Válka o Muchu: Kruté souboje o užívání umělcova jména i o umístění Slovanské epopeje
I 85 let od úmrtí Alfonse Muchy a 15 let od doby, kdy se autorská práva na díla jednoho z nejvýznamnějších českých umělců stala veřejnými, se odehrává někdy až krutý souboj o to, kdo a jak smí užívat Muchovo jméno, umělcův podpis, ale i název Mucha Museum. Spory hoří i o vlastnictví a umístění Slovanské epopeje, která se prozatím znovu zabydlela na zámku v Moravském Krumlově.
Malíř, grafik a filozof zlatého věku, ale i autor prvních československých bankovek Alfons Mucha zesnul v Praze deset dní před svými nedožitými 79. narozeninami, na začátku druhé světové války 14. července 1939. Když pak jeho jediný dědic, spisovatel a válečný korespondent Jiří Mucha, odešel na onen svět krátce po sametové revoluci v roce 1991, přál si, aby otcovo dílo zůstalo pohromadě a aby se o odkaz Alfonse Muchy starala jeho dcera Jarmila Plocková. Alespoň podle jejích slov a také podle ověřených dokumentů, jež má Reflex k dispozici. V plánu bylo muzeum Muchy, Kupky a Gutfreunda, které v Praze chystal Jiří Mucha společně s Medou Mládkovou.
Dopadlo to opačně. Dědila manželka Geraldine Thomson se synem Johnem Omondem Muchou a dceři Jarmile se neustále soudně odpírané dědictví podařilo prolomit až za 11 let – v roce 2002 – uznáním otcovství Jiřího Muchy a znovuotevřením dědického řízení nálezem Ústavního soudu ČR. Následné dědické narovnání pak přišlo s novým dědickým rozhodnutím v roce 2007 vydaným na základě dohod, jež se mezi dědici podařilo podepsat. V té době dcera Jarmila již neměla možnost získat podíl z umělecké pozůstalosti Alfonse Muchy, jelikož tu hned po smrti Jiřího John a jeho matka Geraldine vložili do lichtenštejnského Mucha Trustu. Kromě autorských práv se musela spokojit s finančním vyrovnáním.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
