Kultura
Fotogalerie

Prohlédněte si urničky pro vaše domácí mazlíčky od české umělkyně (vyrobené z jejich popela)

16. února 201609:10
Prohlédněte si urničky pro vaše domácí mazlíčky od české umělkyně (vyrobené z jejich popela)
foto: Michal Ureš

„Ta urna je prázdná, tam je duše toho zvířete; stvořený je z něho povrch,“ říká o svých urnách pro psy, kočky i žabky Jana Štefková, která dnes studuje v prvním roce magisterské studium na UMPRUM. Zvířecí urny jsou její bakalářskou prací, která vznikla na katedře užitého umění pod vedením Maxima Velčovského. A jsou také znamením toho, jak se dnes máme ke své zvěři.

„Ty první vznikly z mrtvých zvířat, která jsme našli u cesty: byl to třeba krtek nebo had,“ říká Jana Štefková o prvních zvířecích urnách, které vytvořila. Další urny vznikly z mrtvých slepic, na které si došlápla liška, a pro úvodní experimenty posloužily i kosti z nedělního oběda. „Tam je vidět jiná barevnost,“ říká k popelu pouze z kostí autorka. „A jinak vypadá i popel z krematoria, když je zvíře zpopelněno v 900 stupních – tohle všechno pak ovlivňuje barevnost a texturu popela.“

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny | Foto: Michal Ureš  

Jana Štefková se sama označuje za technologa. „Zpočátku tam nebyla nějaká hluboká myšlenka, že chci uchovávat zvířata. Spíš mě zajímala práce s těmi glazurami,“ říká. „A popelové glazury jsou hodně staré – jejich čínská historie je dlouhá a já přemýšlela nad tím, kam by se to dalo ještě posunout.“

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny | Foto: Michal Ureš

Ve své bakalářské práci zmiňuje například nádoby pokryté popelovou glazurou z čínské dynastie Šang (cca 1500 př. n. l.). Pokud to není zjevné – zvířecí urny popel zvířátek neobsahují; jsou jím pokryty. Uvnitř je zvířecí duše – a zpopelněné tělo zvířete tvoří její pietní schránku.

Kus masa, pornografie, klišé, měřítko. Co je akt?
 

Cesta tvorby zvířecích uren Jany Štefkové vedla od úvodních experimentů (v jejichž rámci se tak dostalo řádného pohřbu a pietní vzpomínky zviřátkům, která prostě jen někdo přejel autem) k pražskému zvířecímu krematoriu Kerberos; to jí poskytlo popel ze psů a koček.

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny | Foto: Michal Ureš

Není přitom jediné, které v České republice najdete – v rámci přípravy bakalářské práce Jana Štefková zjišťovala, jak legislativní změna v roce 2014 (podle níž nemůžete jen tak zakopat své zesnulé bišonky pod vzrostlý buk a poskládat nad ně tři kříže z bílýho kamení) ovlivnila současný vzestup zvířecích krematorií: například Krematorium zvířat v Brně, založené v roce 2013, provádělo zprvu maximálně tři kremace měsíčně, dnes jich za stejnou dobu proběhne skoro stovka. Další zvířecí krematoria vznikají – a Jana Štefková má osobně za to, že za tím stojí i zintenzivňování vztahu lidí ke svým zvířátkům.

 

Třeba k psům. „Je to hodně ovlivněné i množstvím popela; ta vrstva, kde ho bylo víc, má až skořápkovou texturu,“ říká autorka o své psí urně. „Tam, kde jsem měla popela málo, má urna zase takový hnědý nádech,“ dodává zase k urnám menších zvířat, jako je třeba had. I v takových detailech se projevuje nadšení pro technologii autorky, která si vytváří cestovní deníky tak, že při cestování (třeba po Číně) sbírá hlínu, má jí plné kapsy a pak z ní něco vytvoří. „Miska pak není jen obyčejnou hlínou, ale je to jakýsi deník, záznam těch cest,“ říká.

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny | Foto: Michal Ureš

Ale zpět k urnám. Když prováděla pro účely práce chemický rozbor z popela tibetské dogy ICP spektometrem na Přírodovědecké fakultě, nalezla v jeho složení 46,5 % fosforečnanů, 26 % vápníku, 11,3 % síranů. To jen tak pro informaci.

Museo Atlantico, první podvodní galerie v Evropě

Barevnost uren ovlivňovalo i umístění v peci – to už je ale řeč o výpalu samotné urny, který probíhal v peci na dřevo (Jana Štefková ve své práci uvádí, že k objevu popelových glazur možná ostatně došlo kdysi tak, že právě v takových pecích „nálet popela z topeniště zanechával na výrobcích oglazované stopy“). Více informací a fotek k samotné tvorbě najdete na autorčině blogu.

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny | Foto: Michal Ureš

„Když jsem hledala tvar, vycházela jsem z tvarů, které existují; hledala jsem mezi egyptskými urnami, kanopami, které mají na vrcholu zvířecí hlavy, a pak i v čínské kultuře, kde měli urničky se zvířecím nebem,“ říká o tom, jak došla k finální podobě zvířecích uren. „Využívám jemné stylizace a na vrchol předmětu modeluji podobu celého těla zvířete.“ Velikost uren je pak ovlivněna množstvím popela ze zvířátek; jak se píše v práci, „není možné užít stejnou velikost urny pro krtka s pouhými několika gramy popela a například zmíněnou tibetkou dogu (cca 2,6 kg popela)“.

Čínský umělec Aj Wej-wej se postavil za majetek uprchlíků, bojkotuje Dánsko

Zvířecí urny (s podtitulem Popel hlíně, hlína popelu) Jany Štefkové jsou v současné chvíli k vidění na výstavě UMPRUM ATTACK! v pražském Veletržním paláci a jsou nominované na Národní cenu za studentský design. Dnes má už několik žadatelů o to, zda by nevytvořila vzpomínku ve formě zvířecí urny i pro jejich mazlíčky; ohlašuje ale, že nejdříve si musí dát od zvířecích uren pauzu.

Jana Štefková: Zvířecí urnyJana Štefková: Zvířecí urny | Foto: Michal Ureš

„Pro mě je důležité, že jsem za tím nešla jako za byznysem – to pro mě znamená čistý,“ dodává přitom k etickému rozměru své práce. Což je v době, které vládne slovo monetizace a pořádají se přednáškové kurzy o tom, jak „podnikat, i když nevíte v čem“, víc než sympatické. Jana Štefková, kterou v současnosti zavedl její zájem o technologii už zase o kousek dál (vytváří teď například kynutý porcelán s použitím droždí) navíc v případě uren nedělala žádné samoúčelné umění pro umění, kdy by malovala ze zvířecího popela třeba abstraktní obrazy; její urny jsou pietním a veskrze decentním pomníčkem pro zvířátko, jehož popelem jsou oglazovány. A to je čistý.

Diskuse ke článku


 
reklama
Nejčtenější články
DesktopMobile