Jak zaručeně zhubnout aneb Když se z líných a pomalých střev stanou Rychlé šípy
Pokud jste choulostiví jako moje kamarádka Grace, následující sloupek prosím nečtěte. Jako správný hypochondr jsem už několik týdnů uvažovala o tom, kterého zdravotního specialistu bych mohla pro zábavu navštívit. Konečně mě napadl gastroenterolog, poněvadž se mi přece jenom zdálo, že mám větší příjem než výdej jídla. No chápete, co myslím.
Dr. Tarek mi proklepal břicho nahoře i dole a s hrůzou v hlase prohlásil, že toto se bude muset řešit okamžitě, a poslal mě na urgentní rentgen. Za půl hodiny jsem byla zpátky u doktora Tareka, který se na snímky podíval a okamžitě přivolal i sestru. „Wallahi, to je strašný, to jsem v životě neviděl, toto!“ A sestra: „Wallahi, já taktéž ne, a zde je to taky!“ „Co je?“ vykřikla jsem z křesla, odkud nebyla vidět obrazovka. „Mám rakovinu? Zauzlení střev? Umřu?“ „Ne, ne,“ řekl doktor Tarek, „ale vy jste plná h*&%$n! Máte nějaké líné střevo, které neposunuje odpad, jak by mělo!“ Pch. Já jsem vůbec líný člověk, takže líné střevo mě potěšilo. Na h*&%$a asi neumřu, že. Hned mi předepsal koňskou dávku projímadel, změkčovačů stoličky a také mi doporučil čaj z fenyklu, abych se nenadýmala. To mně zatím nevadilo, neboť plynuji ve třídě, kde je neustále velký hluk, a tak se ztratí i rány z děla. A jsou-li tyto doprovázeny nelibým odérem, svedu to na Ahmeda.
Doma jsem tedy spolykala všechny prášky a prolila se čajem na maximum. Pak jsem šla spokojeně spinkat. Ráno byl výdej opět menší než příjem. No to moje střevo je opravdu líné jak veš, pomyslila jsem si. O opaku jsem se přesvědčila až v první hodině při výuce angličtiny. „Miss!“ vykřikla jsem na asitentku, „ať teď učí nějaký chytrý student. Já musím…“ A už jsem sprintovala na špatně navrhnuté toalety, které jsou tak malinké, že neposkytují žádné soukromí bídníkovi, který sedí vedle někoho, kdo se šel jenom vymočit.
A zde jsem okamžitě zjistila, že moje střevo už není vůbec líné, ale naopak se chová jako závodní auto na Formuli 1. Hrůza. Toto se opakovalo ještě v matematice a v biologii. Takže teď nemohu ani k nikomu na návštěvu, protože – no co si budeme povídat. Nedělá to dobrý dojem. Pozitivum extra rychlých střev je ale fakt, že opravdu zhubnete. Sice se všude po*&%$e, ale zhubnete. To je tedy úžasné. Takže díky doktoru Tarekovi mám nyní střeva jako Rychlé šípy. Až mě to přestane bavit, půjdu si zase stěžovat na gastroenterologii, že bych chtěla, aby mi střevo znovu zlenivělo. Prosím, nepohoršujte se nad mým literárním výplodem, protože všichni z vás měli rychlé střevo alespoň jednou v životě. Jsem zvědavá, jaký ilustrační obrázek vyberou editoři Reflexu k tomuto textu. Já bych věděla.
