Tohle byl možná největší prognostický úspěch, kterého jsme s kolegou Petrem Sokolem v Reflexu dosáhli. Končil rok 2011 a tehdejší, Nečasova vláda byla tlačena jak opozicí, tak vládními poslanci, aby uzákonila přímou volbu hlavy státu. Tehdejší šéfredaktor Ivan Hamšík mě už měsíce vybízel, ať napíšu článek o příští prezidentské volbě, jež se měla odehrát v lednu 2013. Dlouho jsem to odkládal s odůvodněním, že bez znalosti příslušného volebního zákona půjde jen o nezávazné řeči.
A pak to přišlo: v pátek ráno se mi dostal do rukou návrh zákona o přímé volbě. Hned jsem jel do redakce a řekl Ivanovi, že to tedy napíšu. „Bezvadný. A kdo bude prezidentem?“ otázal se šéfrefaktor. „Myslím, že Zeman,“ odpověděl jsem a Ivan dodal: „Takže fajn, vymyslíme s Ignácem obálku a ty to do pondělní uzávěrky dej dohromady.“
Jen pro lepší kontext: Miloš Zeman byl v té době už devátým rokem ve svém dobrovolném vyhnanství ve vysočinském Novém Veselí a jeho politická strana (Zemanovci) rok předtím absolutně propadla ve volbách. Také Sobotkovo vedení ČSSD nechtělo Zemana jako svého kandidáta a komunisté navrhovali na hlavu státu kosmonauta Remka.
Hlavní prezidentskou hvězdou byl tehdy expředseda úřednické vláda Jan Fischer. První průzkumy tehdy Zemanovi dávaly kolem tří až pěti procent hlasů, což ho pasovalo do role absolutního outsidra.
Zavolal jsem tehdy politologu Petru Sokolovi. Řekl jsem mu svůj záměr a úvahu, na jejímž konci stálo, že největší šanci má Zeman, i když to šlo proti názorům všech novinářů i výzkumných agentur. „Já si to taky myslím,“ řekl tehdy Petr, jenž je v Česku jedním z hlavních specialistů na volební systémy. Oba jsme tehdy věděli jedno: volební systém přímé volby, okopírovaný z Francie, má své přesné zákonitosti a jde úplně mimo stranickou podporu. Jen si tenhle mechanismus nikdo není schopen napasovat na české reálie.
Ze všech těchto úvah nám nakonec vyšlo, že v Česku má po letech šanci zvítězit kandidát levice a nic na tom nezmění taktizování ČSSD a ostatních stran. Byli jsme přesvědčeni, že levicoví voliči budou volit ne podle příkazů stranických centrál, ale podle svých sociálních zájmů, které nejlépe ztělesňoval právě Zeman. Fakt je, že obálka a doplňující článek byly dlouhé měsíce považovány za absolutní nesmysl a zdroj mnoha vtípků. Jak to skončilo, víte sami. Klobouk dolů před tehdejším šéfredaktorem a jeho odvahou do podobného dobrodružství jít. I na takových věcech záleží.
Celé vydání si můžete přečist zde >>>
