Mladí voliči demokracii nezatracují, jen se necítí dost reprezentovaní
Ze všech stran slyšíme, že se mladá generace radikalizuje. Nadproporčně volí radikální pravici i levici, a přitom přestává věřit v ideál liberální demokracie. Tyto debaty se dotýkají i nadcházejících sněmovních voleb. Pravda je však jinde.
Svět se mění závratnou rychlostí. Obecně se má za to, že nejvěrnějším odrazem transformace společnosti je většinou mladá generace, která bude po další desetiletí vytvářet budoucnost. V českých sněmovních volbách se dnes prvovoliči stávají ti, kdo se narodili v roce 2007. Tužby generace Z se tím stávají politicky, a tedy i celospolečensky relevantní. Co o ní vlastně víme a jakým předsudkům až příliš snadno podléháme?
Byly to loňské volby do Evropského parlamentu, které nejen na české, ale celokontinentální úrovni tuto diskusi odšpuntovaly. Evropa se poprvé v čase polykrize pokusila nadechnout, třebaže jí to bylo kvůli ruské agresi na Ukrajině umožněno jen do určité míry. A pokud někdo měl budit zdání restartu, byli to mladí. Klíčovým faktorem toho, proč i oni začali politiky víc zajímat, byla i těžko předvídatelná fragmentace komunikačních platforem, jež vytváří ve společnosti nová štěpení. Co naplat, prostě záleží na tom, že jsou mezi námi tací, pro které je TikTok hlavním zdrojem informací…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
