finančně jej zajistil a začal budovat systémy rozvodu elektřiny založené na Teslových myšlenkách. Edison se cítil ohrožený a vypukl konflikt známý jako válka proudů. Čaroděj z Menlo Parku ho prohrál a střídavý systém nastoupil vítězné tažení světem.
Signály z vesmíru
V 90. letech 19. století se Nikola Tesla nacházel na vrcholu své životní dráhy. Stal se z něj slavný a zámožný muž, jenž však téměř všechny prostředky zase vrátil do své práce vynálezce a objevitele. Jeho laboratoř zabírala celé patro budovy na newyorské Jižní Páté avenue a byla vybavená s mimořádnou velkorysostí. Současně fungovala jako jakési předváděcí středisko, kam Tesla zval významné hosty (nejen podnikatele, investory, ale i novináře a spisovatele). Nechyběl mezi nimi například Mark Twain. A právě z tohoto období pochází většina svědectví o jeho neuvěřitelných kouscích s elektřinou. Tady také vznikly Teslovy další vynálezy (byť je jejich autorství často připisováno jiným): bezdrátové spojení, neónové trubice, dálkově ovládaná loď, elektroléčba, bezdrátový přenos elektrické energie a mnoho dalších. Ironií osudu bylo, že novináři jej začali nazývat novým Edisonem.
V březnu 1895 Teslova laboratoř nešťastnou náhodou vyhořela, což otřáslo nejen vynálezcem, ale i veřejností. Příspěvky od bohatých mecenášů se jen hrnuly a vynálezce si brzy mohl pořídit ještě velkolepější pracoviště. Tentokrát už ne v rušném New Yorku, ale uprostřed pusté náhorní planiny nedaleko Colorado Springs v nadmořské výšce bezmála dvou tisíc metrů. Budově laboratoře dominovala vysoká věž a do ještě větší výšky měly antény vynášet balóny objednané z Německa. Má se za to, že Tesla tu chtěl prozkoumat vlastnosti vyšších vrstev atmosféry – buď kvůli rádiovému vysílání, nebo dálkovému přenosu elektřiny.
Rozruch vzbudil prohlášením, že zachytil jakési zprávy z vesmíru. Tehdy to vyvolalo velkou pozornost, jeho dnešní životopisci se domnívají, že šlo o signály přírodního původu nebo vysílání jiného vynálezce.
Ať už Tesla usiloval o cokoliv, jeho pokusy nešlo přehlédnout. Při jednom z experimentů z vrcholu vysílací věže létaly čtyřicetimetrové blesky a ohlušující hřmění bylo slyšet na vzdálenost mnoha kilometrů. Odkudsi přiletělo velké hejno motýlů a vytvořilo nad stanicí rotující vír. Elektrárna ve městě, z níž Tesla bral proud, vzápětí vypověděla službu.
Světová stanice
Roku 1900 Teslovi došly finance a musel Colorado Springs opustit, ale v hlavě už se mu rodil další plán. Byl ještě velkolepější a podivnější než všechny předešlé – a dodnes není úplně jasné, o co vlastně šlo. Říkal tomu Světová stanice a tvrdil, že odtud bude elektřinou zásobovat celý svět. A nejen to, měly se tu také vysílat rozhlasové pořady, které definitivně ukončí války.
Za místo stavby si Tesla vybral mys Wardenclyff, skalnatou výspu Long Islandu u New Yorku, jíž pevnina vybíhá do Atlantiku. Podařilo se mu získat nové sponzory a vyrostla tu monstrózní vysílací věž, jejíž čtyři pylony vysoké padesát metrů nesly mosaznou kupoli o poloměru sedmnácti metrů. U paty věže stála strojovna, do níž Tesla roku 1902 přenesl svou laboratoř a začal s pokusy.
Práce na mysu Wardenclyff ale netrvala dlouho. Roku 1905 mecenáši přestali Teslu financovat a nedokončená Světová stanice krátce nato ukončila činnost. Co se tu do té doby dělo, nikdo neví. V červnu 1917 vnikla na pozemek opuštěné stanice armáda a vyhodila ji do povětří.
Teslova hvězda pak začala hasnout. Dál sršel neuvěřitelnými nápady a fantastickými projekty, ale mecenáše už nezajímal, zatímco novináři a veřejnost ho čím dál víc považovali za kohosi mezi histriónem a bláznem. Vynálezce svého času slavnější než Edison upadal do zapomnění. Jen tajné služby ho pro jistotu nepouštěly z hledáčku, protože nabízel zástupcům několika zemí jakési paprsky smrti a kroužily kolem něj podezřelé existence. Když ho na podzim roku 1942 srazil na ulici automobil, navzdory zlomeným žebrům odmítl ošetření. Zavřel se do svého hotelového pokoje, kde půl roku přebýval jen ve společnosti svých milovaných holubů, jimž k sobě nechával přístup trvale otevřeným oknem. Zemřel 7. ledna 1943 v New Yorku.
Ještě naposledy si na něj svět vzpomněl, když se na jeho pohřbu sešly četné celebrity ze světa průmyslu a vědy. „Teslu jednou budou srovnávat s da Vincim nebo Benjaminem Franklinem,“ napsal tehdy Hugo Gerensback, vynálezce, spisovatel a zakladatel časopisů orientovaných na sci-fi. „Náš svět nedocenil jeho mimořádnou velikost.“
