Za první i druhé světové války JOSEF MAŠÍN (26. 8. 1896–30. 6. 1942) udivoval ostatní odvahou. Pro svou zemi byl ochoten položit život. Ani jeho manželka a děti nesklonily hlavu před totalitním režimem. Jednomu z největších hrdinů naší historie bylo v pátek 28. října uděleno in memoriam nejvyšší státní vyznamenání - Řád Bílého lva.
Podplukovník Josef Mašín si přál, aby z jeho synů byli vojáci. V dopise na rozloučenou, který psal na Pankráci pár hodin před popravou, svým dětem mimo jiné vzkázal: „Pamatujte, že pro vlast a národ nutno obětovat i život. … Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha…“
Třicátého června 1942 v půl osmé večer na Kobyliské střelnici postavili ke zdi sedmdesát lidí. Mezi nejstarší patřila sedmašedesátiletá senátorka Františka Plamínková. Někteří ze zastřelených byli blízcí spolupracovníci Josefa Mašína, Václava Morávka a Josefa Balabána, jež gestapo přezdívalo „tři králové“. Josefu Mašínovi, jejž během třinácti měsíců při výsleších zmučili k nepoznání, spoutali před popravou také nohy. Gestapo se obávalo, že muž, kterého nedokázali zlomit, se bude bránit do posledního dechu a rozeběhne se proti popravčí četě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
