Obchodní válka ve světě nebezpečně graduje. A jak do toho zapadá levná ropa?
Jako by nejistota okolo celních tarifů nestačila, vstupuje do hry trh s ropou. Plán OPEC na zvýšení produkce z počátku dubna na první pohled vypadá, jako by se cly neměl mnoho společného. Ve skutečnosti hraje v širším slova smyslu do karet Moskvě i Rijádu – a především Washingtonu.
Trh s ropou a zemním plynem se pod náporem Trumpových cel pěkně otřásl. Vzápětí poté, co americký prezident 2. dubna cla vyhlásil, ceny akcií v řečeném sektoru, citlivém na jakýkoli náznak mezinárodního otřesu (o zemětřesení, jakého jsme svědky od ledna, ani nemluvě), v průměru o 15 procent poklesly. Pokud se nakonec Trump rozhodne cla skutečně zavést v míře blížící se jeho výchozí pozici (což nikdy nevíte), dopad na veškerou světovou ekonomiku bude nesmírný. Pro velké ropné producenty to však paradoxně může znamenat nebývalou příležitost.
Hlavním dopadem by podle expertů měla být slabší poptávka a s tím klesající ceny veškerých komodit. Pomalejší růst globálního HDP sníží poptávku po ropě pro následující rok přibližně o milion barelů denně, což by se mělo promítnout zlevněním o zhruba sedm dolarů za barel, říká analytická firma Wood Mackenzie. To by znamenalo, že průměrná cena ropy Brent by se do roka mohla pohybovat okolo 64 dolarů za barel, tedy o drobet níže, než kam se dostala za ony čtyři týdny, jež od osudného 2. dubna uplynuly.
Koordinace Rijád-Washington
To platí v řeči peněz, již udává jednorozměrné kritérium ropných cen. Geopolitická hra, do níž Trump svým celním hazardem vstoupil, je však komplikovanější. Ještě 2. dubna oznámili členové OPEC+ v čele s Ruskem a Saúdskou Arábií, že v květnu výrazně posílí těžbu na 411 tisíc barelů denně, což je nejvíce od roku 2020.
Co to znamená? Cla si nebrala na mušku Rusy (sankční režim prakticky srazil obchod s nimi na nulu) a cla uvalená na Saúdskou Arábii, jichž ani tak nebylo mnoho, nezahrnovala ropu, aby nenadělala neplechu na americkém energetickém trhu.
Ve skutečnosti bylo oznámení OPEC téměř jistě s Washingtonem koordinováno, alespoň soudě podle úzké interakce z doby onomu oznámení těsně předcházející. (Ne náhodou se Američané bavili s Rusy o Ukrajině právě v Rijádu.) Je totiž dost dobře možné, že jde o začátek ústupků a vzájemně dohodnutých opatření. Jejich cílem je vytvořit trh, který bude vyhovovat oběma zúčastněným, na úkor zbytku světa.
USA: Ohled na předvolební inflaci
Nový postoj kartelu bude mít rušivé dopady i pro Rusko, Saúdskou Arábii a USA. Kombinace prudkého zvýšení ropné produkce a amerických cel znamená (zejména na pozadí snížené poptávky ze strany hlavních dovozců ropy v Asii) pro energetický trh pořádný šok. Ceny ropy Brent a WTI o následujícím víkendu poklesly o 10 dolarů na 60‒65 dolarů za barel a s mírnou tolerancí v tomto koridoru také zůstaly.
Co to pro jednotlivé aktéry znamená, závisí na tom, co od trhu požadují. Washington potřebuje omezit inflační tlaky – za ty může poděkovat především svým vlastním clům, ale vykládejte to v Bílém domě. Nižší ceny pohonných hmot by se navíc Trumpovi dobře prodávaly jako argument před volbami, jež se budou konat za osmnáct měsíců. Nižší ceny ropy by mohly pomoci kompenzovat růst domácích cen potravin snížením nákladů na dopravu.
Předpovědět, o kolik a zda vůbec ceny komodit skutečně klesnou, pochopitelně nikdo spolehlivě neumí. Pokud však cla zůstanou v platnosti, je možné, že Američané sázejí na to, že méně peněz za benzín znamená de facto větší příjmy pro spotřebitele, a tudíž větší míru spokojenosti se statem quo a lepší volební vyhlídky.
Saúdská Arábie: v hlavní roli Írán
Rijád k pokrytí rozpočtových výdajů potřebuje, aby cena ropy přesahovala 90 dolarů za barel. Současné ceny by ho donutily omezit výdaje na několik stěžejních projektů.
Pro Saúdskou Arábii je OPEC+ nástrojem, jehož prostřednictvím řídí globální nabídku a poptávku, takže je v zájmu Rijádu, aby si udržel dynamiku a význam. Důležitější však je, že dočasné snížení cen ropy může pomoct eliminovat konkurenty, poctivé či nekalé, kteří její diktát ignorují.
Například v Kazachstánu producenti nedávno zvýšili těžbu v rámci nového projektu rozšíření ropného pole Tengiz a překročili plánované hodnoty až o 300 000 barelů denně. Ani v Iráku vláda zatím nejeví žádné známky toho, že by chtěla provést kompenzační škrty za nadprodukci z nedávné minulosti. Hlavním cílem však je Írán, na který se Washington a Rijád jednoznačně zaměřují. Trump v únoru varoval, že v rámci kampaně maximálního nátlaku na Teherán kvůli jeho jadernému programu hodlá dramaticky omezit vývoz íránské ropy.
Jako vždy zde platí, že co ubližuje Íránu, pomáhá Saúdské Arábii – ekonomicky i geopoliticky. Zde to má pro Američany bonus v podobě výhody navíc: pokud by se Trumpovi podařilo rozdmýchat vzájemnou nevraživost Teheránu a Rijádu, znamenalo by to mimo jiné, že vzájemné smíření obou zemí, jež v roce 2023 dirigovali Číňané, nedrží – a tím prestiž Pekingu utrpí.
Rusko: Draze vykoupená podpora...
Moskva potřebuje každý cent, aby mohla zaplatit pokračování války na Ukrajině a jakž takž držela domácí ekonomiku nad vodou. A Spojené státy navzdory zvýšenému vývozu v posledních letech potřebují příjmy z ropy, aby snížily svůj obchodní deficit a udržely vlastní těžbu. Ceny okolo 60 dolarů za barel to umožňují.
Pozice Ruska na trhu s ropou je ze všech tří zemí nejméně příznivá, ačkoli Moskva je patrně letos na výkyvy cen připravena lépe než loni: v rozpočtu na rok 2025 byly příjmy z ropy a plynu stanoveny na 10,9 bilionu rublů (asi 2,91 miliardy korun), přičemž se předpokládá průměrná roční cena vývozu ropy 69,70 dolaru za barel. Sankce navíc brání Moskvě plně využívat výhod vysokých cen ropy; jakákoli větší odchylka od jejích plánů těžce zkoušenou ruskou ekonomiku dále poškodí.
Moskva také pravděpodobně nebude schopna kompenzovat pokles ceny zvýšenými dodávkami, protože i ty jsou omezeny sankcemi. Například Indie je navzdory sankcím spolehlivým odběratelem ropy, ale i ona nedávno odmítla přijmout tanker převážející 767 tisíc barelů ruské ropy – údajně kvůli nedostatečné dokumentaci. A koncem března viceprezident čínské společnosti Sinopec Shanghai Petrochemical, která se sankcím také často bránila, uvedl, že firma v prvním čtvrtletí roku 2025 snížila objem nákupu ropy z Ruska poté, co jej v roce 2024 více než zdvojnásobila.
...ale velmi cenná
Kremlu se to tedy nehodí, ale zároveň nemá mnoho na vybranou. Vyhlídky na další odliv investic a zpomalení ekonomiky, jejíž válečná podoba se začíná vůčihledně vyčerpávat, plus stále nevyřešená válka na Ukrajině tlačí Moskvu ke vstřícnosti jak k OPEC, tak k USA. I proto Rusové přijali výrazné ústupky na trhu s ropou – výměnou za (mimo jiné) usmíření s USA, jež vedlo k návratu několika ruských bank do systému SWIFT a k podpoře Washingtonu v jednání o Ukrajině.
Kromě toho má Rusko zájem také na udržování dialogu se Saúdskou Arábií. Při nízkých cenách, za něž je ropa dnes k mání, nebudou mít asijští kupci důvod vystavovat se sankcím tím, že budou kupovat levnou ruskou ropu. Největší indické rafinerie skutečně nedávno oznámily, že budou suroviny hledat na Blízkém východě místo v Rusku. A až budou sankce jednou zrušeny, bude Rusko moct opět ropu volně prodávat. Udržení zítřejší pozice na trhu tedy vyžaduje tržní ohledy na Blízký východ již dnes.
Moskva je však přesvědčena, že si svůj podíl na trhu udrží, protože arabské země mohou produkovat jen tolik, aby to nebylo v rozporu s jejich vlastními imperativy. A Moskva má v každém případě uzavřeno několik dlouhodobých kontraktů na ropu, které se jí budou i nadále vyplácet, a věří, že se jí podaří na asijských trzích prosadit natolik, aby se udržela nad vodou i při nízkých cenách.
Pro Kreml má nižší cena ropy ve skutečnosti několik krátkodobých výhod. Jeho rozpočet počítá nejen s cenou ropy, ale také s kurzem rublu, za který se ropa obchoduje – průměrný roční kurz dolaru je 96,5 rublu. Nedávné posílení rublu na 83 rublů za dolar paradoxně snižuje příjmy ruského rozpočtu z ropy a plynu. V tomto případě může oslabení rublu, který je velmi citlivý na změny na hlavním exportním trhu, ve skutečnosti působit ve prospěch Moskvy – a od oznámení OPEC se kurz zvýšil pouze o 2‒4 rubly.
Čínské neznámé navzdory
USA, Rusko a Saúdská Arábie tedy věří, že jakékoli krátkodobé potíže, jež jim může oznámení OPEC+ způsobit, se nakonec vyplatí. Postupné zvyšování těžby může být vždy pozastaveno nebo zrušeno v závislosti na situaci na trhu. Vývozci ropy pravděpodobně očekávají, že se bude jednat o typický „medvědí“ trh, který podle definice drží nejméně dva měsíce ceny nejméně o 20 procent níže, než kolik čítá předcházející cenový vrchol. To by mohlo být dost dlouho na to, aby USA a Saúdská Arábie vyřadily ze hry konkurenty, ale ne tak dlouho, že by měly utrpět výrazné ztráty.
Není to bez rizika, ale OPEC i USA pravděpodobně tuší, že poptávka naopak vzroste, píše Jekatěrina Zolotovová, analytička firmy Geopolitical Futures. V tomto ohledu mají jistý manévrovací prostor. USA i Rusko očekávají růst domácí poptávky zejména kvůli nucenému nahrazování dovozu. Moskvu k tomu nutí sankce, kdežto Američané na sebe svého druhu uvalují sankce sami svou protekcionistickou politikou.
Jedním ze špatně čitelných faktorů je omezení průmyslové výroby v Číně, která je největším světovým odběratelem ropy. Vývozci však věří, že zbytek Asie ztrátu čínské poptávky vyrovná. Například Indie nakupuje ropu ozlomkrk a nízké ceny obecně mohou poptávku povzbudit. A Čína se dříve nebo později tak či onak vzpamatuje a její dovoz opět posílí.
Černý Petr pro Evropu
Trh s ropou se z prvotního šoku z oznámení OPEC vzpamatoval a ceny futures, kontraktů na nákup ropy Brent i WTI, začaly růst. Trh zůstává nejistý; probíhající obchodní válka a zpomalení poptávky jsou reálné brzdy. Kroky USA, Saúdské Arábie a Ruska však naznačují, že všichni největší hráči na trhu dosáhli jisté míry vzájemného cenového porozumění (ač s různou dávkou nadšení). Toto porozumění není vysvětlitelné ze zorného úhlu, jenž bere v potaz pouhou cenovou aritmetiku. K jeho pochopení je třeba brát v potaz hlediska geopolitická. Výsledky vidíme: ne náhodou.
Zjednodušeně lze říct, že Saúdská Arábie a Rusko si přijetím pro ně jinak (přinejmenším krátkodobě) nevýhodného snížení produkce kupují od Američanů geopolitické výhody. Pro Evropu včetně Česka to má význam přesně obrácený: bude to znamenat krátkodobou úlevu v podobě nižších cen, a tedy slabšího inflačního tlaku, ale také dlouhodobé zhoršení pozice geopolitické.
