Příbram 1892: Největší důlní neštěstí v Evropě se nikdy nepodařilo vysvětlit

Prosím vás, kdo najdete toto poslední psaní, dejte ho mé milované manželce, stálo na vzkazu, jenž byl nalezen ve zničeném dole po katastrofě. „Jsou to poslední slova, ve kterých se loučím se svými dětmi a prosím je, aby se modlily, aby Bůh má provinění odpustil a aby na Boha nikdy nezapomínaly jako já při poslední hodině. Přišli jsme k dílu, začali dělat, přiběhli lidi, že se odtud nemohou dostat. Pokoušeli jsme se, ale nešlo to. Pokud jsme mohli, modlili jsme se, když jsme zeslábli, tak jsme padali do hlubokého spánku věčnosti.“

Na jiném vzkazu bylo napsáno: „Dlužen nejsem nikde než Bartošovi asi 40 krejcarů, u nás za ňáký litr piva, víc nikdež nic.“ Nebo dojemné: „Má drahá ženo, nezapomeň splatiti dva zlaté příteli Pokornému. Je nemocen a těžce by jich postrádal. Tebe a děti naposledy líbá Váš tatínek...“

Smrt těch, jež dostal kouř a plyny, byla celkem milosrdná, ale jiní dopadli mnohem hůř.

Věštba kronikáře Hájka

Podle Hájkovy kroniky už roku 755 jakýsi Přibral, „muž ostrého vtipu, vyhledávaje podzemní stříbra a zlata, velmi pilen byl, proroctví Libuše častokrát rozvažoval... tu kopati motykami rozkázal i nalezl výborné stříbro u velké hojnosti...“ Přibral pak prý za vykopané stříbro postavil poblíž svých dolů hrad, jemuž později lidé začali říkat ­Příbram.

Problém je, že historikové Hájkovi moc nevěří, navíc to vypadá, že barevné kovy v okolí dnešní Příbrami vyhledávali už Keltové, takže pan Přibral by přišel k hotovému. Na tvrzení Hájkovy kroniky o Příbrami je ale zajímavé něco jiného. Podle něj zmiňované Libušino proroctví znělo: „Vidím vrch Březovej, kterýž jest vnitř stříbra plnej, toho vy i váš rod budete užívati. Jestliže nedáte od západu slunce lidem nad ním panovati, váš rod tudy bude se množiti a cizí národové budou se vám klaněti.“