Digitální fašismus zabírá Středozem aneb Jak se technologičtí oligarchové zamilovali do Tolkiena
„Já jsem Saruman Moudrý, Saruman Tvůrce prstenů, Saruman Mnoha barev!“ A tu jsem spatřil, že jeho šat, který se zdál bílý, takový není, ale je setkán ze všech barev, a když se pohne, pableskuje a mění odstín, až oči přecházejí. „Bílá se mi líbila víc,“ řekl jsem. „Bílá!“ ušklíbl se. „Pro začátek poslouží. Bílá látka se dá obarvit. Bílá stránka se dá popsat a bílé světlo se dá rozlámat.“ „A pak už není bílé,“ řekl jsem. „A ten, kdo rozláme věc, aby zjistil, co je zač, opustil cestu moudrosti.“
Tak popisuje v knize Společenstvo Prstenu, úvodním dílu trilogie Pán prstenů, čaroděj Gandalf začátek svého střetu se Sarumanem, rovněž čarodějem. Saruman je coby hlava řádu čarodějů de facto Gandalfův nadřízený. Úvodní výměnou si připravuje půdu pro prezentaci svého plánu: zrady. Saruman má za to, že čarodějové jako on a Gandalf, tedy bytosti nadané hlubokým poznáním, se musí spojit se Sauronem, Temným pánem, který si chce podmanit celou Středozem a přetvořit ji i všechny svobodné národy, jež ji obývají, k obrazu svému. Sauron chce vymýtit ze Středozemě vše, co ji činí obyvatelnou, tajemnou, fantastickou. A především touží uhasit a zadupat v nespočtu myslících bytostí plamen, jejž v nich zažehl Stvořitel.
Sauron chce zlikvidovat úžas, smutek, odvahu, lásku, vtip a přetavit všechny obyvatele Středozemě v poslušnou, postradatelnou, zvířecí masu, sloužící absolutní a brutální moci. Saruman před Gandalfem své rozhodnutí přispět k naplnění této apokalyptické vize ospravedlňuje způsobem dobře známým i z našeho světa. „Vítězství té moci je blízko; a odměna pro ty, kteří jí pomáhali, bude hojná. Jak roste, porostou i její vyzkoušení přátelé; a Moudří jako ty a já se mohou nakonec dík trpělivosti naučit řídit její postup, ovládnout ji. Můžeme vyčkávat, můžeme si myslit svoje, třeba i litovat zla, které se napáchá cestou, ale schvalovat vysoký konečný cíl: Poznání, Vládu, Pořádek; všechno, oč jsme dosud marně usilovali, protože nám naši slabí nebo lehkomyslní přátelé spíš překáželi, než pomáhali,“ přesvědčuje Saruman Gandalfa.
Jako v zrcadle
Ozvěna Sarumanovy dialektiky se rozléhá celým dvacátým stoletím, celou modernitou a rezonuje dodnes: ať už jde o nespočet případů kolaborace elit s totalitními režimy, či výměnu osobní integrity za výhody a požitky, nebo poklonkování moci peněz. Příkladů je mnoho: Čech Emanuel Moravec nebo Nor Vidkun Quisling, jména, jež se v obou zemích stala synonymem slova kolaborace. Naprosté selhání významné části západních levicových umělců a intelektuálů, kteří se ve třicátých letech minulého století rozhodli ignorovat a nevidět brutální povahu stalinistické diktatury, neboť se jim nehodila do vysněného příběhu o globální dělnické revoluci. Propagace putinovského fašismu některými „vlasteneckými“ politiky zemí Západu. Kapitulace části médií před obludnou idiocií Trumpova režimu v USA… je to pořád stejné.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
