Proč Češi hážou lidi z oken a další hovadiny, které nedávají absolutně žádný smysl

A pak jsem si jednou večer vyhledala pár věcí o Česku. Málem jsem spadla ze židle. A to jsem si snad celý život myslela, že jsme úplně normální národ? Pojd´me na to...

1. Defenestrace U nás se politické spory neřeší volbami, demonstracemi ani žádným trapným dialogem. My je řešíme oknem. Jednoduše, efektivně, po česku. A abychom si zároveň mohli hrát na kulturní národ, vymysleli jsme si roztomilý eufemismus – „byl vyskočen“. Protože přiznat nahlas, že „někdo ho vyhodil z pátého patra“, by bylo příliš přímočaré a nevkusné. Radši to svedeme na gravitaci a předstíráme, že se to stalo samo.
2. Jsme největší pivní národ naplanetě a ještě z toho děláme národní ctnost a státní ideologii. Pivo konzumujeme v takovém množství, že by nám v jiné zemi už dávno zavírali hospody a posílali nás na protialkoholní léčení. Zároveň jsme největší ateisti v Evropě. Když nevěříte v Boha, musíte v něco věřit. My věříme v pivo. Alespoň to nás nikdy nezklamalo a vždycky nám pomohlo přežít další den.
3. „Pomlázka.“ Na Velikonoce muži vyrábějí tzv. pomlázku spletenou z vrbových proutků, a gumové hadice, aby to co nejvíc bolelo. Pak chodí mlátit ženy po zadku takovou silou, aby tam zůstaly pořádné modřiny. A celý národ tohle nazývá „roztomilou lidovou tradicí“. Kdyby se to dělo kdekoli jinde na světě, už by tam stály policejní dodávky a rozpoutaly by se obří mezinárodní protesty. V Česku za takový pořádný výprask ještě žena musí dát muži malované vajíčko a panáka. Romantika jak vyšitá.
4. Jsme extrémně závistivý národ a ani se tím netajíme. Závist máme tak hluboko v genech, že ji nedokážeme skrývat. Místo aby člověk řekl „gratuluji“, tak řekne „to mu nevydrží“. A abych byla naprosto upřímná – vy mi teď všichni závidíte, že jsem to tak pěkně napsala. Já to vím moc dobře. Já bych na vašem místě záviděla taky.
5. Naše posedlost smrtí a vším morbidním už dávno překročila veškeré meze slušnosti. Druhá největší kostnice v Evropě, krypty nacpané lidskými kostmi a mučírny na každém druhém hradě. Zatímco jiné národy se snaží smrt co nejvíce skrývat před zraky veřejnosti, my z ní uděláme hlavní turistickou atrakci a ještě se u toho tváříme, že je to naprosto normální. Čech prostě rád ví, jak to s ním jednou dopadne. A ideálně si to chce prohlédnout už předem, nejlépe s komentářem a fotografiemi.

A k tomu všemu ještě přidejme naši oblibu stěžování si na všechno možné. Na vládu, na počasí, na sousedy, na ceny piva, na jeho barvu, na jeho jméno a na závistivé sousedy, kteří vykoupili zlevněné pivo. Stěžování je náš nejoblíbenější národní sport hned po defenestraci, pití piva a závisti.

Nemáte zač.