Kdysi jsem dělal rozhovor se členem policejní zásahovky. Ptal jsem se ho, kterou větu říkají dopadení podezřelí zločinci nejčastěji. Zda jsou rezignovaní, útoční a podobně. Jeho odpověď mne tehdy překvapila. Tvrdil, že zatčení nejčastěji nezpochyňují svoji vinu, ale ukazují na někoho jiného. Takovéto "proč zatýkáte mne, když támhleten udělal tohle?"
Podobně reaguje pražská Sparta, když obviňuje manažera reprezentace Vladimíra Šmicra, který hodně podrážděně reagoval na stažení tří hráčů Sparty z reprezentace pro nemoc resp. zranění. Podává na něj žalobu pro poškození dobrého jména klubu. Pojďme si připomenout, co se stalo.
Václav Kadlec s Tomášem Pekhartem a obránce Manuel Pamič byli pro reprezentace svých zemí označeni jako zranění, aby v přípravném zápase proti Petrohradu nastoupili tajně, v cizích dresech mimo soupisku. Nutno říct, celé se to odehrává uprostřed několika komplexnějších problémů. V nabitém kalendáři špičkových fotbalistů je každý zápas zátěž navíc. A hráče platí kluby, ne reprezentace. A kluby je velmi nerady pouští ke kvalifikačním zápasům nižší kategorie kdekoli na světě. V tom Sparta není výjimkou. A Vladimír Šmicer je synonymem Slávie, odvěkého rivala Sparty, takže kdyby Šmicer řekl cokoli negativního o klubu z Letné, asi by to schytal stejně.
Samotná žaloba na Šmicera celou kauzu (kterou Sparta vyřešila pokutou trenérovi a sportovnímu řediteli Josefu Chovancovi, aby zároveň popřela, že šlo z její strany o podvod) jen protahuje a udržuje klub ve špatném světle delší dobu, než je nutné. Což není dobré pro hráče, pro klub, ani pro už tak rozloženou reprezentaci České republiky.
