Ochránci lidských práv vyrazili opět popuzeně na zteč. Nelíbí se jim záměr pražské městské rady vybudovat v hlavním městě tábor pro bezdomovce. Jako alternativu ale nenabízejí nic. Další skvělá ukázka, jak se kolem některých problémů našlapuje nesmyslně politicky korektně a po špičkách.
A jaké jsou záměry pražských úředníků a co proti tomu namítají někteří lidé? Tábor se má jmenovat Centrum integrované pomoci, má zajistit lidem bez domova sociální a zdravotnickou pomoc a má je také zanést do evidence občanů. Také by v něm mohli zdarma přespat a dostali by najíst. Pražští radní (kteří jinak prosluli mnoha nápady jež zavánějí vyloženou korupcí) také chtějí dostat bezdomovce z autobusů a tramvají, ve kterých obtěžují ostatní cestující.
Jenže ouha! Šéfka Českého helsinského výboru a kandidátka na ombudsmanu Anna Šabatová říká: „Nesouhlasím s táborem, mělo by se jim pořídit levnější bydlení. Nesouhlasím ani s evidencí, je to nehumánní.“ Ilja Hradecký, ředitel centra Naděje dodává, že bezdomovci „musí být integrováni do společnosti a nemají se pro ně vytvářet ghetta“.
A jaká je realita v pražských ulicích? Bezdomovci nejsou žádná homogenní skupina. Jsou mezi nimi sociálně slabí, kteří ztratili naději na důstojný život a těm je třeba pomoci. Jsou ale mezi nimi i pobudové a floutkové, kteří si tento způsob života zvolili sami. Jsou mezi nimi také zlodějíčci, agresivní jedinci, alkoholici, lidé záměrně obtěžující ostatní. Část z nich odmítá pracovat a zaměstnat se.
Když je paní Šabatová proti evidenci, jak by se mohl naplnit záměr pana Hradeckého integrovat bezdomovce do společnosti? Vždyť mnozí z nich nemají či schválně nepoužívají žádné doklady. A jak chtějí ochránci lidských práv řešit problém v městské dopravě, která se někdy kvůli „páchnoucím“ lidem nedá používat? Kdo jezdí v pražské MHD pravidelně, ví o čem píši. Copak jsou práva jednoho povýšena tak, aby potlačovala práva jiného?
Není ani zdaleka jasné, zda by tábor pro bezdomovce v Praze dobře fungoval, protože někteří z těchto lidí se chovají asociálně z vlastního rozhodnutí, nedohnal je k tomu životní osud. Je to ale alespoň pokus, jak tento vážný problém začít řešit. Zaslouží si to totiž část bezdomovců, kteří pomoc potřebují a jsou ochotni přispět ke změně svého života. Naopak na některé z těchto lidí by měla dopadnout tvrdší represe.
