nahoru

Vyvolená Barbora Škrlová, manipulátorka s projevem dítěte. Před 15 lety byla odhalena Kuřimská kauza

Adéla Knapová 11. května 2022 • 16:00
Vyvolená Barbora Škrlová, manipulátorka s projevem dítěte. Před 15 lety byla odhalena Kuřimská kauza
foto: ČTK

„Jsem schopna žít plnohodnotné životy současně, vědomě, nemám žádné problémy v orientaci v nich. Záliby v rozpětí od tří let až k zájmům vysokoškolsky zaměřeným jsou však natolik široké, že zde i osobnost nestačí,“ zapsala si před osmi lety Barbora Škrlová. Dětmi Annou a Adamem se stala zcela účelově a dobrovolně. Tedy až tak dobrovolné to nebylo: Barbora a její věrní jsou přesvědčeni, že k tomu byla povolána vyšší mocí.

„Každý den teď jím. Jogurt, pořád bílý, cappuccino a dnes podruhé už zeleninový příkrm Hami. Bojím se, ale možná by byla řešením ta ultrazvuková liposukce na konci září??? Doktor Urban z Prahy? Kdy už budu moct chleba, párky, klobásu nebo McDonalda?“

Je začátek září 2005 a Barbora Škrlová na chatě v Jeseníkách, kam se uchýlila do izolace, aby se mohla přetvořit v desetiletou Aničku, pokračuje v psaní: „Musím něco vymyslet s tou vizáží. Oni nejsou blbí. Napřed se musí jít na konzultaci, předoper. vyšetř., kolem 1000, a zákrok kolem 25 000.“
Pár dnů předtím si třicetiletá žena, jež trávila dny v lesích na severu Moravy, bez elektřiny, komfortu, daleko od lidí převážně z Brna, s nimiž manipulovala a jež svou hrou ovládala, také napsala: „Jak lahodně chutná bílý jogurt po 28 dnech hladovky! Tisíce chutí se rozplývá na jazyku a v celé puse. Je hodně sladký, jako by v něm byla hora šlehačky! Funguje okamžitě, jako pervitin! Vidění se zostří, do člověka jako když uhodí el. proud. Chtělo se mně úplně brečet, taková síla! Lidské tělo je na jídle závislé! Chtělo se mi křičet: ,Díky za ten dar!‘ Lidé si uvědomí nutnost děkovat za jídlo, naučí se děkovat každým soustem, ne slovy, ale tím, jak budou cítit. Až přijde ta doba, naučíme se to všichni.“

Proměna

V těch dnech se vysokoškolačka, jež vystudovala na JAMU obor hudební skladba, připravovala na roli malé holčičky Anny Jervinen z Norska, zneužívaného sirotka na útěku. Musela zhubnout na kost, získat vizáž desetiletého dítěte, dostat do očí smutek po mučení a zneužívání.
A tak dál uprostřed hladovění píše už téměř dětsky neohrabaným rukopisem, který bylo také nutno natrénovat: „Myslela jsem si, že bude snazší být duchovně napojen vzhůru, ale houby! Všechno je tak otupělé, pomalé, nedá se na nic soustředit, nikam jít, nic podniknout, všude číhají myšlenky na jídlo! Všude samé jídlo. Ve spaní, ve dne, mám hrozné chutě, na chleba, na maso, na brambory, mléko … V noci ve spaní vidím jídla, dorty, čokolády, karbanátky, jím polévky, rohlíky! Když se vzbudím, mám chuť i na žrádlo pro psa. Cítím jídlo z lidí, z domů, z restaurací, z lesa, odevšad.“

Je to těžké, ale Barbora nepovoluje, nevzdává se. Má cíl a toho dosáhne. „Potřebuju tréninkový plán. Dnes jsem ráno jedla ananasový jogurt (300 kJ), 300kJ brambory s masem a špenát (Hami), několik káv, asi dvě cappuccina. Jinak čaje, sladidlo.“

Není ani tak obtížné vzdát se původního života dospělé ženy jako obětovat jídlo a týrat dobrovolně tělo. Musí se všechno promyslet: „Objednat toho doktora. Co vlasy, zjev? Nepočítají s tím, že je budu mít. Co identita, škola (ZŠ)? Zítra začít s chůzí? V pátek musí být zákrok nebo v sobotu. Vytelefonovat datum – sehnat peníze – půjčka. Kdo bude ochotný to udělat? Bez narkózy není třeba doporučení doktora? Předtím ostříhat.“

Manipulátorka s projevem dítěte

Byla a zůstává nejzáhadnější postavou takzvané kuřimské kauzy, jež byla odhalena přesně před šesti lety. Barbora, alias Anna, alias Adam, nakonec od soudu odešla paradoxně s nejnižším trestem a od loňského roku je na svobodě.

Před pár týdny si nechala změnit jméno, aby mohla zase nerušeně žít život, chráněna stejnými lidmi, kteří ji obklopovali od konce devadesátých let a kteří jí na „její cestě“ pomáhali.

Oficiálně probíhá její resocializace, musí se hlásit určenému zástupci státu, schází se s psycholožkou. Reálně však Barbora Škrlová, která se u výslechů, jejichž zápisy má redakce Reflexu k dispozici, dojemně zapřísahala, že byla týranou a zneužívanou obětí, našla loni na jaře po propuštění z vězení útočiště právě v náruči člověka, jehož sama označila za jednoho z těch, co na ní měli útlak provádět. S Michalem Říhou (jenž za ní mimo jiné byl v Norsku, když tam pobývala coby Adam) odjela z vězení, k němu se do panelákového bytu v Brně nastěhovala.

Slova Barbory Škrlové, jež byla určena vyšetřovatelům, soudu a veřejnosti, se s realitou míjejí.

Z rozhovorů s lidmi, kteří Barboru Škrlovou znali, z jejích osobních zápisků, jež má redakce Reflexu k dispozici, stejně jako ze záznamů jejích výslechů, znaleckých posudků i výslechů a posudků ostatních souzených aktérů kuřimské kauzy je zřejmé, že spíš než obětí je iniciátorkou a bezcitnou manipulátorkou. Její schopnost věrohodně vystupovat ve smyšlených rolích, citově vydírat a manipulovat dodnes vyvolává u některých lidí, kteří jejímu předstírání uvěřili, stud a zlost a odmítají se ke své účasti v kauze jakkoliv vyjadřovat.

Přitom, přestože roky obelhávala desítky vysoce inteligentních lidí, včetně psychologů a psychiatrů, Barbora Škrlová není žádný génius. Při testování inteligence v roce 1994 dosáhla výsledku IQ 99, tedy průměru. A testy prováděné ve vazební věznici z roku 2008 to potvrdily.

V čem však Barbora je výjimečná, je výborná sluchová paměť, jež jí pomohla k přijetí a absolvování JAMU. Celkově je její paměť výrazně nadprůměrná a umožňuje jí bez problémů přecházet z jedné verze vytvořené reality do druhé, popisovat smyšlené světy a situace opakovaně do nejmenších detailů. Má bohatou fantazii a vysokou pohotovost k výmyslům. Její mluvený a neverbální projev je přitom primitivní, až dětsky jednoduchý.

V roli dítěte se cítí při nepříjemných konfrontacích i v běžném životě nejlépe, neboť jí umožňuje nenést zodpovědnost, ba dokonce vyžadovat od ostatních zájem a soucit. Nicméně, jak se ukázalo mimo jiné při policejních výsleších, ve velkém stresu jí občas ujedou stylizované věty a odborné výrazy odpovídající vysokoškolsky vzdělané dospělé ženě.

Ve vězení postupně přešla z polohy dítěte zpět k projevům přiměřeným třiatřicetileté ženě; pouze občas se utíkala do infantilní a naivní stylizace. Autobiografické údaje, které poskytla vyšetřovatelům, stejně jako její popisy událostí, jež vedly k zatčení, byly často nepravdivé, zkreslené a nevěrohodné.

Panna nedotčená

Podle psychologických a sexuologických testů Barbora Škrlová netrpí žádnou duševní poruchou ani sexuální deviací. Dokáže své chování ovládat i vyhodnocovat. Škrlová je výrazně anomální, má histriónskou osobnost a silné sklony k manipulativnímu chování. (Pro histriónskou poruchu je typická teatrálnost reakcí, exhibicionismus, egocentrismus, infantilita. Tito lidé mají pocit, že je okolí odsuzuje, proti čemuž bojují přehnanou reakcí. Mají sklony k vymýšlení a lhaní, značně manipulují svým okolím. Neobvyklé také není stylizování do rolí trpícího člověka, simulují různá onemocnění. V partnerských vztazích se chovají velmi sobecky, vyžadují neustálou lásku, předvádějí záchvaty žárlivosti, vyhledávají konflikty a upozorňují na chyby ostatních.)

Jednání Škrlové je silně účelové. Škrlová má podle odborníků, kteří ji vyšetřovali, sadomasochistické sklony, jež jsou orientovány lesbicky a pedofilně (týrání dětí ji vzrušuje). Vyšetřovatelům i lékařům popisovala a líčila hrůzy, jichž se na ní a následně na dvou chlapcích, synech Kláry Mauerové, měli dopouštět různí lidé. Ve většině případů mělo jít o brutální týrání a znásilňování Aničky. Škrlová do detailů několikrát popsala, co přesně s ní mělo být prováděno, jak byla řezána, znásilňována, svazována, prodávána zákazníkům apod. Lékařské vyšetření přitom ukázalo, že až do zatčení a uvěznění byla panna.

Podobně dopadly její legendy o fyzickém mučení, z něhož jí až „vyskakovala kolena“ a ona coby Anička nemohla chodit, byla pálena, řezána, brutálně bita. Lékaři na jejím těle nenašli žádné známky pálení (na rozdíl od Jakuba a Ondřeje), také kolena má v pořádku. Případné stopy po řezání nalezené na jejím těle nevylučují, že si je Barbora udělala sama, navíc byly povrchové. Jednoznačné stopy po řezných ranách, jež má, pocházejí podle znalců od třetích osob – jsou to jizvy po profesionálních lékařských zákrocích; mimo jiné po chirurgickém zmenšení prsou. Kůže Barbory Škrlové je poseta pajizévkami, jež odpovídají prudkým změnám hmotnosti, tedy jejímu hladovění a poté, co se dostala ve vazbě do režimu pravidelného jídla, mírné obezitě.

Z odlesku meče a růže

Barbora Škrlová také vehementně popírala jakoukoliv inspiraci svého jednání náboženstvím, konkrétně hnutím Grálu, k němuž ji coby dítě přivedl její otec Josef Škrla, zapálený grálista. Z jejích zápisků, ze svědectví lidí, kteří ji znali, i odborného vyšetření z hlediska religionistiky je přitom „nepochybné, že tyto osoby (Škrlová a další souzení v rámci kuřimské kauzy, pozn. red.) k hnutí Grálu patřily či patří“. Znalec dále konstatoval, že „je nepochybné, že tyto osoby vytvářejí jednu z odštěpených skupin, nezávislých na dominantní instituci hnutí Grálu.“

Vztah Barbory Škrlové a ostatních osob souzených v kuřimské kauze i mnohých těch, kteří byli vyslechnuti pouze jako svědkové, odpovídá struktuře náboženského hnutí. Všichni se kolem Barbory semkli, vytvořili podmínky pro její Cestu a v rámci toho vzniklo prostředí, jež mělo v podřízených osobách (část z nich byla odsouzena v kuřimské kauze k pobytu ve vězení) vyvolávat pocity ohrožení, vyvolenosti, očekávání světově rozhodujících dějů, fanatismu.

„Je nepochybné, že přinejmenším některé osoby, jejichž jména se v tomto materiálu (část vyšetřovacího spisu, pozn. red.) vyskytují, byly ve značné míře ovlivněny autoritativní osobou s manipulativním chováním.“ Konstatuje mimo jiné znalecké posouzení kuřimské kauzy z hlediska religionistiky.

Sama Barbora si před více než šesti lety poznamenala: „Tak, jako vyhnali Lásku a vyhnali Spravedlnost, vyhnali, mučili, zabili i jeho pomocníky. Také ten, kdo přichází v odlesku meče, a ta, která přichází z odlesku růže, jsou štváni a budou do konce životů. Světlo však toto nechce, a proto určuje nové cesty … Světlo ukazuje cesty, ale je na Jeho věrných, aby je na Zemi provedli.“

Barboře byla k ruce Kateřina Mauerová, vysokoškolačka s IQ 135. Ta byla spojnicí mezi Barborou/Aničkou/Adamem/vyšší bytostí a ostatními, stala se vykonavatelem a viditelným organizátorem, zajišťovala peníze, byty, auta, styk se spolužáky apod. Týrání Ondřeje a Jakuba, jež nakonec celou šílenou konstrukci kolem Škrlové odhalilo, bylo paradoxně vedlejším, nicméně tragickým produktem, a ne prvotním záměrem. Šlo a stále jde o to, pomoct Barboře, která si dnes říká jiným jménem, vykonat, co jí bylo vyšší mocí uloženo, že na této zemi vykonat má. Je svázána a omezena hrubou hmotou – tedy lidským tělem a lidskostí vůbec –, a proto je třeba jí všemožně pomáhat. Jak konkrétně má pomoc ostatních, již k Barboře vzhlížejí, vypadat a proč bylo třeba vytvořit nové identity dětí Anny a Adama, není zatím zcela jasné. Také není zřejmé, co má Barbora vykonat, co jí, vyvolené, bylo uloženo.

Zrození Aničky a Adama

Barbora se narodila v červenci roku 1974 jako nejstarší dítě dětské lékařce Renátě a invalidnímu důchodci Josefu Škrlovi. Má ještě dva sourozence; Jana (který byl také poslán v kuřimské kauze do vězení) a Kristýnu, jež je zdravotně postižená. Matka měla problémy se závislostí na alkoholu, otec s nimi téměř nežil. Přesto k Josefu Škrlovi Barbora přilnula a vzhlížela k němu. Když ji otec přivedl mezi Mravence, skupinu dospělých, jež v rámci skautu na Brněnsku vedl a kteří byli vlastně skrytě odštěpenou sektou hnutí Grálu, změnil tím navždy její život. Tam Barbora objevila nový svět. Epileptická dívka, o niž nikdo neměl příliš zájem a která odmalička citově strádala, nalezla smysl svého života.

Lidé, s nimiž se v Mravencích setkala, ji už nikdy nepřestali obklopovat – ať už u nich coby středoškolačka a vysokoškolačka bydlela, nebo jí pomáhali zařizovat falešnou identitu pro Annu Jervinen. Mravenci také přivedli Barboře do cesty Kateřinu Mauerovou. Obě mladé ženy spolu začaly v době Barbořina vysokoškolského studia bydlet a vytvořilo se mezi nimi silné pouto, jež stále trvá. Asi před deseti lety začaly realizovat velký plán, jehož součástí bylo právě vytvoření dítěte Aničky a posléze v Norsku Adama.

Do plánu byli postupně vtahováni další lidé a podle toho, co se po nich chtělo, jim byla prezentována upravená verze příběhu. Tak se dostala k Aničce i Kateřinina mladší sestra Klára, matka dvou malých chlapců, jež měla být i novou maminkou Aničky – aby Klára dýchala jen pro Aničku, bylo nutno její dva vlastní syny zlomit a v Klářiných očích z nich udělat zloduchy.

Kdyby v Kuřimi soused náhodou nezachytil na obrazovku záběr svázaného nahého dětského těla a nepřivolal policii, mohl záměr Světla probíhat podle plánu dodnes.

Sama Barbora Škrlová ve stvoření dalších osob vkládala velké naděje. Napsala si: „To je výsledek lidského zacházení se Světlem … Neboť není chtěno, aby činnost byla přerušena … B a Č už neměli klid od lidí pro tuto činnost. Mají zůstat schovaní, než se zformuje pro ně nová identita (co se děje už pro A). Nepociťuji téměř únavu ani se nestřídají u mě stavy aktivní s pasívními, nemám téměř potřebu spánku.“

Dnes je Barbora (pod jiným jménem) na svobodě a opět mezi svými, těmi, kdo žijí své civilní životy ve společnosti, a nikdo netuší, že je vede Světlo.

Kuřimská kauza

Sedmého května 2007 náhodou zachytil muž z řadového domku v Kuřimi na monitor dětské chůvičky trpící dítě; nahé, svázané a zavřené v kleci. Signál pocházel ze sousedního domu. Tak se přišlo na dlouhodobé a systematické týrání chlapců Jakuba a Ondřeje a na existenci dívky jménem Anička. Všechny tři děti byly odvezeny do brněnského Klokánku. V průběhu vyšetřování se zjistilo, že chlapce týrala nejen jejich teta Kateřina Mauerová se svou kamarádkou Hanou Bašovou a dalšími osobami, ale i vlastní matka chlapců Klára Mauerová. Pár dnů po převezení do Klokánku tehdy údajně třináctiletá Anička zmizela. Postupně vyšlo najevo, že Anička je smyšlená identita tehdy dvaatřicetileté Barbory Škrlové, jež se po zmizení nečekaně nahlásila na českém velvyslanectví v Dánsku. Poté opět zmizela. Po několika měsících byla nalezena v Norsku, kde se vydávala za třináctiletého chlapce Adama.

Ukázalo se, že týrání chlapců bylo jen vedlejším produktem podivného a dodnes nevysvětleného jednání právě Barbory Škrlové a lidí kolem ní. Protože se však nepodařilo vysvětlit ani zdokumentovat, o co vlastně v dění kolem Barbory Škrlové šlo (dvě hlavní aktérky – Škrlová a Kateřina Mauerová – buď odmítaly vypovídat, nebo si vymýšlely), smrskla se kauza na týrání chlapců. V ní soud nakonec rozhodl k odsouzení šesti osob. Kromě Barbory Škrlové (již však shledal soud pouze částečně vinnou, neboť se jí podařilo přesvědčit je, že je obětí, dostala nejmenší trest a už přes rok je na svobodě) šli do vězení Kateřina Mauerová (nejbližší Barbořina pomocnice), Klára Mauerová (matka chlapců, jež byla podle všeho k jejich týrání nucena), Hana Bašová, alias teta Nancy (spolupracovnice Kateřiny Mauerové z domu dětí a mládeže Paprsek), Jan Škrla (bratr Barbory Škrlové) a Jan Turek (bývalý vychovatel dětí a skautů). Otec Barbory Josef Škrla je od roku 2007 nezvěstný.

Oba týraní chlapci byli dočasně v Klokánku, poté u svého otce, který však o ně nejevil zájem. Dnes žijí Jakub (15) s Ondřejem (13) u svých prarodičů Mauerových. Daří se jim dobře, sportují a hrají na hudební nástroje, mezi kamarády a spolužáky jsou oblíbeni. Za svou matkou jezdí pravidelně na návštěvy do věznice v Opavě a podle svých slov jí odpustili.