Míra dálky je toulka, míra hojnosti je hlad a hra předchází před činy, říká v Rozmarném létě Vladislav Vančura ústy Antonína Důry. Co však je mírou herectví, jež onu hru uvádí ve skutečnost? Ta otázka se zvlášť důkladně nabízí, mluvíme-li právě o herectví Petra Nárožného, který se ve svých právě naplněných pětaosmdesáti letech už klidně může ohlédnout za svou málem celoživotní hereckou kariérou.
Netuším, kolik čtenářů ví, že Petr Nárožný je herecký samouk a že délka jeho kariéry neodpovídá jeho věku. Ale právě to, jak se k hraní dostal, jak se jeho původní životní předurčení promítalo do divadelní touhy, stojí za paradoxem jeho hereckého umění.
Petr vystudoval stavební inženýrství a jako inženýr nastoupil do svého prvního zaměstnání. Projektoval zemědělské stavby, konkrétně vepříny a kravíny. Neumím to posoudit, ale jsem přesvědčený, že to dělal zodpovědně a dobře. Jedna část jeho osobnosti. Ta druhá, nepokojná, nabitá fantazií, spontaneitou, smyslem pro humor a předvádivostí, jej ale postupně, blíž a blíž, vedla k divadlu.
Úspěšný a rázem populární konferenciér folkové skupiny Rangers vstoupil posléze do divadla Semafor jako ten druhý (první byl Luděk Sobota) partner Miloslava Šimka, aby ve stovkách repríz úspěšných inscenací stále obdobně zuřil, vztekal se, prskal, nechápal a žádal vysvětlení, šišlal a po jevišti létal jako šus.
Ani v nejmenším touto etapou hercova profesionálního života (druhá polovina sedmdesátých let) neopovrhuji. Měla širokou popularitu, a přitom ztřeštěně ironický vkus, přinesla Petrovi první velmi obdobně koncipované filmové role a dobře mu posloužila i v jeho vždy přítomném počtářském kumštu, jak načasovat pointu či gag.
PRUSKÁ TVÁŘ
A pak to přišlo. Činoherní klub, k jehož práci i hercům Petr vždycky vzhlížel, se chystal zkoušet Zuckmayerova Hejtmana z Kopníku. Ladislav Smoček, třebaže měl k dispozici soubor hereckých individualit, se snažil najít naprosto ideálního představitele. A který český herec měl tak pruskou tvář jako Petr Nárožný? Hejtman z Kopníku měl premiéru 12. února 1980. Kruhy pod očima, popelavá tvář, bledá únava a kdesi hluboko uvnitř dobře a skromně schovaná radost a štěstí z velkého úspěchu. Petr Nárožný se klaní po premiéře.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
