Tristní kabaret kolem cen pohonných hmot. Babiš chce řídit stát jako firmu a zazdil Schillerovou
Vláda Andreje Babiše je u moci sto dní a připisuje si první primát. Cena nafty u nás roste nejrychleji v EU, přičemž vše nasvědčuje tomu, že se íránská ropná krize ještě protáhne. Bezradný premiér se pokouší úkolovat nadnárodní prodejce pohonných hmot a diktovat jim ceny.
Trumpova vojenská operace nemá ani po měsíci jasné vyústění. Nezdá se, že by se íránský režim přes rozsáhlé ztráty vzdával. Zato vyvolala krizi raketovým růstem cen pohonných hmot a plynu. Zuřivá obrana íránských Revolučních gard může mít podle expertů horší dopady na světovou ekonomiku než válka na Ukrajině.
Nejrychleji v EU
Stoupající ceny nafty a benzínu dolehly i do Česka. Ceny ropy Brent se stále pohybují mezi 100 až 110 dolary za barel, tedy téměř na dvojnásobku předválečného stavu. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by měly v dohledné době výrazněji klesnout. Naopak se objevují scénáře, že se propíšou do zvýšení cen potravin, energií a bydlení.
Průměrná cena nafty u nás stoupla nejrychleji v Evropské unii na současných 47,90 korun za litr, ale výjimkou nejsou ani ceny přesahující 51 korun za litr. Od počátku konfliktu vzrostla cena u dieselu o 15 korun, což má více důvodů. U nás je větší spotřeba nafty než benzínu, používá ji více než 70 procent vozů. Zároveň jsme nejvíce z Unie závislí na jejím dovozu v době, kdy stále více zemí zakazuje export pohonných hmot.
Průměrná cena benzínu je dnes 41,44 korun za litr, tedy o 8 korun více než před válkou. Přesto jsou ceny u nás stále na unijním průměru a zatím není důvod k panice. Krátce po ruské invazi na Ukrajinu vyskočily ceny pohonných hmot na zhruba stejnou úroveň jako dnes. Opoziční Andrej Babiš tehdy tepal vládu, aby okamžitě odpustila DPH distributorům pohonných hmot a zastropovala cenu nafty a benzínu na 35 korun za litr. Tento model použitý v Maďarsku ovšem vedl k jejich nedostatku.
„Byl jsem na benzince a je to síla. Víte někdo, co dělá vláda? Já ne. Okolní státy občanům nějak pomáhají. U nás ticho. Daně tvoří u ceny PHM cca 53 procent. Lidé chudnou a stát bohatne. Opatření musí být rychlá a proto plošná!“ apeloval tehdy Radek Vondráček (ANO). Přirovnával chování vlády k vyhynulému ptákovi dodo, blbounovi nejapnému. Co dělá vládní „dodo“ dnes?
„Dodo“ Babiš
V polovině března chlácholila ministryně financí Alena Schillerová veřejnost, že stačí spustit kontrolu marží prodejců pohonných hmot. Když ji zavedla Fialova vláda, považovali ji představitelé ANO za výsměch a buzeraci ze strany ministerstva financí.
Dnes nejsilnější vládní hnutí tuto „buzeraci“ chválí a pochlubilo se jejími výsledky. „Když začal útok na Ukrajinu, měli čerpadláři marži 4 koruny na litr. Teď jsou to 2 koruny. Zavedli jsme totiž včas systém sledování marží,“ napsalo na sociální sítě sítě. A Alena Schillerová tvrdí, že marže jsou v pořádku.
Jenže téhož dne zřejmě premiérovi došlo, že konflikt na Blízkém východě a ropná krize neskončí za několik týdnů, jak původně sliboval Trump, a její dopady mohou být mnohem citelnější, než doufal. Emotivně zazdil chlubivé prohlášení hnutí ANO.
„Chtěl bych vyzvat hlavní dvě sítě čerpacích stanic Orlen a MOL, které mají dohromady podíl na trhu padesát pět procent, takže jsou dominantní, aby nezneužívaly stávající situaci v zásobování pohonnými hmotami z titulu vzniklé íránské krize. Cena 51,90 koruny za naftu je nehorázná,“ napsal na sociální sítě.
Současně zaspekuloval, že tyto mamutí společnosti mají marži ve výši až 10 korun za litr, což je nesmysl i v rozporu s kontrolami Ministerstva financí. Podle nich naopak marže stále klesají až k jedné koruně. Rozdíly mezi cenami v různých lokalitách jsou dané mimo jiné většími nájmy nebo vybavením pump. Mimochodem Babišem přímo vlastněná čerpací stanice Pumpa v Průhonicích ze skupiny Imoba za cenami obou gigantů nijak nezaostává.
Stát není Agrofert
Babiš zapomněl, že není vlastníkem obřích společností a nemůže jim diktovat, co mají dělat proti vůli jejich akcionářů. Pořád nepochopil, že stát nelze řídit jako jeho firmu, a že soukromý sektor nemá s jeho osobními zájmy a představami nic společného.
Obě společnosti se ohradily, že podnikají v souladu se zákony a ceny na čerpacích stanicích určuje trh. Nabízí se jízlivá poznámka, proč premiér nezavolá svému blízkému příteli Orbánovi, jehož podporuje ve volbách?
Nadnárodní společnost MOL slouží jako strategický nástroj maďarské vlády, kde uplatňuje exkluzívní vliv. Babiš by však neuspěl, protože Orbán přece hájí národní zájmy, a MOL mu slouží jako daňová zásobárna pro jeho rozhazovačnou sociální politiku.
S Orlenem by to bylo ještě složitější, jelikož se mnozí pamatují, jak se přes tehdejší vedení Orlenu snažil za Grossovy vlády neúspěšně ovládnout Unipetrol. To nic nemění na tom, že zastropování marží je populistický nesmysl. Vypadá sice líbivě, ale je drakonickým zásahem do tržního prostředí.
Návrat chaosu
Stát nemůže určovat, kolik smí soukromá firma vydělávat. Pokřivuje se tím trh a pokud by byly povolené marže příliš nízké, může dojít ke krachu malých prodejců a ohrožení zásobování pohonnými hmotami zejména na venkově. Hlavně se tím nijak neřeší skutečná cena nafty a benzínu, závislá na více faktorech.
Smysluplnější by bylo přechodné snížení daní uplatňovaných na pohonné hmoty jako krajní řešení, pokud se situace v nejbližších týdnech nezlepší. Jenže vláda to zatím odmítá. Je to typický Babišův styl. Když se něco daří, je to jeho zásluha, ale původce problémů vidí všude kolem sebe. Po teroristickém útoku na výrobce dronů pro Ukrajinu v Pardubicích si došlápl na zbrojařské firmy, dnes spatřuje žábu na prameni v „nenasytných“ prodejcích pohonných hmot.
Smůla Česka spočívá v konstelaci, kdy se ve vážné krizi ujala moci populistická vláda, jež předvádí komunikační chaos a nekompetenci. Po neblahých zkušenostech s pandemií covidu-19 se tristní kabaret vrací i dnes.
