Kluci doprava, holky doleva. Generace Z je voličsky a názorově rozdělena podle pohlaví
Současní dvacátníci napříč celým světem vykazují unikátní názorové a politické rozdělení. Mladí muži volí a ideově se vyhraňují výrazně jinak než mladé ženy. Čím je to způsobeno? Jde o setrvalý trend, nebo dočasný výkyv? A jaké jsou nebo mohou být dlouhodobé společenské dopady tohoto dříve neznámého intergeneračního rozdělení?
V žádné zemi, ani v rozvojové, ani socialistické, ani kapitalistické, neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo.
Tak zněl dnes už legendární výrok člena ústředního výboru KSČ Miroslava Štěpána z 23. listopadu 1989. Štěpán chtěl tehdy uklidnit situaci v pražské továrně ČKD a měl za to, že mluví tak říkajíc ke svým, k dělníkům, kteří se na protestující umělce a mládež budou přirozeně dívat skrz prsty. Přepočítal se. Shromáždění dělníci na Štěpána začali křičet, že „nejsou děti“, a vypískali ho. A krátce potom se soudruh Štěpán musel pakovat i s celým komunistickým zřízením.
Kulturně a společensky konzervativní, ideově strnulé, případně autoritářsky orientované politické síly měly s mladými lidmi problém i leckde jinde. Zostuzený americký prezident Nixon nemohl přijít na jméno hippies a levicově orientovaným studentům z univerzit. V porevolučním Česku měl svůj proslulý spor s mladou generací premiér Paroubek, jenž nejprve nechal „nebezpečně posedlé“, jak napsal, mladé lidi zmlátit na CzechTeku 2005, což se mu vrátilo v roce 2009, kdy ho odpůrci z řad mladých voličů zasypali vejci na mítincích během předvolební kampaně do Evropského parlamentu. Proti ikoně francouzské politiky Charlesi de Gaullovi se v květnu 1968 vzbouřila radikální mladá Paříž.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
