Ostříhání spolužáků, násilí a bojůvky aneb Proč nezavádět inkluzi
„Miss, kolik je tři krát sedm?“ ptá se čtyřletý George, zatímco já sprintuji po chodbě, abych pochytala Mohameda, Farese a Fallaha. „Zeptej se asistentky!“ křičím za běhu. Nakonec odchytím Farese, ten je nejlehčí, a odnesu ho do třídy. Chtěla bych s ním mluvit, ale Fares mluví jenom arabsky, a tak mu kreslím na papír běžícího panáčka, to je Fares, přeškrtnu ho a doprovodím výkřikem lá. To je arabsky ne.
Fares se hezky zasměje a uteče znovu. Když neutíká, kreslí po zdi, pouští si na elektronické tabuli všelijaké nevhodné klipy nebo hází kostky, tužky a cihly na spolužáky. Měl by mít na krku nápis Pozor, kouše, ale to se ve školství nesmí. Takže skončila matematika a George se zase nedozvěděl, kolik je tři krát sedm. Rayhan to má na háku, celý týden se válí na polštářích ve čtenářském koutku nebo lepí plastelínu po zdech. Ještě jsem se nezmínila o Alim a Ahmedovi, kteří mají tak těžký autismus, že do školy chodí s osobní asistentkou.
Nicméně sebou občas praští o zem a řvou, kopou a mlátí, co jim přijde pod ruku. Ostatní žáci se nestačí divit. Neustále se se mnou snaží komunikovat, ale já na ně leda házím worksheety nebo je pošlu do oddělení plastelíny a vláčků (polepených plastelínou), protože Fares mi už zase vlezl na notebook, jakýmsi záhadným způsobem se zalogoval na webstránku Hledám práci a přihlásil mě na pomocnou kuchařku.
Pečlivě plánuji každou hodinu výuky, ale nakonec se zvrhne v útěk z Alcatrazu, kadeřnictví (Fares už ostříhal každé dítě ve třídě včetně děvčat), násilí, bojůvky a všeobecný chaos. Nenaučí se nikdo nic. Nač tedy chodit do takové třídy?
Jsem pro založení zvláštních tříd, které budou učit učitelé se speciální aprobací na postižené děti, a tato třída by měla být vypolstrovaná a dala by se zevnitř zamknout. Protože škola nemá sloužit k traumatizovaní „normálních“ dětí, ale také k výuce a normálním hrám. Kolikrát jsem si říkala „Kéž by dnes nepřišel Fares“. Ale on ještě ani jednou nevynechal. Hádejte proč. Takže klidně po mně hoďte kamenem, ale silně nesouhlasím s inkluzí a zvu vás k sobě do třídy, abyste věděli proč. Kdo vydrží déle než pět minut, dostane vavřínový věnec. Howgh.
