Tom Waits: Písničkář a herec, který se propil k jedinečnosti, se dožívá sedmdesátin | Reflex.cz
nahoru

Tom Waits: Písničkář a herec, který se propil k jedinečnosti, se dožívá sedmdesátin

Michal Bystrov8. prosince 2019 • 13:00
Tom Waits: Písničkář a herec, který se propil k jedinečnosti, se dožívá sedmdesátin

Ve svém posledním klipu k písni Hell Broke Luce táhne Tom Waits (* 7. prosince 1949) po vodě barák a na mořském dně ho stíhají žraloci ve tvaru obří žehličky. Pekelný randál, který jeho skvadra vydává, patří k tomu nejlepšímu, co kdy natočil. Kdyby se ohlédl (což nedělá), asi by ho samotného překvapilo, kam až se dostal od unaveného šansoniérství, s nímž kdysi začínal v losangeleských klubech. Čerstvý sedmdesátník už nahrál desku v kurníku, zpíval s bezdomovcem, proměnil rozvrzanou ledničku ve svatý vlak a napsal píseň o slepém mexickém pudlovi trpícím kožní chorobou. Co chtít víc? „Ďábel neexistuje, to je jen bůh, když se ožere,“ tvrdí věčně pomačkaný pobuda s hlasem, k němuž by se dopracoval Louis Armstrong, kdyby každé ráno kloktal štěrk.

V září roku 2003 se v newyorské Avery Fisher Hall sešla povedená partička. Koncert za mír a usmíření, jak tento večer nazval organizátor Richard Gere spolu se svým přítelem, čtrnáctým dalajlamou, svedl dohromady sbor tibetských mnichů s ikonou minimalismu Philipem Glassem, sitáristkou Anouškou Šankarovou a nadžánrovým Kronos Quartetem. Než přišel čas uvést posledního hosta, omluvil se dalajlama, že si show neposlechne až do konce, protože je zvyklý vstávat v půl čtvrté ráno. Pak se na pódiu objevil Tom Waits. V ošuntělé hučce a s nevyžehleným obličejem se přišoural k mikrofonu, načež suše ucedil: „Tak Jeho Svatost prej chodí spát se slepicema. To není ta Svatost, kterou jsem znával.“

Do salvy smíchu začal za doprovodu Kronos Quartetu hrát na harmonium píseň Diamond In Your Mind. „Ať se touláš kdekoliv, vždycky si v sobě schovej démant...“ Bylo v tom všechno: posvátnost i neustálé shazování, blues, folk, jazz i gospel. Komedie Hollywodu i tragédie beatniků. Poezie, vtip a šmrnc. A lehounké verše o trápeních těžkých jako cihla. „Mám rád krásné písničky o hrozných věcech,“ přiznal se onehdy Tom. Nikdo neví lépe než on, jak se taková hudba dělá. Možná Paul Simon. Ale ten má hlásek jako konipásek. Kdežto Waits káže hromobití – jako když Mojžíš sestupuje z hory.

Zappa mě bránil vlastním tělem

„Narodil jsem se na zadním sedadle taxíku, co parkoval se zapnutým taxametrem v zásobovacím prostoru jednoho špitálu. Vynořil jsem se s neoholenou tváří a zařičel jsem: ,Times Square, a šlápni na to!‘“ Tak zní asi nejslavnější z dlouhé řady zpěvákových hlášek. Pro ty, kdo dávají přednost suchým faktům: Tom Waits přišel na svět v kalifornské Pomoně, ve městě pojmenovaném po římské bohyni ovoce, které je možná velkou vesnicí, ale přesto má v sobě něco z hollywoodského pozlátka. Zdejší lunapark osvětluje modře zářící ruské kolo, ulicemi projíždějí starosvětské autobusy. Tak trochu to připomíná město Oz. Snad proto Tom nikdy neměl v lásce Disneyland. „Připravuje to malý děti na život v lasvegaským kasinu,“ tvrdil a raději se celý život uchyloval do zapadlých koutů, kam slunce nesvítí a kde se scházejí po bufetech noční ptáci (odtud název jeho alba Nighthawks At The Diner).

Poté, co úspěšně přežil dětství (navzdory rozchodu rodičů a častému stěhování z místa na místo podél mexické hranice), staly se Waitsovým domovem rohové nonstopy a bary v Los Angeles. Po tátovi Jessem, učiteli španělštiny a alkoholikovi, zdědil náklonnost k lihovým nápojům, ačkoliv se vždycky dušoval, že má splávek pod kontrolou. „S pitím nemám problém – dokud mám co pít.“ Další z jeho bonmotů, jimiž pokaždé odrazí nápor všední skutečnosti.

Před tím, než se uchytil jako muzikant, vystřídal Tom řadu bezvýznamných zaměstnání, od vrátného přes poslíčka a kamelota až po práci na pumpě či v obchodě s rybářskými potřebami. Na předměstí San Diega, v díře jménem National City, si vydělával mytím nádobí v pizzerii U Napoleona. Můžeme-li věřit tomu, co říká (což obvykle nemůžeme), zde také získal první tetování. „Na zádech mám mapu Velikonočního ostrova a na břiše kompletní menu. Po nějaký době jsme se obešli bez jídelních lístků.“

Vítejte v

Premium

Pokračování článku patří
k prémiovému obsahu Reflexu

S předplatným získáte:

  • Neomezený přístup k prémiovému obsahu, který
    nikde jinde nenajdete
  • Exkluzivní komentáře, kauzy a speciální editorialy
  • Nekorektní vtipy kreslířů Reflexu
  • Vybrané články z tištěného Reflexu dříve než ostatní
  • Mobilní aplikaci pro snadný přístup k prémiovému obsahu
Součástí předplatného není elektronická a tištěná verze týdeníku Reflex. K zakoupení na iKiosek.cz.
  • Měsíční předplatné49 Kč*

    *Cena 49 Kč platí pro první měsíc
    pro nové předplatitele (Týká se pouze platby kartou). Následující měsíc stojí 99 Kč.

    Objednat
  • Roční předplatné990 Kč

    Ušetříte 2 měsíce oproti měsíčnímu předplatnému.

    Objednat
  • Náhled darkového poukazu ReflexDarujte roční předplatné990 KčObjednat

Možnosti platby
?

Měsíční předplatné je možno zaplatit platební kartou nebo pomocí SMS.

Roční předplatné je možno zaplatit platební kartou nebo platbou online.

  • Kartou
  • Platba online
  • Platba SMS




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější