Bitva o Írán ovlivní nepříznivě Ukrajinu. Trumpův tlak na Putina na čas poleví
Přestože se na první pohled zdá, že nálety na Írán a válka na Ukrajině nemají nic společného, není tomu tak. Existuje jeden společný jmenovatel, který je rozhodující – role Spojených států a excentrický prezident Donald Trump. Kyjev se tím ocitá v nevýhodné situaci.
Cílem nové války, kterou zahájily v Íránu mohutné nálety izraelských a amerických letadel, salvy raket z moře a roje dronů, je pád islamistického režimu v Teheránu. To znamená, že bitva může skončit zítra, ale také za několik týdnů či měsíců. Prostě nevíme, jak dlouho to bude trvat, zejména proto, že cíle a strategie amerického prezidenta Donalda Trumpa jsou často nejasné a netušíme, jaký má plán B či C. Tento konflikt tak může mít mnoho dopadů i na Ukrajinu. A některé z nich by mohly být pro vládu v Kyjevě a prezidenta Volodymyra Zelenského hodně nepříznivé.
CO SE MŮŽE STÁT?
Nejpřímější dopad na Ukrajinu se týká výroby a alokace americké munice. Tu akutně potřebuje Izrael, který útočí na pozice íránského režimu a současně se brání před raketami a drony islamistů. Ale potřebuje ji i Ukrajina. K tomu připočítejme země Perského zálivu, které také při protiraketové obraně používají americkou výbavu. Ukrajinci zoufale potřebují více přesně naváděné munice pro údery středního a dlouhého dosahu proti ruským logistickým a velitelským uzlům. A co je ještě daleko důležitější, potřebují další střely do amerických systémů Patriot, které brání jejich životně důležitou infrastrukturu. Jenže v současné době naroste kvůli Íránu enormně poptávka po munici a přednost budou mít Izraelci, americké síly a někteří jejich arabští spojenci.
Jakékoli snížení dodávek západní munice se pak promítne do zhoršení obranných schopností Ukrajiny. Ruský generální štáb situaci pozorně sleduje a s blížícím se teplejším počasím by mohl upravit plány svých útočných operací v Doněcké, Charkovské či Záporožské oblasti, o které se vedou líté boje.
Kromě munice spotřebovává íránská operace i enormní americké úsilí a čas při sběru a analýze zpravodajských informací, které jsou naprosto klíčové také pro efektivitu ukrajinské armády. Pokud americké satelitní průzkumné prostředky, platformy pro leteckou rozvědku a kybernetické válčení dostanou jednoznačnou prioritu v Íránu (a nic jiného si nelze představit), může to mít dopad jak na pozemní obranné operace Ukrajinců, tak na jejich úderné kampaně.
Je jisté, že Amerika se teď i v diplomacii více zaměří na Írán. Trojstranná jednání o podmínkách mírové dohody, která mezi Ukrajinou, Ruskem a Spojenými státy probíhají, mohou pokračovat v menší intenzitě a s omezenou naléhavostí. Trump potřebuje nějaký rychlý výsledek na Blízkém a Středním východě, Ukrajina, bohužel, ještě počká… Ani v tom ale není žádná jistota, protože Trump stejně rychle oznamuje ukončení válek jako jejich zahájení. Vojenští experti ovšem varují, že nastalá situace může vytvořit příležitosti, které Kreml využije.
Ve Venezuele předvedli Američané v lednu při únosu prezidenta Madura elegantní a logisticky špičkově provedenou operaci, nemuseli ale nasadit ani tolik sil, ani tolik zbraní jako v Íránu. Co z toho plyne? Již nějakou dobu je zřejmé, že masový vrah Vladimir Putin a Rusko nemají v probíhajících mírových rozhovorech o Ukrajině žádný jiný cíl než je natahovat. Trumpa a jeho administrativu to zjevně moc nevzrušuje. Američtí vyjednavači kladou náročné požadavky na Ukrajince (omezení velikosti armády, územní ústupky, slabé bezpečnostní záruky) a daleko menší na Rusko. Pokud bude válka a řešení krize v Íránu delší, pro Kreml je to skvělá zpráva.
Navíc Putin je Ukrajinou posedlý. Situace na bojišti je pro Moskvu pořád udržitelná. Ruské síly postupně dosahují malého územního pokroku, i když Rusko zdaleka nevítězí a má obrovské ztráty na životech. Putin si přesto pořád představuje, že svých cílů (jako je například získání celého Donbasu) dosáhne. I když to bude ještě nějakou dobu trvat. Proto navzdory záplavě diplomatických aktivit souvisejících s Ukrajinou mírové rozhovory nikam nevedly.
RUSOVÉ SI POČKAJÍ
Ruské vedení pak považuje operaci v Íránu za strategickou netrpělivost Západu, zatímco ono kalkuluje se svou strategickou trpělivostí. Co to v překladu znamená? Vyčerpat dlouhými boji ukrajinskou armádu, protože ta má na frontách kolem 300 tisíc vojáků oproti 700 tisícům bojovníků na straně agresora. Moskva u toho může očekávat, že americké vojenské zaměření na Írán i vnitroamerické politické důsledky války na Blízkém východě (v USA se blíží podzimní volby) by mohly americkou podporu Ukrajině narušit ještě víc.
Dalším problémem pro Ukrajinu by bylo, kdyby Trump přišel s požadavkem, aby evropští spojenci zvýšili kvůli íránské hrozbě své příspěvky na Blízkém východě. Evropané si sice takové myšlenky nepřipouštějí, ale pokud by se něco podobného odehrálo, tak na čí úkor by to bylo? Na úkor Ukrajiny. U toho si připomeňme, že evropské obranné rozpočty a válečné zásoby zůstávají navzdory hlasitým závazkům k jejich růstu pořád omezené. Škrtání rozpočtu na obranu, které předvádí vláda Andreje Babiše, je toho domácím důkazem.
U toho všeho samozřejmě existuje i hypotéza, že válka v Íránu je pro Putina špatná. Jednak se ukazuje, že Kreml je pro ostatní slabý a neefektivní bezpečnostní partner. Nijak Teheránu nemůže pomoci. Další nepříznivý signál pro Putina by mohl být nevyslovený americký vzkaz, že by měl jednání o míru na Ukrajině začít brát vážně. Jinak za to výhledově zaplatí podobně jako Írán. Jistě, to je odvážná myšlenka, ale ani tu při predikcích nelze vyloučit.
Jenže Trump naopak usiluje o „trvalý reset“ vztahů s Ruskem, který připomíná neúspěšný pokus progresívního prezidenta Baracka Obamy v letech 2009 až 2011. Současný nájemník Bílého domu se zaměřil na vytváření pobídek pro Rusko k ukončení války proti Ukrajině spíše než na zvyšování tlaku a politiku odstrašování. Přitom jen to na Kreml funguje. Bylo to tak za Sovětského svazu a je to stejné i dnes. Trumpovské dokumenty o americké obraně, bezpečnosti, strategii a taktice ale otevřeně vyzývají ke stabilizaci vztahů s Ruskem a prohlašují, že Washington „se ocitá v rozporu s evropskými představiteli, kteří mají nerealistická očekávání ohledně války“ na Ukrajině.
KAM BY VŠE MOHLO DOSPĚT?
Naprosto zásadním problémem v konečném důsledku může být, že americké závazky vůči Izraeli, válka v Íránu, obrana arabských spojenců v Perském zálivu, propagované zaměření na západní polokouli (Venezuela, boj s drogovými kartely, Kuba či Grónsko) a současně potřeba udržovat tichomořské operace kvůli stále větší rozpínavosti Číny znamenají, že Ukrajina by mohla klesnout na dno amerických vojenských a strategických priorit. To se ostatně objevuje v nové americké Národní obranné strategii, která byla zveřejněna nedávno. Kdyby se to naplnilo, byla by to pro ukrajinský lid tragédie. Protože nemáme žádný důkaz, že by se o svůj východní dvorek na Ukrajině postarala sama Evropa, která je nejednotná.
Střely nad Teheránem tak mohou znamenat i něco jiného, než si dnes dokážeme představit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
