Babiš verze 2026 a jeho deep state. Kdo pomáhá premiérovi směrovat státní aparát na Východ?
Andrej Babiš má za sebou prvních sto dní svého vládnutí. Kromě daňové kobry nebo schválení rozpočtu cílil na oblasti, na které jako první mířila i vláda Roberta Fica na Slovensku nebo Viktora Orbána v Maďarsku – na státní správu, média, neziskovky, justici a boj s dezinformacemi. Škrtl také českou část příspěvku na muniční iniciativu Ukrajině a i rétoricky se rapidně snížila podpora země napadené ruskou agresí. Babiš přitom tvrdil, že takovou cestou nepůjde a na nálepku „proruský“ je alergický.
Žádných sto dní hájení nechceme, vše máme připravené, začneme zostra. Jen škoda, že to nemůžeme udělat tak rychle jako Trump. Tak by se dala parafrázovat slova Andreje Babiše a jeho nejbližších spolupracovníků před volbami. Jak řekli, tak opravdu udělali. Jen si asi nemysleli, že se proti nim tak rychle začne mobilizovat občanská společnost a Milion chvilek už v březnu zaplní Letnou.
Co lidem z „druhé strany“ politického spektra vadí a proč je staronový premiér označován za proruského? Třeba návrhy na osekání financování veřejnoprávních médií, registr zahraničních vazeb nejen pro neziskovky z pera Jindřicha Rajchla, stop financování muniční iniciativy z českého rozpočtu nebo Babišova poradkyně pro svobodu slova Natálie Vachatová, která má prokazatelné vazby na Rusko. Výmluvné je, že ruská státní média (například agentura TASS) po návratu Andreje Babiše k moci v roce 2025 psala, že Babiš může v Česku „snížit protiruskou hysterii“.
Proč Vachatová?
U Vachatové se zastavme. Ne každému může být zřejmé, proč se Babiš kvůli do té doby takřka neznámé překladatelce, člence Trikolory a bývalé analytičce Společnosti pro obranu svobody projevu (o té později) dostal pod velký tlak médií nebo opozice. V roce 2014, tedy už po anexi Krymu, byla Vachatová, coby volyňská Češka sama rodačka z Ukrajiny, aktivní členkou facebookové skupiny Přátelé Ruska v České republice.
„Je škoda, že Putin na podzim podcenil Majdan, zřejmě kvůli pořádání olympiády. Možná by k tomu nedošlo, kdyby ruské tajné složky včas odhalily blížící se hrozbu. Ale tak to jsou ‚kdyby‘, která nemají v přítomnosti už žádný smysl,“ napsala například v srpnu 2014. Někdy v těchto dnech také začíná Vachatové odklon a nedůvěra v média, alespoň to sama tvrdila v rozhovoru z února 2021 pro slovenské internetové rádio Slobodný vysielač. „To, co tehdy vysílala Česká televize, bylo ve velkém rozporu s tou přítomností, kterou já jsem prožívala bezprostředně na Ukrajině,“ řekla Vachatová. Poradkyni premiéra prý tehdy k politice přivedly i osobní zážitky právě z ukrajinského Majdanu a údajný „rozpor mezi mediálním zpravodajstvím a realitou“.
Pokračujeme dál, v roce 2020 na sebe Vachatová upozornila kritikou bývalého starosty Prahy 6 a současného europoslance Ondřeje Koláře (TOP 09) kvůli odstranění sochy sovětského maršála Koněva. Skupina Čeští elfové ji tehdy zahrnula do svého monitoringu dezinformátorů, což se Vachatové pochopitelně nelíbilo. Loni na jaře pak Vachatová kritizovala promítání dokumentárního filmu česko-dánské koprodukce Pan Nikdo proti Putinovi na festivalu Jeden svět. Dokument natočil a vyvezl z Ruské federace ruský občan Pavel Talankin a nakonec za něj dostal Oscara. Vachatové vadilo, že má tento dokument o putinovském Rusku během války „jasně protiruské zaměření“.
Vliv SOSP
Poradkyně premiéra je ale v současnosti, kromě přípravy návrhu „ruského“ zákona o registru zahraničních vazeb, kritizována především kvůli svému bratrovi, Fedoru Vachatovi. Ten řídí v Rusku společnost na vymáhání dluhů s miliardovými obraty v rublech. Mezi klienty firmy patří podle zjištění bezpečnostního analytika Romana Máci i ruská polostátní banka Sberbank. Experti proto poukazují na velké riziko vydíratelnosti, což u osoby, jež radí premiérovi země, jaksi nechceme. Přesto je Babiš podle svých slov v pohodě.
„Vachatová není žádné bezpečnostní riziko, já jsem ji vzal proto, že se vyzná v tom deep state, vyzná se v těch neziskovkách, ona rozkryla, jak tečou peníze ze zahraničí, Vachatová je úplně v pohodě, radí mi, vůbec mi to nevadí,“ líčil Babiš nedávno v pořadu Blesku Ptám se, pane premiére. Jak je to možné, když jsme před chvílí vyjmenovali tolik indicií, které spojují Natálii Vachatovou s Ruskem? Podle několika na sobě nezávislých zdrojů v okolí premiéra je odpověď jednodušší, než se může zdát.
„Babiš není a nikdy nebyl ideologický. Zároveň miluje zmocněnce, podívejte se na jejich výčet, kolik jich kdy měl. Často se v neděli pro někoho rozhodne a v pondělí se oznamuje nový zmocněnec. A u paní Vachatové to může být velmi jednoduché – zkrátka se mu líbila,“ říká zdroj, který byl Babišovi nablízku několik volebních období. A vliv lidí spojených se zmíněnou Společností pro obranu svobody projevu na premiérovo okolí tím nekončí. Ostatně samotný Babiš nedávno potvrdil, že ho s Vachatovou seznámil Daniel Vávra, jeden ze zakladatelů SOSP.
Ta se kromě své deklarované agendy boje proti cenzuře a za svobodu slova často vyjadřuje také k nesouvisejícím tématům. Aktivně například prosazuje zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média a hlásí se například ke spolupráci s maďarským provládním think-tankem Mathias Corvinus Collegium, štědře financovaným z peněz maďarských daňových poplatníků.
Pochopit Babišův svět
SOSP také při své kritice „procenzurních“ (jak je sama označuje) politik či kroků v Česku i v zahraničí nápadně důsledně obchází právě Maďarsko a nekritizuje vládu Viktora Orbána za ovládnutí médií, pokřivení mediálního trhu systémem neférové státní inzerce a další kroky omezující svobodu slova. Členové organizace, jež se teprve nedávno nechala zapsat do oficiálního českého registru lobbistů, se právě v Maďarsku setkali také s dalšími členy vládní koalice. Jindřich Rajchl (poslanec PRO, ve sněmovně za SPD) se například v pořadu XTV chlubil, jak ihned po příjezdu večeřel s Vlastimilem Veselým, ředitelem SOSP, a Ondřejem Knotkem, europoslancem hnutí ANO, kde rozkrývali financování zahraničních neziskovek.
Když se podíváme na některé kroky, jež nová vláda za prvních sto dní stihla, můžeme tedy, minimálně z pohledu odklonu od jasné podpory napadené Ukrajiny, opravdu smeknout pomyslný klobouk. Inspirace Ficem a Orbánem je v nich zjevná, byť v českém prostředí a u hnutí ANO nevypadají tak autenticky, jako když se například v Maďarsku sekají neziskovky „placené Sorosem“.
Pro pochopení českého scénáře je nutné pochopit hlavně svět Andreje Babiše. V posledních týdnech jsem se tak setkal s mnoha jeho bývalými i současnými spolupracovníky a kolegy, sám premiér ani jeho mluvčí, a dokonce ani Karel Havlíček na mé dotazy, co se vše změnilo, že nyní řeší témata jako svoboda slova nebo transparentnost neziskovek, do uzávěrky neodpověděli.
Řízky v Průhonicích a Macron
I tak jsem si sestavil zajímavý obrázek, jenž pomůže pochopit, proč Babiš v televizi opakovaně mluví o rozkrývání „deep state“, tedy jakési spiklenecké formě vlivu, kterou tvoří úředníci, zpravodajské služby, armáda či byrokraté. To přece není ten bájný byznysmen, jenž v jednu chvíli uměl na svou stranu strhnout babičky z vesnic i kariérní diplomaty.
Andrej Babiš má už za léta v politice zaběhnutý režim, zásadně se mu mění hlavně podle toho, jestli je zrovna ve vládě, nebo v opozici. Vstává hodně brzy ráno, stihne pravidelné cvičení v tělocvičně a pak už mu začíná pracovní den, který končí často až pozdě večer. Výjimkou bývají neděle, kdy se více uvolní, a pokud mu to harmonogram dovolí, může být doma v Průhonicích. Babišovo volno ale nebývá stejné jako u běžných občanů.
Podle jeho spolupracovníků pracuje, i když má volno, stále kontroluje mobil, články z médií má nejraději vytištěné na papíře. Pracovní tempo premiéra ilustruje Babišův bývalý blízký spolupracovník, jenž nechtěl do článku mluvit na jméno. Babiš si ho v neděli ráno zavolal k sobě domů, měli řešit něco pracovního. Zdroj věděl, že v Průhonicích dělají luxusní řízky. Když už kvůli premiérovi o víkendu opustil rodinu, chtěl jí aspoň vzít nějaké s sebou na oběd. Místo krátké schůzky strávil s premiérem celou neděli až do jedenácti do večera a přijel domů, až když všichni spali.
Likvidovat oponenty je pragmatické
Pracovitost není jedinou definující vlastností staronového premiéra. Zdroje se shodnou také na tom, že Babišovou motivací vždy bylo zařadit se mezi „big boys“ – velké kluky, kteří něco znamenají. Babiš se ostatně sám rád chlubí například svým vztahem s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, naposledy na sněmu hnutí ANO, kde se kolegům pochlubil, že se s Macronem sejde na večeři. „Zahraniční politika je hlavně o osobních vztazích, a ne o byrokratických věcech,“ prohlásil tehdy Babiš.
Zajímavě o spolupráci mluví také Věra Jourová, bývalá eurokomisařka, jež opustila hnutí ANO v roce 2024. Andrej Babiš se podle jejích zkušeností nemění, zůstává pragmatikem, puntičkářem, s metodami byznysmena. „Co se změnilo, je poptávka ve společnosti, mění se atmosféra a nedělá to na mě dobrý dojem,“ líčí Jourová. Nápady, kvůli nimž například demonstrovali lidé na Letné, jsou podle ní spíše z hlav koaličních partnerů – Motoristů a SPD. A Babiš je za dobu v politice známý tím, jak umí své partnery postupně vysát a zadupat do země. Vizte třeba sociální demokracii nebo komunisty.
„Postupné likvidování oponentů pragmatické je, dává vám klid na práci, to je přece pragmatická metoda. A obzvlášť, když voličům naslibujete tolik, kolik naslibovalo ANO před loňskými volbami. Populistické vlády mají krátkou dodací lhůtu,“ upozorňuje Jourová.
Kam půjdeme?
Další střípek do mozaiky pokládá Pavel Telička, bývalý lobbista, diplomat a eurokomisař, který v roce 2014 úspěšně kandidoval jako jednička hnutí ANO do Europarlamentu. Byl tak u zrodu pozdějšího hegemona na české politické scéně, jeho kroky se ale po necelém roce s Babišem rozešly.
„Babiše eurovolby nijak zvlášť nezajímaly, když jsme ale začali mít v průzkumech hodně procent, svolal strategickou poradu v Průhonicích, kde mělo nejužší vedení rozhodnout, kam budeme vlastně v evropské politice směřovat,“ popisuje Telička. „Babišovi bylo obecně jedno, jestli budeme prosazovat politiku A, B, nebo C. Bylo ale už tehdy jasné, že to bude někde v liberálním pravém středu. Babiše to nebavilo, diskuse ho unavovala, i tak mě hodně překvapilo, když po pár hodinách shrnul celou debatu: Tak kam teda půjdem – doleva, nebo doprava? Tolik asi k tomu, jestli je Babišovi blízká nějaká ideologie,“ dodává Telička.
Jourová přidává historku ze Slovenska, která jí nyní zpětně připadá jako déjà vu. Také se totiž týkala zákonu o „zahraničních neziskových“ organizacích, zjednodušeně řečeno. „Do Maďarska už jsem na konci svého období v Evropské komisi měla zákaz vstupu, na Slovensko jsem ale ještě mohla. S Robertem Ficem jsem tam mluvila právě na téma zákona o neziskovkách a on mi přiznal, že je to z dílny jeho koaličního partnera, že to sám nechtěl. A kdyby z toho mělo být velké pozdvižení, třeba sankce od Evropského soudu, ze třináctého patra neskočí,“ vypráví Jourová s tím, že stejný způsob uvažování nyní vidí u Babiše. Mimochodem, v prosinci loňského roku slovenský Ústavní soud rozhodl, že zákon o neziskovkách je v rozporu s tamní ústavou.
Jestli se zdroje blízké Babišovi na něčem shodnou, je to jedno: nezměnil se, není žádný ideolog a nikdy nebyl. Záleží mu na PR, jak bude vypadat, vnitřně ale také na tom, aby ho brali západní lídři jako sobě rovného. Spolupracovníci často hovoří o tom, že s vyšším věkem myslí také na to, jak zanechat nějaký výrazný odkaz, aby se na něj jednou vzpomínalo. Mnohem zajímavější roli v jeho nynějším pracovním životě má podle několika zdrojů Tünde Bartha, jež se vrátila do funkce vedoucí Úřadu vlády ČR, a má tak na starost Babišovu denní agendu. Bartha má úzké vazby na Maďarsko a Viktora Orbána, o její roli více píšeme v textu na jiném místě časopisu.
Deep state je červená kšiltovka
Také její vliv může být částečnou odpovědí na otázku, proč tedy Babiš v poslední době tak často opakuje slovník Společnosti pro obranu svobody projevu, s jejímž spoluzakladatelem, herním vývojářem Danielem Vávrou, byli lidé z ANO nedávno na konzervativní konferenci (CPAC) v Maďarsku. Vždyť to paradoxně byla Babišova vláda, která v roce 2021 po odhalení útoku ruských agentů na muniční sklady vyhostila osmnáct ruských diplomatů. To byl historicky nejtvrdší krok Česka vůči Rusku, což Babiš často používá jako argument proti obviněním z proruské orientace.
Ani byznysově to smysl nedává, Babišův holding Agrofert sice měl v minulosti obchodní zájmy v Rusku (například v oblasti hnojiv), ale ve srovnání s jinými českými oligarchy, jako je třeba PPF rodiny Kellnerů, nebylo Rusko nikdy pro jeho impérium klíčovým trhem. Většina jeho byznysu je orientována na Česko, Německo a Slovensko.
Je tedy Babiš spíše ovlivněný nějakou úzkou skupinou lidí, jež má díky nynějšímu rozložení sněmovny větší vliv na politiky? Nebo se jen adaptoval a zkrátka pochopil, že pokud bude opakovat hesla jako woke, progresivisté nebo svoboda slova, zajistí mu to podporu jedné části voličů?
Na odpověď se jdu zeptat Tomáše Koblížka z Filozofického ústavu Akademie věd ČR, který se dlouhodobě věnuje tématům jako dezinformace a hate speech v on-line prostoru. Podle něj je třeba rozlišovat mezi tím, kdy někdo konspirační teorii, třeba tu o zmíněném „deep state“, veřejně hlásá a kdy jí skutečně věří. „První lze činit bez druhého, a to z velmi různých důvodů,“ říká Koblížek.
Tímto termínem se podle experta politik například hlásí k určitému politickému táboru: „Deep state“ je v tomto případě známým heslem trumpistů. „Jen jeho použitím člověk signalizuje sympatie k tomuto politickému proudu – je to červená kšiltovka svého druhu – a třeba i ohlašuje svůj politický program. Navíc, aniž dotyčný politik této teorii věří, může ji používat jako záminku pro tvrdší postup například vůči ,neloajálním‘ úředníkům, neziskovým organizacím či komukoli, koho do ‚deep state‘ zahrne. Je otázkou, zda pan premiér Babiš na deep state skutečně věří. Ale už samo přihlášení k tomuto termínu stojí ze zmíněných důvodů za pozornost,“ míní odborník.
Buřtgulášbaron
S tím souhlasí také Alexandra Alvarová, publicistka, expertka na politickou komunikaci a on-line propagandu, jež se přes dvacet let věnuje právě tématům, jako je škodlivost dezinformací. Společnost je podle ní čím dál tím víc navykána na pokřivenou realitu, bohužel ne v tom dobrém smyslu. „S nástupem AI a technofašismu v USA přišly metody, o nichž si někdejší marketing Marka Prchala může nechat jen zdát. Proto dnes všichni oligarchové, kteří touží po moci, spěchají do Spojených států a do Ruska ‚políbit prsten‘. Centrála tohoto nového spojení ropných peněz a technické vyspělosti persuaze je v průsečíku obou vlivů – u ‚buřtgulášbarona‘ Orbána,“ popisuje Alvarová.
Od té doby, co odjel Andrej Babiš na svůj první sjezd CPAC v Budapešti, osvojil si podle expertky povinný slovník moderních „pseudokonzervativců“, které vyrábějí „pošahaní“ technologové v Silicon Valley. „Všichni papouškují totéž: woke, progresivisté, transgender, svoboda slova, tradiční rodina. Andrej Babiš šíří americkou propagandu a koná proruské skutky,“ tvrdí Alvarová.
Několikrát zmiňovaný odkaz na „svobodu slova“ dnes podle Koblížka u populistických politiků nahrazuje argumentaci. Jde totiž o snadný způsob, jak vnést do veřejného prostoru dezinformaci či nějakou nepravdu, ať už o očkování, či válce na Ukrajině, a vyhnout se zdůvodňování: místo faktů či argumentů politik jednoduše odkáže na to, že máme svobodu slova. Kritiky, například experty, kteří věcně oponují nepravdě, pak zároveň může prezentovat jako cenzory či jako někoho, kdo nerespektuje svobodu projevu.
Chce mezi vyvolené
„Aktuálně je u nás toto téma využíváno například k tomu, aby do veřejnoprávních médií byla prosazena tvrzení o očkování, jež jsou ve skutečnosti na pomezí dezinformací: argumentováno je právě tím, že jde o svobodu slova, ‚vše by mělo zaznít‘. Tak by se mohly ve veřejnoprávních médiích brzy objevovat i nebezpečné nepravdy týkající se například očkování proti chřipce, tedy nepravdy mající dopad na veřejné zdraví. Vedlejším účinkem tohoto postupu bude, že i vědecky podložená tvrzení, za nimiž stojí i roky testování, budou znít jak jeden názor vedle jiných,“ uvádí konkrétní příklady Koblížek.
Babiš tak podle všeho jen nejspíš najíždí na vlnu dalších trumpistů. Hlásá to, co má spočítané, že se mu hodí. Alvarová jde ještě o kus dál, tam, kde se vůbec myšlenky o svobodě slova přeměnily na nástroj moci. „Narativ o svobodě slova použil poprvé v roce 2005 Facebook jako píárový spin pro lobbing v Kongresu, aby nemusel být už nikdy právně zodpovědný za to, co šíří. Vydavatelská a editorská činnost sociálních sítí byla spindoktory umně zabalena do rétoriky: ‚My nic, to všechno ti lidé, co to tam píšou – a ti mají svobodu slova.‘ Podařilo se jim tak později utéct ze závažných obvinění ze šíření lží, z nabádání ke genocidě, šíření propagandy či rasové nenávisti,“ popisuje Alvarová.
Oklikou se tak dostáváme k otázce ze začátku textu, jestli je Babiš proruský, tedy zdali má nějakou inklinaci k Rusku. Podlehl snad dezinformační vlně, má nějaký tajný byznys s Ruskem? Proč by jinak používal argumenty, jež používají například Slováci nebo Maďaři, kteří se k Rusku hrdě hlásí? „Tento slovník je něco jako vstupenka do klubu ‚vyvolených‘. Je povinný. Když mluvíte jako normální člověk, algoritmy vaše poselství neprotlačí. Andrej Babiš není pitomec, je to amorální oportunista,“ míní Alvarová. „Ať už je to ideologie, nebo pragmatismus, výsledek může zasadit ránu demokracii,“ uzavírá Jourová.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
