Babišovy útoky na média zavánějí totalitním myšlením. Sám je používal k politickému boji
Andrej Babiš nesnáší svobodnou žurnalistiku, zejména vlivná média Seznam Zprávy a Novinky. Osočuje je z údajné kampaně proti vládě jen proto, že ji kritizují. Ve skutečnosti se jich obává, protože je nemá pod kontrolou, a proto je chce znevěrohodnit. Kde si bere inspiraci a kdo mu pomáhá?
„Seznam Zprávy a Novinky už dávno rezignovaly na objektivitu a staly se politickými hráči,“ hlásí Babiš na sociálních sítích. „Využívají své výsadní pozice k masivnímu ovlivňování veřejného mínění. Je to otevřené tažení a kampaň proti vládě. Výběr témat, tón i titulky jsou většinou jen účelové. Svým lhaním, manipulacemi a zaujatostí jsou zcela nedůvěryhodné a jejich práce nemá s nestrannou novinařinou nic společného.“
Komunistická mentalita
Premiér útočí na oba servery téměř v každém vystoupení, někdy přidá i deník Právo a Deník N. Tentokrát jim věnuje celé video. Spletl si ale dobu, nežijeme v totalitních časech Rudého práva. Předvádí mentalitu komunistických pohlavárů, kteří dosazovali do redakcí prověřené šéfredaktory, s nimiž společně budovali zářné zítřky.
Jelikož jsou Babišovy hysterické výpady proti médiím opakované, mají výhrůžný charakter a očerňují jejich vydavatele, nelze je brát na lehkou váhu. Až příliš připomínají chování jeho přítele Roberta Fica, jenž používá v boji proti vybraným médiím stejný arzenál a nevybíravé metody, včetně vulgárních urážek.
Slovenská vláda je bojem proti nezávislým médiím proslulá a Babišův kabinet se u ní zjevně inspiruje. Nejde jen o záměr podmanit si veřejnoprávní instituce, ale také o Ficovy útoky na „neobjektivní“ a „politicky zaujatá“ média s cílem je delegitimizovat. Ficův model spočívá i v selekci novinářů, s nimiž vláda komunikuje, aby se vyhnula nepříjemným otázkám.
Také proto se Slovensko pod Ficovým vedením propadlo ve světovém žebříčku svobody slova Reportérů bez hranic na 38. místo ze 180 zemí. Maďarsko dalšího Babišova spojence Viktora Orbána je 68., zatímco Česko bylo loni na příznivém desátém místě. To se může rychle změnit.
Inspirace u přítele Fica
Slovenský modus vivendi se snaží budovat Babišovi ministři, kteří rovněž ve větší míře používají vlastní sociální sítě nebo spřízněné mediální kanály. A to včetně vybraných podcasterů, kde se rozhovory „hlídacích psů“ demokracie mění v přátelské klábosení. Nehrozí žádná záludná otázka a vláda může volně šířit svoji propagandu.
Šéf ANO zachází v útocích proti nepohodlným médiím nejdál v polistopadové historii. Jeho poslední vyjádření hraničí se zastrašováním. Demagogicky rozporoval nemožné, nejraději by měl pod kontrolou i mediální titulky. To už vyvolalo reakci nejen dotčených serverů, ale i jednadvaceti šéfredaktorů domácích médií.
„Odmítáme útoky předsedy vlády na adresu Seznam Zpráv, Novinek, Práva i dalších médií. Svobodná a nezávislá média jsou nezbytnou součástí každé demokratické společnosti. Zajišťují i veřejnou kontrolu státní moci a každý demokratický politik by měl takovou kontrolu snést,“ uvádí výzva šéfredaktorů. Útoky na novináře a zpochybňování nezávislých médií podle ní do svobodné společnosti nepatří.
Nevědí, s kým mají tu čest
Babišova neomalenost vyniká o to víc, že jako aktivní politik má osobní zkušenosti s vlastněním velkého mediálního domu Mafra, zahrnujícího deníky Mladou frontu DNES a nyní už zkrachovalé Lidové noviny. Koupil jej v červnu 2013 a ještě před jeho převzetím dal do redakce vědět, jak si práci redakcí představuje.
Zavolal do Lidových novin a žádal vysvětlení, proč nenapsaly o jeho tiskové konferenci. „Vám to připadá správné, co děláte, jako? No dobrý, v pohodě, doufám, že kluci vědí, co dělají. Asi nevědí, s kým mají tu čest…“ pravil a položil telefon.
Po masivní obměně redakcí obou deníků dosáhl svého. Dosadil do vedení redakcí „správné“ lidi a nemusel už nikam volat. Změna přišla bleskovou rychlostí. Vydavatelství Mafra s třetinovým podílem na mediálním trhu se stala nástrojem politického boje. To se projevovalo organizováním řady diskreditačních kampaní proti Babišovým oponentům. Stačí připomenout jen některé.
První v řadě bylo zveřejnění úniků z vyšetřované privatizace OKD v režii ČSSD v Mladé frontě DNES v dubnu 2014. Začala tím série desítek podobně laděných článků. Premiér Sobotka v té době obvinil Babiše, že využívá svých médií ke zvyšování tlaku na koaličního partnera.
Deníky Mafra úzce spolupracovaly s částí policejně-justičních složek v čele s bývalým ředitelem ÚOOZ Robertem Šlachtou. Nejmarkantněji se to projevilo ve válce mezi ANO a ČSSD o policejní reorganizaci v červnu 2016. Jen v tomto měsíci zveřejnily Lidové noviny a Mladá fronta DNES o této kauze, kterou otevřely, více než stovku podpůrných článků. Z toho celkem dvacet titulních stran s jednostranným vyzněním.
Babišův tisk se podílel na policejních čistkách v roce 2018, kdy se obětí jeho dehonestačních kampaní stali ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů Michal Murín a vedení civilní rozvědky, které premiér nepodloženě podezíral z autorství nahrávek Julia Šumana. Na jedné z nich úkoloval redaktora Mladé fronty DNES, kdy použít úniky z kauzy Bereta proti ČSSD.
Majitel Mafry nepoužíval svoje média jen k útokům na vládního partnera ČSSD, ale i k likvidaci vlastních ministrů, kteří se mu znelíbili. Patřili mezi ně Antonín Prachař, Helena Válková a Karla Šlechtová. Dnes Babiš tato média nevlastní, ale jejich redakce a zaměření se nezměnily. Také proto jsou jeho útoky na konkurenci licoměrné.
Společnost na obranu svobody (Vávrova) projevu
V boji proti Seznamu a Novinkám získal Babiš překvapivé spojence, lobbistickou Společnost pro obranu svobody projevu herního vývojáře Daniela Vávry. Tento spolek se pasuje do role samozvaných ochránců svobody slova, ale stále více se profiluje jako advokát šiřitelů kremelských narativů.
Vávra shodou okolností krátce před Babišovým výpadem zveřejnil seznam novinářů, kteří píšou pravdu podle jeho gusta, a zároveň vyzval k bojkotu Seznam Zpráv a Novinek. Novináři z tohoto seznamu sedávají v porotách, kde svým oblíbencům rozdávají ceny za svobodu projevu, a prakticky všichni mají názorově blízko k ANO, SPD nebo Motoristům. Podle toho vypadá jejich objektivita.
Ve Vávrově seznamu je namátkou proputinovská analytička Natálie Vachatová, dnes premiérova poradkyně prosazující s Jindřichem Rajchlem obdobu ruského zákona proti zahraničním agentům. Nebo třeba Lukáš Pollert zpochybňující nebezpečí pandemie covidu v době, kdy měl na svědomí desítky tisíc obětí.
O čem to vypovídá?
Babiš dlouhodobě nedůvěřuje médiím, jež sám neovládl nebo si v nich nezajistil podporu. Nepovažuje svobodná média za součást demokracie, ale za přítěž a třídního nepřítele. Nepíšou totiž jeho pravdu a nevykreslují svět, jak si sám představuje. Bojí se jich, protože ví, že šlapou na paty státní moci. Tak tomu ale bylo vždy, někdy i s vyústěním pádu vlády nebo demise premiéra.
Dnes v tomto směru není situace nějak výlučná nebo dramatická, spíš naopak. Vládu navíc proti minulosti podporuje celá baterie desítek „alternativních“ médií výměnou za posun země mezi nespolehlivé spojence NATO a EU, více naslouchající zájmům Moskvy. Podporují ji i obskurní spolky hrající si na svobodu slova, které by stejně jako Babiš nejraději „banovaly“ média nevyhovující jejich ideologii. Tudy ale cesta nevede.
