Viděli jste na Netflixu seriál Dubai Bling? Ne? Tak se na to ani nedívejte. Takovou blbost jsem neviděla už od Ein Kessel Buntes. Jde o společenský život bohatých, mladých a vypatlaných Arabů, kteří chodí nonstop na nějaké párty a tam se pomlouvají. Alkohol samozřejmě nepijí, ale možná kdyby si dali, přestali by vymýšlet p....y. Kdo ví.
Ale proč o tom píšu. Nedávno jsem byla na house párty u své velmi (nechutně) bohaté kamarádky, která si potřebovala postěžovat, jak byla celý rok vystresovaná. Národnost: Skotka. Ona i její „trilionář“ manžel. Já mám Kate ráda, a tak jsem ráda posloužila jako naslouchavé ucho. A samozřejmě to nikomu neřeknu.
Chudák Kate minulý rok stavěla dvě opulentní vily, jednu ve Skotsku a jednu v Dubaji, takže po dobu konstrukce musela bydlet ve své staré vile nebo v hotelu Atlantis. To se na psychice podepíše, taková zátěž, to je jasné. Navzdory všemu jejímu strádání vypadala tedy výborně! Aspoň o deset let mladší. Zblízka jsem poznala botox i výplně, ale face lift nikde nic! Vlasy neuvěřitelně udržované, zuby mě málem oslepily a outfit měla zkoordinovaný podle stejné návrhářské značky.
„Z toho stresu jsem zhubla dvacet kilo,“ plakala mi na rameni a já jsem si jen udělala mentální poznámku „proběhl gastrický bypass“. „Poor you,“ litovala jsem ji, „ale vypadáš výborně teda. Před rokem jsi měla dvacet kilo nadváhu.“ To jsem si sice mohla odpustit, ale lichotka zabrala. Dalším zklamáním v roce 2023 byl nedostatek exotických dovolených, protože byla jen šestkrát a s takovou si člověk opravdu neodpočine. Ne, ne, ne!
Rychle jsem do sebe kopla pivo Singha, aby mi snad neuletěla nějaká sarkastická poznámka, a to byl dobrý tah. Děcka tedy obě dostala na ty nejdražší univerzity v Americe a ve Skotsku, takže teď, když jsou vily dostavěné, bude mít konečně čas „na sebe“. Chtělo se mi říct „ale vždyť nepracuješ“, tak jsem si hned zacpala hubu dalším lokem piva. No, litovala jsem tak mohutně, že jsem se u toho malinko lízla. Ale dospěla jsem k názoru, že pokud je člověk bohatý, je v neustálém stresu, a tak raději zůstanu nadále chudá.
Zážitek jsem poté vyprávěla učitelské kamarádce Grace, která se zasmála a řekla: „A kdo si tu minule stěžoval, že má každý den zavalené dveře balíky z Amazonu a musí to pořád rozbalovat a uklízet a vyhazovat papíry?“ „Ale vždyť jde o běžné věci do domácnosti jako prací prášek, pasta na zuby a tak...“ „A co ty troje zlaté kozačky na podpatku?“ „No tak sorry, ale to mám nosit ty stejné na vaření, na žehlení i k vynášení odpadků? Jsem snad nějaká cuchta?“ Zde myslím diskuse skončila, protože všichni o mně ví, že nevařím, a tak jsem Grace slíbila, že jedny Melichary vrátím. Na dubajský bling ani na boháče tedy nemám, ale i přesto je mám moc ráda. Vždyť už ve své první novele Sousedka ze Skalistých hor jsem o tom napsala skvělou a poučnou báseň:
Krásný a bohatý lidi jsou super
Krásný a bohatý lidi jsou děsně super
Jezděj v barevnejch autech s metalízou
Kouřej doutníky a sázej na koně
Nosej drahokamy a rolexky
Támhle je zrovna jeden v limuzíně
Zamávám mu
Určitě mě vidí rád
Krásný a bohatý lidi jsou děsně super
Pijou Mums a na záchodě se utíraj stodolarovkama
Krásný a bohatý lidi jsou děsně hodný
Nekradou a neklejou a nedávaj si přes držku
(Najmou si na to krásnýho a bohatýho vraha)
Krásný a bohatý lidi jsou děsně vtipný
Od teďka se budu kamarádit jenom s nima
Ukážu jim, jaké barvy je mé hovínko (hnědé)
Připravím pro ně hody u mé popelnice
(Kozí sýr a vajgl)
