Zapnul jsem nedávno TV a viděl i slyšel evergreen poslední doby: lidi opěvující farmářské trhy a spílající hypermarketům. Přitom bychom měli spílat sami sobě.
Farmářské trhy, kde můžete převážně o víkendu koupit méně šizené domácí uzeniny, případně čerstvou nebo prostě jen českou zeleninu či ovoce, se stávají fenoménem: nakupuje na nich stále víc lidí. A s nimi i nadávky hypermarketům za rozpadající se vodovou šunku, kuře bez kuřecího masa či hezky dohněda dobarvované „zdravé“ chleby plné delikates jinak používaných v prasečím šrotu.
Nic proti tomu. Nabídka zahraničních hypermarketů operujících v Česku je vpravdě skandální: kdyby například nějaký Brit viděl nabídku českého oddělení „lahůdek“ britského Tesca, nechá vozík vozíkem a rovnou poběží do Downing Street 10 s ohlášením pokusu o teroristický útok. O Italech, rozmazlených gurmánech, radši ani nemluvě.
A je tu ještě jiný problém: zatímco v hezčím světě západně od našich hranic existují mezi každodenními trhy s čerstvými rybami, masem či zeleninou a hypermarkety malé místní obchody s masem, uzeninami či pečivem, u nás tyto prodejny zpravidla nabízejí ještě horší potraviny než velké řetězce. Stačí se například podívat do výlohy mnoha řeznictví, což tímto určitě nedoporučuju. Nechci mít na krku pokus o hromadnou otravu.
Mimochodem: že za svou nabídku hypermarkety nemůžou, ví každý jen trochu starší, kdo si pamatuje jejich vstup na český trh: v začátcích nám zkoušely nabízet stejnou kvalitu jako na Západě, záhy ale zjistily, že by zkrachovaly. Dobré věci proto rychle zcela nahradily tím nejlevnějším, nebo je drží ve velmi omezené nabídce.
Ostatně že my Češi nejsme ohledně jídla úplně tak vybíraví, jak se občas domníváme, pochopil každý, kdo viděl aspoň jeden díl pořadu Ano, šéfe! s hubatým kuchařem a restauratérem Zdeňkem Pohlreichem. V některých hospodách se lidem stýskalo po nejhorších čuňárnách, které jim Pohlreich kvůli profesní cti vyhodil z menu!
