Přesně před třiceti lety rozhodlo Federální shromáždění o zrušení trestu smrti – stalo se tak pouhý den poté, co Jaroslav Oplištil unesl z Fakultní nemocnice Na Bulovce sedmiměsíční Barborku, znásilnil ji a zardousil; byl odsouzen k pětadvaceti letům a následně umístěn do psychiatrické léčebny. Letos žádá o propuštění – v době, kdy je polovina lidí pro obnovu trestu smrti.
Na svobodu vyšel z věznice ve Stráži pod Ralskem v lednu 1990 – zásluhou amnestie prezidenta Václava Havla o půldruhého roku dřív, než mu uložil soud; byl to už jeho sedmý pobyt za mřížemi, kam se Jaroslav Oplištil dostal za majetkovou trestnou činnost, podvod, příživnictví a pohlavní zneužívání nezletilých. „Když jsem nalitej, tak mám slabost na něžnost – přitahujou mě děti,“ nechal se 30. dubna 1990 v den vraždy slyšet v hostinci U sklípku před svými opileckými kumpány; to už čtyři měsíce pracoval jako sanitář na dětské interně. Vrchní sestře tehdy nalhal, že byl trestán pouze za krádeže – a ta ho právě proto odmítla zařadit na oddělení dospělých pacientů, kteří u sebe často mívají cenné věci.
O několik hodin později se mu podařilo nepozorovaně dostat zpět na dětské oddělení a unést odtud jedno ze spících miminek – až cestou na ubytovnu poznal, že se jedná o holčičku. Mrtvé tělíčko po nezdařeném pokusu o znásilnění našli ráno policisté pohozené pod postelí – zemřelo na zadušení a úrazový šok z poranění genitálu.
Nezapíral, dokonce 17. května napsal tehdejší ministryni spravedlnosti Dagmar Burešové dopis, v němž žádal již patnáct dní zrušený trest smrti; bál se spoluvězňů – z minulých pobytů za mřížemi dobře věděl, co v base čeká prcačkáře, jak se ve vězeňském slangu říká pedofilům. Namísto toho byl 4. ledna 1991 u Městského soudu v Praze odsouzen k pětadvaceti letům vězení a ústavní sexuologické léčbě – rodičům zavražděné Barborky měl uhradit náklady na její pohřeb ve výši 667,60 Kčs…
Sametová záchrana
Mezi velké zastánce zrušení trestu smrti patřil Václav Havel – ostatně jako jeden ze tří set padesáti signatářů petice s názvem Trest smrti je jedna z nejtemnějších skvrn na tváři našeho věku o to usiloval coby disident již v roce 1978. Není divu, že ho prosazoval i jako prezident České a Slovenské Federativní Republiky, která se s nástupem deváté dekády vydala na demokratickou cestu, s čímž souvisela i všeobecná reforma trestního práva a přijetí Listiny základních práv a svobod, jejíž šestý článek stanovuje na ústavní rovině nepřípustnost a nepřijatelnost trestu smrti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
