nahoru

Trocha alternativní historie aneb Kdyby Jirka Schelinger neskočil z mostu

RADEK DIESTLER13. dubna 2021 • 06:20
Jiří Schelinger
Jiří Schelinger
• foto: 
Profimedia.cz

„Je to zcela uzavřená kapitola, protože Jirku nikdo nenahradí,“ řekl po jeho smrti Stanislav Kubeš. A Jiří Černý, jenž ho ve své knize Určitá míra facky cituje, dodává „Duši a hlavu transplantovat nelze.“

Můžeme si ale představovat, jak by se „život a dílo“ Jiřího Schelingera vyvíjely dál, kdyby se v dubnu 1981 nenechal vyhecovat k osudové výpravě na železniční most? Můžeme.

Ještě v roce 1981, nejpozději 1982 by vyšlo Zemětřesení. Asi by dalo zapomenout na Schelingerovo dosavadní potácení mezi popem a big ­beatem. A protože Katapult měl zrovna zaracha, neměl by v rámci oficiálního tvrdého big beatu konkurenci. (Turbo? Ani omylem.) Po vyčerpání zásobníku ze Zemětřesení by možná tvořili autorský tandem s bratrem Milanem, nehledě na to, že císař české pop-music by asi pořád zůstával někde poblíž.

Sestava by se asi postupně měnila – ostatně otázka, jestli by v případě pokračování odešla dvojka Kubeš & Kavale k Lešku Semelkovi, je jeden z důležitých prvků různých verzí naší fikce. Pokud ano, nebyl by je problém nahradit mladou krví, vycepovanou tvrdou školou vesnických tancovaček, na kterých ostatně zněly mnohé verze Jahod mražených či Šípkové Růženky v podání lokálních matadorů.

Pokud by skupina pokračovala ve vyjetých kolejích, nejspíš by se na sklonku osmdesátek k Schelingerovi přihlásila metalová generace, pro kterou by sice nebyl praotcem metalu, ale důvěryhodným předchůdcem. Občasné zástoje v Prozatímním divadle F. R. Čecha (role Bivoje v Dívčí válce?) by byly přijímány s pochopením. Stejně jako občasná účast na státotvorných kulturních akcích.

Ani jemu by se nevyhnul odliv popularity na počátku 90. let. V roce 1992 – po triumfálním vystoupení na prvním velkém porevolučním rockovém festivalu ve Starém Kolíně – by však vzniklo album, na němž by uznávaný pěvec hrál za zády s koryfeji tuzemského metalu. Jmenovalo by se Zemětřesení Revisited: klasické Zemětřesení by obestíral nimbus Schelingerovy nejslavnější desky a jednoho ze sloupů českého big beatu. Klip k duetu Jsem prý blázen jen s Alešem Brichtou by neustále rotoval v Hrdinkově televizní Hitparádě. Velkou oblibu by získal Schelingerův unplugged koncert v sérii Bez napětí Evropy 2. Reedice singlů a LP v pečlivé a chápavé produkci Miloše Latislava, jednoho z velkých znalců věci, by Schelingera převedly do éry CD. Asi by kontinuálně přicházel i s novými deskami: jaké by byly, jestli by se držely tradičních hodnot českého big beatu, nebo zda by se po čtyřicítce nechal ovlivnit některými rockovými trendy 90. let, to už ponechávám na čtenářově fantazii.

V roce 2004 by byl uveden do Síně slávy Radia Beat hned vedle Radima Hladíka a na internetu by dnes kolovaly záznamy dvou vinohradských sousedů na Radimově haciendě ve Struhařově.  Pokud by ještě tvořil, následovala by deska, turné, pak další… A pokud by se letos dožil sedmdesátin, četli byste dnes místo těchto spekulací rozhovor Milana Tesaře, v jehož úvodu by se vedoucí kulturní rubriky tohoto listu jímavě vyznával, jak jej táta Jiřího Schelingera učil na kytaru…

RADEK DIESTLER




Diskuse ke článku