Připadám si jako jeden dědek z mého dětství ve Vanovicích, který mlel pořád dokola o jatkách u Verdunu; krvácel tam za císaře pána. Nebo to snad bylo u Waterloo? Obojí to byla jatka, o tom není sporu. Jenže to bylo tuze vzdálené a neskutečné... Teď už i já jsem pamětník a nezbývá mi než podávat svědectví o událostech, u nichž jsem byl a které byly pro naši zemi důležité. Aby se nezapomnělo, abychom se vyvarovali, aby k tomu, k čemu došlo, už nikdy nedošlo. Obávám se však, že poučení z dějin nefunguje a ruské dubisko je někomu u nás bližší nežli demokratická Evropa.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
