30 dní v českých kinech – přežiji?
V Praze zítra začíná patnáctý ročník filmového Projektu 100, já jsem svůj soukromý „projekt 30“ zahájil už na Nový rok. Rozhodl jsem se celý leden chodit den co den do kina. Přežiji?
V Praze zítra začíná patnáctý ročník filmového Projektu 100, já jsem svůj soukromý „projekt 30“ zahájil už na Nový rok. Rozhodl jsem se celý leden chodit den co den do kina. Přežiji?
Svůj soukromý filmový festival, v němž chci dokázat, že je možné celý měsíc chodit den co den do kina, aniž bych narazil na vyloženě špatný film, jsem zahájil 1. ledna v kině Lucerna. Bláhově jsem se domníval, že celý měsíc budu putovat po art kinech a velkým multiplexům se obloukem vyhnu. Protože ale nechci chodit na žádný film dvakrát a art kina často opakují (dobré) filmy, které jsem viděl už dříve, bez multikin to zkrátka nejde.
Ale ani ta často nejsou výhrou – dávají sice mnohem víc filmů, ale nesplňují můj požadavek „projektu 30“ vyhnout se všem komerčním sračkám. Uznávám, že definice „filmové sračky“ může být velice individuální, a že tedy poslední příběh Jamese Bonda může tuto definici splňovat stejně jako životopisný snímek Falco. Ve svých soukromých definicích jsem ale Bonda i Falca povýšil nad komerční průměr.
Jsem sice teprve v polovině projektu, ale několik postřehů si neodpustím už teď: kino Světozor má úžasnou novou upoutávku s Alexandrem Hemalou coby capartem, který nabádá diváky ke sponzorování sedačky. Kino Lucerna je skvěle zrekonstruované. To samé platí pro kino Atlas. Reklamní bloky a pásma upoutávek v multikinech se od mé poslední mimoprojektové návštěvy prodloužily snad na půl hodiny a neztratily nic na své otravnosti.
Někdy bych nejradši vypráskal diváky, co chodí pozdě (zvlášť v multikinech – s popcornem a dvoulitrovým kelímkem coly). Artových kin se to naštěstí zase až tak netýká, tam je sociologické složení obecenstva velmi homogenní. Kromě několika jednotlivých párů jde většinou o podobné zoufalce, jako jsem já – i když pochybuji, že taky podstupují „projekt 30“.
Pokud by si to přeci jen chtěl někdo vyzkoušet, mám pro něj několik varování: naplánovat si, že do šesti večer budete pracovat a pak rychle na sedmou pojedete někam do kina, kde budou dávat dobrý film, co jste ještě neviděli, je sice fajn, ale ve čtvrt na sedm můžete lehce zjistit, že ani tak jednoduchý požadavek žádné pražské kino nesplňuje. Někdy je těžké nacpat návštěvu kina mezi práci a hospodu.
Dopoledne kina většinou nehrají nic zajímavého, pokud tedy zrovna neholdujete animovaným příběhům pro děti. V multikinech se nevyplácí chodit na poslední chvíli, ale když už se vám to „podaří“, konkrétně ve Village Cinemas se dají lístky koupit nejen u kasy, ale taky u popcornu. Skoro nikdy tam nebývá fronta, protože tohle tajemství zná jen zlomek návštěvníků.
A dosavadní skóre?
1. 1. – kino Lucerna - René
2. 1. – kino Atlas – Útěk do divočiny
3. 1. – kino Světozor – Veřejný nepřítel č. 1
4. 1. – kino Atlas – Umírající zvíře
5. 1. – kino Atlas – Skafandr a motýl
6. 1. – Palace Cinemas Slovanský dům – Veřejný nepřítel č. 1 Epilog
7. 1. – Village Cinemas Anděl – projekce dokumentárního cyklu České milování (Febio)
8. 1. – kino Světozor – Sestra
9. 1. – kino Atlas – Tokio!
10. 1. – Palace Cinemas Slovanský dům – Labyrint lží
11. 1. – Village Cinemas Anděl – Výměna
12. 1. – kino Lucerna – Falco
13. 1. – Village Cinemas Anděl – Quantum of Solace
Nejvíc hvězdiček má zatím film Tokio!, konkrétně příběh Merde.
AUTOR JE EXTERNÍ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE A ŠÉFREDAKTOR DIGIZONE.CZ
Další spoty kina Světozor