Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka nevidí vážný důvod k zachování lustračního zákona. „Už splnil svou roli,“ řekl šéf ČSSD. Samozřejmě záleží na tom, jakou.
Zrušení lustračního zákona se líbí i komunistům. Šéf KSČM Vojtěch Filip uvedl, že komunisté chtějí předložit návrh na zrušení lustračního zákona, který znemožňuje spolupracovníkům bývalé komunistické tajné policie StB zastávat vybraná místa ve veřejné správě. „Pokud zůstane tento zákon v platnosti, budeme v rámci zákona o státní službě předmětem kritiky a sankcí od Evropské unie,“ prohlásil Filip. Zrušení lustračního zákona doporučila podle Filipa i Mezinárodní organizace práce. Komunisté chtějí změny dosáhnout novelou antidiskriminačního zákona. O co jde v takzvaném lustračním zákoně?
Ten určuje podmínky pro zájemce o výkon funkcí v orgánech státní správy, justici, armádě a veřejnoprávních médiích, v podnicích s většinovou účastí státu nebo v České národní bance. Norma zakazuje v těchto oblastech působit lidem, kteří byli v letech 1948 až 1989 příslušníky nebo spolupracovníky StB, angažovali se přinejmenším v okresních výborech komunistické strany, v Lidových milicích nebo studovali alespoň tři měsíce na vysokých školách někdejší sovětské tajné policie KGB.
Ještě si počkejme
Má něco takového ještě dnes význam? Záleží na tom, jestli rizika, která byla po roce 1990, už pominula. To se dá nahlédnout z několika úhlů. Jeden je morálnost lidí, kteří se zapletli s komunistickým režimem. Ne jako nějací řadoví členové, ale jako funkcionáři, činitelé Státní bezpečnosti, nebo její spolupracovníci a tak dále. Upřímně řečeno, takovým lidem se moc věřit nedá. Museli být buď bezcharakterní, nebo hloupí. Obojí není dobrý předpoklad pro působení ve státní správě.
Dále je tu nebezpečí, že tito lidé mohou mít stále k dispozici kompromitující materiály. Jen nějaký naiva si může myslet, že všechno bylo skutečně skartováno. To by přece byla škoda. Kdejaký významný pán nebo soudruh může mít dodnes dost másla na hlavě. A nakonec je tu pořád možnost, že mnoho materiálů skončilo někde jinde, dejme tomu v Moskvě. To se ovšem v následujících padesáti letech asi nedovíme, pokud vůbec někdy.
Lustrační zákon nás sám o sobě nespasí. Hlavní problém je v tom, že části občanů je úplně jedno, že posílají do Sněmovny jako své zástupce nedůvěryhodné figury. Na tom se asi v dohledné době mnoho nezmění. Už proto by stálo za to lustrační zákon ještě nějakou dobu držet.
