Dojde už ke zrušení střídání času? Těžko, Evropská unie má nyní úplně jiné starosti
O tomto víkendu dojde v České republice a dalších státech Evropské unie ke změně času. V neděli se ve dvě hodiny po půlnoci přetočí hodinové ručičky o 60 minut dopředu a začne platit letní čas. Střídání zimního a letního času již drahnou řádku let (a nejinak tomu je i v těchto dnech) vyvolává vášnivé diskuse, kdy odborníci a lékaři poukazují na jeho negativní dopady na zdraví a lidskou psychiku. Stranou nejsou ani ekonomové, podle kterých je finanční profit této změny již zanedbatelný. Zrušení střídání času si přeje i většina lidí. Nicméně ani to nestačí. Výsledek je takový, že ke změnám dochází a s velkou pravděpodobností k němu bude docházet i nadále.
Evropa přitom již stála od zrušení střídání časů jen pomyslný krůček. Příslušný návrh dokonce posvětil Evropský parlament s tím, že naposledy se čas změní 28. března 2021. Evropské státy se měly shodnout „jen“ na tom, zda si natrvalo nechají letní čas nebo ten zimní, tedy standardní či středoevropský. A zde padla kosa na kámen a unijní jednota byla v prachu. Jedna skupina chtěla letní čas, druhá pak zimní. Ani jeden tábor nechtěl ze svého ustoupit. A protože v roce 2020 na svět dolehla pandemie covidu, která s sebou přinesla mnohem větší a důležitější úkoly a starosti než nějaké střídání času, byla celá záležitost uložena k ledu a střídání času potvrzeno na dalších pět let. A tato pětiletka právě letos končí.
Přestože Unie změnu času kvůli covidu odpískala, některé členské státy ve snahách v tomto směru nepolevily. Velice aktivní bylo Španělsko, které předsedalo Unii v druhé polovině roku 2023. Nyní tuto rukavici zvedá Irsko, které předsednictví převezme letos v červenci. Nejhlasitější v tomto směru je tamní europoslanec Sean Kelly, který chce „administrativně“ dotáhnout zrušení pravidelného posouvání ručiček již v letošním roce. A nejen to, Kelly tlačí na vládu v Dublinu, aby si zrušení střídání časů vetknula do svého předsednického programu jako jednu z hlavních priorit.
Vzhledem k aktuální bezpečnostní a energetické situaci v Evropě lze jen těžko předpokládat, že Kelly dosáhne svého cíle. Před Evropou a jejími lídry leží úplně jiné úkoly a výzvy, které jsou mnohem zásadnější. A pak je tu ještě jeden podstatný háček, na kterém evropská jednota ztroskotala již před šesti lety. I kdyby se nakrásně všichni usnesli, že čas se už střídat nebude, musejí se shodnout na tom, jakou je podobu si ponechají. A to bude vzhledem k velikosti Evropy velice složité.
Sám tomu nepomáhá ani Sean Kelly, který urputně tlačí na zavedení letního času, a to kvůli dlouhým večerům, které prý „zlepšují náladu a prospívají zdraví“. Na kontinentu si však myslí něco jiného a v jednotlivých zemích na východ od Rýna a na sever od Dunaje se spíš kloní k tradičnímu středoevropskému času. Je jasné, že pokud ke změně dojde, bude muset jedna skupina ustoupit druhé a to bude hodně tvrdý oříšek.
I kdyby se podařilo mezi státy znovu získat shodu na jednom čase, jeho volba nebo výběr není otázkou několika týdnů nebo měsíců. Je tedy více než pravděpodobné, že střídání času poběží i v následujících letech. Sjednocení času si vyžádá nějakou dobu na vykomunikování, a to nikoliv ve smyslu ano/ne, ale zda výsledek bude všichni letní/všichni zimní.
Pokud je otázka času takový neuralgický a zásadní problém pro Evropu, měly by si ho jednotlivé frakce či poslanci v konkrétních zemích vetknout do svých programů pro volby do Evropského parlamentu v roce 2029. Do té doby může vše – i s periodicky se opakujícím skřípěním zubů odborníků a halekáním jednotlivých politiků – pokračovat jako dosud.
