Pavouci nejsou zrovna oblíbení domácí mazlíčci a těžko říct, jestli vám od tohoto pocitu může pomoci bezmála sto let stará kniha Život pavouka Jeana-Henriho Fabra. Ale alespoň zkusit byste to mohli. Přicházející babí léto je pro pozorování těchto živočichů jako dělané. A může to být opravdu romantické: „Odpočav si krátce uprostřed sítě, pavouk se vrací, aby poobědval. Lehce nakousne kořist na několika místech, hned zde a hned onde; a hned vzápětí noří do rány své ústní orgány a hltá dychtivě krev své kořisti. Hostina se neobyčejně protáhne, tak lahodné je to sousto...“ [Křižák pruhovaný]

Pavouci nejsou zrovna oblíbení domácí mazlíčci a těžko říct, jestli vám od tohoto pocitu může pomoci bezmála sto let stará kniha Život pavouka Jeana-Henriho Fabra. Ale alespoň zkusit byste to mohli. Přicházející babí léto je pro pozorování těchto živočichů jako dělané. A může to být opravdu romantické: „Odpočav si krátce uprostřed sítě, pavouk se vrací, aby poobědval. Lehce nakousne kořist na několika místech, hned zde a hned onde; a hned vzápětí noří do rány své ústní orgány a hltá dychtivě krev své kořisti. Hostina se neobyčejně protáhne, tak lahodné je to sousto...“ [Křižák pruhovaný] Zdroj: Archív

Jazzman Honza Nedvěd  ////////////////////////////// To, že si jednou budu na „Stánky“ s patřičným jazzovým ponorem podupávat v Redutě, bych ještě před pár dny nevsadil ani pětník. Ale proč ne? Možná ve mně (Tesařovi) zbylo něco z hudebního ideologa, který přísahá jenom na svůj styl, možná se ve mně probudilo pokrytectví, s nímž jsme Nedvědovy písně vždycky zpívali a při tom jsme se mu vysmívali, že mu s bráchou Frantou jde spíš než o potlach o vilu s tenisovým kurtem. Možná nás ale jenom žrala závist z nesnesitelné lehkosti tvorby. Kytarista a šéf festivalu Jazz­FestBrno Vilém Spilka na tohle zjevně kašle. Našel v písničkách, jako jsou Stánky, Tulácký ráno, Ptáčata anebo Růže z papíru inspiraci pro vlastní, jazzové  úpravy. První ukázky z jeho alba svědčí o tom, že jednoduchá, ale melodicky silná Nedvědova hudba přeskočila žánrovou bariéru s lehkostí sobě vlastní. /////////////////////////////
RICHARDOVI JE 16!  Legendární, pro spolek Kašpar zlomová inscenace Richard III. v titulní roli s Janem Potměšilem měla premiéru přesně před šestnácti lety, v září 2000; do derniéry v roce 2011 se hrála více než 250×. Jan Potměšil za svůj heroický výkon dostal v roce 2001 Cenu Alfréda Radoka: „Richard III. je role, kterou člověk potká jednou za život,“ říká o roli dnes, kdy se Richard III. vrací na scénu Divadla v Celetné exkluzívně, na pouhé dva večery, 12. a 13. září. Prvního znovu­uvedení po derniéře se Richard již dočkal, jako dárek k 50. narozeninám Jana Potměšila letos na jaře; tehdy ale bylo vyprodáno tak zoufale, že se dodnes aktuální inscenace na jeviště v Celetné prostě vrátit musela…
2
Fotogalerie

Mixér

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!