Protikorupční úřad Evropské unie důsledně ignoruje opakovaná, doložená upozornění na milionové podvody, jež mastí kapsy lidem napojeným na tok eurodotací do řeckého školství.
Kolik trablů nadělá jeden poctivý úředník? Odpověď se pohybuje někde kolem 180 milionů korun. Tak tomu alespoň je v případě, jejž na světo světa vytáhl řadový pracovník aténského finančního úřadu Giorgos Boutos. Při rutinní kontrole v roce 2006 objevil nesrovnalosti ve financování Organizace pro profesní přípravu a výcvik (OEEK). Tuto instituci financuje řecká vláda povětšinou z dotací Evropské unie - a má-li Boutos pravdu, štědřejšího zaměstnavatele hned tak nenajdete.
Jak v pátek napsal německý deník Süddeutsche Zeitung, Boutos pečlivě zdokumentoval desítky případů různých druhů podvodů spojených s řečenou institucí. Mají jeden společný jmenovatel, jímž je snaha o co nejdůkladnější podojení evropských dotací za co nejmenšího vynaložení energie.
Učitelé dostávali plat ve výši až 610 eur za hodinu. To je téměř 16 000 korun, tedy až trojnásobek toho, na co si přijde například špičkový český komerční právník. Pedagogové v této vzácné organizaci museli být také mimořádně pilní, když měsíc co měsíc dostávali zaplaceno za 225 hodin práce, a to i v době, kdy prokazatelně byli v zahraničí a neučili.
Kde se takto schopní a přičinliví lidé v Řecku berou? Zjevně to má co dělat s příslušností k vládnoucím kruhům: například kurs pozlacování náramkových hodinek (když je zemi nejhůře, musí každý zlatník být na svém místě) vyučoval syn ministra, zatímco manželka jiného člena vlády vyučovala nepravděpodobnou kombinaci zeměpisu a stomatologie (kalokagathia v praxi?). A samozřejmě, většinu administrativních pozic v OEEK zastávali šéfovi příbuzní.
Když Boutos podvody objevil, jako poctivý občan šel a už v roce 2006 o tom napsal řeckému zástupci v Evropském úřadu proti podvodům, OLAF. Přiložil ke své korespondenci doklady - kopie dotačních smluv OEEK, výpisů z bankovních kont, hotelových stvrzenek a dalších účtů, na co si jen vzpomenete. Během následujících let takto doložil celkem šest milionů podvodně vyplacených eur. Vzhledem k prošustrovaným řeckým miliardám to není mnoho, ale lepší než nic, řekli byste.
A tady to začne být zajímavé. Řecký zástupce v OLAFu na Boutovy dopisy vůbec nijak nezareagoval. Napsal tedy totéž šéfovu OLAFu, Giovannimu Kesslerovi; výsledek byl přesně tentýž. Po více než dvou letech čekání, v roce 2009, napsal stížnost řediteli kanceláře Josého Barrosa, šéfa Evropské komise. Až tehdy se dočkal první odpovědi. Co v ní stálo? Inu, že dopis (ten adresovaný Barrosově kanceláři) byl přijat a bylo mu přiřazeno evidenční číslo.
Za další rok se Boutos mohl těšit z dalšího úspěchu. Tentokrát mu napsal sám OLAF, řka, že se sám nachází ve stavu "hloubkové reorganizace" a žádá o trpělivost. Mezitím, jako na potvoru, bylo mnoho z původně zdokumentovaných podvodů promlčeno.
Řízením osudu se případ dostal na světlo až sedm let poté, co Boutos první nesrovnalosti ve financování OEEK objevil. Jak již bylo řečeno, šest milionů eur není částka, která by nějak zásadně promlouvala do stavu řecké ekonomiky, tím méně evropské. Případ se však dotýká citlivého bodu, protože zneužívání evropských dotací je jednou ze skutečností uváděných mezi důvody katastrofálního stavu řeckých veřejných financí.
Další shodou okolností s případem vyrukoval deník v Německu, tedy v zemi, která za udržení Řecka v eurozóně převzala de facto odpovědnost. Argumentace německé vlády se při tom opírá především o dodržování finanční disciplíny, zatímco její oponenti vidí cestu z krize ven ve stále masivnějším státním zadlužování a disciplína je pro ně slovem téměř vulgárním.
A do třetice shoda okolností - tito dosavadní oponenti zmíněné neformální berlínské doktríny, socialisté z SPD, jako z udělání zrovna v Berlíně vedou tvrdá koaliční jednání s představiteli vlády dosavadní. Náhoda umí být vskutku mocná čarodějka.
