Nejnovější zkoumání dat NASA ukazuje, že již před třiceti lety byly na Marsu zřejmě objeveny stopy života. Přišlo se na to až nyní, když se znova prověřovala tehdejší pozorování.
V roce 1976 NASA vyslala k Marsu dvě sondy Viking 1 a Viking 2, které měly ukázat, jestli na planetě je nějaký život. (Tehdejší výzkumy vzbudily dnes novou pozornost, zmiňuje je například National Geographic ve svém americkém vydání.) Jedním z experimentů bylo odebrání vzorku půdy, jeho smíchání s kapkou vody obsahující živiny a radioaktivní atomy uhlíku. Ideou bylo, že pokud by půda obsahovala mikroby, životní formy by metabolizovaly živiny a uvolnily buď radioaktivní oxid uhličitý, nebo metan, které by zachytil detektor záření na sondě.
Byla provedena řada kontrolních experimentů včetně zahřívání vzorků půdy na různou teplotu a izolování dalších vzorků několik měsíců v temnu. Za takových podmínek by zahynuli mikrobi, kteří jsou fotosyntetičtí, nebo potřebují pro přežití fotosyntetické organismy. Tyto kontrolní vzorky byly smíchány s živným roztokem.
K potěšení biologů vyšel experiment pro život příznivě, leč kontrolní experimenty pak negativně. Joseph Miller z University of Southern California říká, že v okamžiku, kdy byly živiny smíchány se vzorkem půdy, radioaktivita prudce vyskočila ve srovnání s přirozenou radioaktivitou na Marsu.
Bohužel tento experiment nebyl potvrzen dalšími dvěma experimenty, které pro přítomnost života vyšly negativně, takže NASA potvrzení výskytu života zamítla.
Nové přezkoumání
Dnes, kdy byla data ze sond Viking podrobena matematickému testu, který odděluje biologické signály od nebiologických, Millerův tým věří, že původní experimenty signály mikrobického života nalezly.
“Je pravěpodobné, že pokud máte mikroby, žijí několik centimetrů pod povrchem v blízkosti vodního ledu,” říká Miller. Pro toto zkoumání Miller a matematik Giorgio Bianciardi ze sienské university použili techniku zvanou klastrová analýza, která seskupuje dohromady skupiny podobně vypadajících souborů dat.
Miller říká: “Stalo se, že jsme našli dva klastry. Jeden klastr tvořily dva aktivní experimenty z Vikingu a ty ostatní pět kontrolních experimentů.”
K posílení svého tvrzení provedl tým porovnání dat z Vikinga s měřením získaným na Zemi z biologických zdrojů – například měření teploty krys a pak z čistě fyzikálních, nebiologických zdrojů.
Dopadlo to podobně jako na Marsu. Biologické experimenty dopadly jako v případě vikingské mise a nebiologické experimenty taky podle tehdejších měření.
To samo o sobě ještě neznamená, že je na Marsu život, ale ukazuje, že je velký rozdíl mezi aktivními experimenty a kontrolními.
Den na Marsu
Další zajímavá data souvisí s marťanským denim cyklem. Každá známá forma života včetně mikrobů má jakési vnitřní hodiny, které pomáhají řídit životní procesy jako je bdění, spaní a kontrola teploty. Na Zemi je to 24 hodin, na Marsu 24,7 hodin. Říká se tomu cirkadiánní rytmus. V předchozí práci Miller prokázal, že měření radiace na Marsu souvisí s délkou marsovského dne. Měření radioaktivního plynu ukazovalo vzestup během dne a pokles v noci, což cirkadiánnímu rytmu odpovídá.
Je jasné, že lidi by přesvědčilo až to, kdyby viděli pod mikroskopem marťanského mikroba. Takovou technikou ale nebude vybavena ani další expedice sondy na Mars - Mars Science Laboratory. Přesto by mohla poskytnou měření metanu, která by výsledky mohla teorii o životě na Marsu podpořit.
Skutečný důkaz o životě mimo Zemi by byl pochopitelně senzací prvního řádu - než bychom si na to zvykli. Prezident Obama řekl už před dvěma lety vědcům pracujícím na marsovském programu, aby mu případný nález života hned hlásili. Byl by to skutečně historický okamžik.
