Je neděle odpoledne. Sedím v posteli a čumím do počítače. V hlavě se mi honí milión myšlenek, které jsou buď zbytečné, pitomé nebo nepodstatné. Dnes jsem šla cvičit, ale vykopli mě ze skupinového posilování Bodypump, neboť jsem byla na čekací listině číslo 3. Normálně mě připustí, protože v sobotu všichni chlastají a v neděli se z důvodu kocoviny nedostaví, takže se posunu na cvičební listinu. Jenže zrovna tahle skupina byla „ladies only“ čili jen pro dámy, a tak byla plná Arabek a ty nechlastají. Dostavily se všechny a já jsem byla odejita.
Už měsíc v Emirátech a chybí mi pohyb. Sice se ochladilo na 42 stupňů, ale na procházky to ještě není. Pohyb je prostě luxus. Dříve jsem považovala za luxus mít velký dům, silné auto, ale to už jsem všechno měla a omrzelo. Potřebuji toho čím dál méně. Nyní pro mě luxus představuje pohyb. Chodit, běhat, něco zvedat, prostě vše kromě válení se v posteli. Luxus je také mít dobrou práci. Nebo kamarády. Klidný život. Mít psa. Pro některé lidi je luxus mít kde složit hlavu anebo si koupit jogurt za 5 korun. Pro jiné vlastnit jachtu. (Podívejme se na Trachtu, vzmoh se na jachtu!)
V osmdesátých letech byl luxus džínové mrkváče a coca-cola. V devadesátých tříkolový kočárek a dovolená na Havaji. Pak ty domy, prachy, žrádlo, koks a členství v klubu Ritz Carlton. Ale to já nechci ani nepotřebuji! Chci cvičit! A trenérka mě vykopla. Jaké ponížení! Že bych udělala pět dřepů? Nebo si šla zaplavat do bazénu? Jenže to bych si mohla namočit vlasy a to nemám ráda. Na Youtube jsem poslouchala nějakého profesora, který vykládal o vnitřních monolozích a jak je máme všichni. Většinou si v nich sami nadáváme buďv první osobě (Já jsem takový debil. Měl jsem to říct úplně jinak!), anebo ve druhé osobě (Ty vole, tos posral. Vůbec jsi tam neměl lézt.) Také říkal (ten profesor), že je k smíchu, jak si sami sobě nadáváme, když k ostatním jsme mnohem zdvořilejší. Já si nadávám v první osobě: Já kráva. Měla jsem se na to cvičení objednat dřív. Teď mám po prdeli. Místo luxusu mě čeká leda lux. A tak to v té posteli vydržím až do večera, neboť mě přemohla lenost. Ale lenost je vlastně také luxus, nebo ne? Co vy považujete za luxus? A jak si samonadáváte vy? Právě to po sobě čtu a sebekritizuji se: To jsem zase vyplodila kravinu...(luxusní!)
