Dramatické zprávy i obrázky z málo známého Kazachstánu vyvolaly otázku, co se v této středoasijské zemi děje v momentu, kdy se sousední Rusko pře s NATO o budoucnost Ukrajiny. Byly tyto události součástí velké mocenské hry, nebo jen produktem vnitřního vývoje v orientálním autoritativním režimu?
Jako blesk z čistého nebe se minulý týden v Kazachstánu rozhořely široké protesty, které rychle přerostly do násilné konfrontace s tamním autoritativním režimem prezidenta Kasyma-Žomarta Tokajeva. Rozbuškou celé situace se stalo zdražení plynu, na který v této na nerostné suroviny bohaté zemi jezdí velké množství aut. Lokální demonstrace se ze západního regionu rychle rozšířily do dalších měst, včetně největší aglomerace kolem města Almaty (dřívější Alma-Aty). Počáteční reakce režimu byla trochu váhavá, a dokonce otevřená ústupkům, což ovšem dále podpořilo rozsah protestů. Když protestující začali v největším kazašském městě obléhat administrativní i policejní budovy a v některých místech se příslušníci ozbrojených sil začali přidávat na stranu protestujících, sáhla moc k tvrdým represím.
Pozvaní Rusové
Prezident Tokajev vydal vojákům rozkaz do demonstrantů bez varování střílet, a aby posílil morálku příslušníků vlastních ozbrojených sil, povolal si pro jistotu pomoc ze zahraničí. Využil k ní členství Kazachstánu v postsovětském bezpečnostním paktu zvaném Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti, která navenek kopíruje NATO. Tokajev požádal členy této organizace o vyslání vojáků, kteří by přispěli k obnovení pořádku v zemi. Rusko a jeho nejbližší spojenci neváhali a rychle na pomoc poslali své výsadkáře. Jejich síla byla sice spíše symbolická, přesto přítomnost cizí ozbrojené síly znamená velký posun v dosavadní kazašské orientaci.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
