Reflex letos slaví 30. narozeniny. Poprvé vyšel 3. dubna 1990. Původně jsme je chtěli oslavit několika většími i komornějšími venkovními akcemi, ale letošní divný rok tomu prostě nepřeje. Rozhodli jsme se proto, že spolu s Vámi, čtenáři, oslavíme 30. narozeniny tak, že je ani žádné prymulaopatření nezhatí.
Dnešním dnem tedy startujeme měsíc oslav, v jehož průběhu najdete každý den na našem webu dárek, někdy i dárky. Odemykáme pro Vás unikátní obsah a nabízíme nevšední průlet historií časopisu, který je součástí moderních českých dějin, nejen těch mediálních. A překvapení čekejte i příští týden v tištěném Reflexu. Pracujeme pilně (snad neomylně) a první várku narozeninového obsahu právě posíláme do tisku. A na tom, co jsem o Reflexu napsal už letos v dubnu, bych neměnil po půl roce téměř ani slovo:
„Reflex trvá o deset let déle než masarykovská republika se vším, co ona tehdejší, trochu mytizovaná éra naší země přinesla. Ohlédnout se do prapočátků Reflexu je podobná emoce, jako když se loni slavil 17. listopad 1989, s nímž je ostatně vznik tohoto časopisu propojen pupeční šňůrou. Počátky Reflexu lze totiž datovat do neděle 19. listopadu 1989. Prezidentem tehdejšího Československa je Gustáv Husák. V socialistické ústavě zůstává stále zakotvena vedoucí úloha komunistické strany. Státní bezpečnost ještě ani nezačala skartovat archívy. A tehdy uspořádal zakladatel Reflexu a jeho první šéfredaktor Petr Hájek velké shromáždění novinářů, aby odsoudilo policejní zákrok na Národní třídě. Když se mu o něco později nepodařilo stát se šéfredaktorem Květů, naštěstí, obklopil se tento mediální prorok některými svými kolegy a kamarády kolegů, grafiky, výtvarníky a v dobrém slova smyslu šílenci. A 3. dubna 1990 vyšlo první číslo Reflexu. Děkuji.
Reflex nebyl, a jsem zplnomocněn tvrdit to i dnes, nikdy jen časopisem, ale svébytným životním stylem. Samozřejmě o něco klidnějším než v divokých, devadesátých letech, kdy se jen těžko dalo rozeznat, jestli začíná redakční porada, nebo večírek. Nebo naopak. Reflex má svoji DNA. Jde o neučesaný, ironický, netuctový pohled na svět. Je nezařaditelný, vymyká se klasickým mediálním škatulkám. Jeden důkaz za všechny: Několik stránek před seriózními komentáři a analýzami už čtvrt století vychází komiks Zelený Raoul. Možné jen v Reflexu. Dokážou v něm vedle sebe žít a pracovat osobnosti protichůdných životních i politických postojů, které spojuje těžko definovatelný svobodný duch. A Reflex. Proto občas o Reflexu tvrdím, že jde o svým způsobem chráněnou dílnu. Kde se nedodržuje pevná pracovní doba, kde se nepracuje, ale žije. Nemůžu vědět, co bude za dalších třicet let, protože nikdo z nás ani neví, co bude zítra. Dá-li příroda nebo jiné síly, doufám, že ještě dojdu ve čtvrtek do trafiky, koupím si Reflex a pobavím se, dozvím, naštvu, konfrontuju, pokochám, zamyslím… a budu se těšit na další čtvrtek.
Milí čtenáři, děkuji. Všechno nejlepší k narozeninám. Jsou i vaše.“
