Víte kde jste?

Víte kde jste? Zdroj: Jan Jandourek

Izraelský blog a blok

„Mám se bát Zeleného Raoula?“ ptá se mě ministr zahraničí Jan Kohout, když zjistí, že jsem z Reflexu. „Ano,“ odpovídám. Pak ho ale v zájmu vlasti uklidňuji. Také ve svém zájmu. Jsem v Izraeli jeho letadlem a chci se ještě nějak dostat domů.

 

 

Nálada už byla naštěstí dost uvolněná, protože v úterý 4. května večer nešlo na naší ambasádě v Tel Avivu o politiku, ale otvíralo se zde České centrum a výstava o Židech v odboji. Takže směs lidí na zahájení a orientálně bohaté recepci samozřejmě byla dost pozoruhodná. Nikdy mě nenapadlo, že budu muset jet do Izraele, abych se dozvěděl, jak se za války létalo s bombardérem Liberator. Mezi třemi veterány, kteří sem na otevření výstavy o veteránech jeli, byl naštěstí i Jiří Kafka, letec 311 perutě.

 

Stříbrná kráskaStříbrná kráska|Jan Jandourek

 

Tichý člověk, který sloužil při letech nad Biskajským zálivem jako palubní střelec, hned říká, že létat s bombardérem nebylo nic tak hrozného. Zatím jsem to znal jen z literatury - piloti sice riskovali život, ale jinak, pokud se jim podařilo se vrátit, si nežili špatně. Chvíli trvá, než z něj dostaneme, že nejhorší bylo, že se občas některé z letadel obsazené kamarády nevrátilo. „Nejdelší let trval osmnáct hodin“, říká. Protože jsem na recepci vypil dost červeného vína, v jehož názvu bylo něco jako „Devil“, osměluji se a ptám, kam proboha chodili na záchod. „Záchod tam byl,“ konstatuje. „Za dlouhého letu se tam mastily i karty. „Ono to všechno nebylo jako v těch filmech,“ dodává. A povzbuzuje mě, ať se dám taky na létání. „My jsme cvičili na Bahamách,“ dodává ještě spokojeně.

 

Jiří KafkaJiří Kafka|Jan Jandourek

 

Věděl jsem, že Liberator byl velké letadlo, ale jestli tam měli záchod, si ještě zkusím doma nějak ověřit u vojenských historiků.

To rudoarmějec Viktor Schwarz, který bojoval na východní frontě, tak tichý jako Kafka není. Odpoledne, když jsme ho s několika kolegy navštívili v telavivském hotelu na pokoji, navlékl uniformu s tolika medailemi, že jsem musel potlačit určité asociace. Všechny nás vyzval, ať se mu napíšeme i se jmény a co jsme zač a upozornil hochy z ČT, že musí odvysílat všechno, jak to řekne a nic neměnit. Už je vidím. Kdyby tam dali všechno, změnila by se jim reportáž v takový ten válečný film, jak jsme je znali z dětství, jak se tam pořád četly názvy nějakých ukrajinských frontů. Byl jsem na to připraven už z kbelského letiště, kde jsem ho nechal kvůli fotce před mapou a on mi sled všech operací vylíčil téměř vesnici po vesnici. Fakt je že jsme za historické výklady byli odměněni zpěvem rudoarmějské písně při kterém se hotelové zdi otřásaly a já pochopil, že Němci museli před těmito šiky prchat stejně jako kdysi křižáci před husitským středověkým popem.

 

Tady bojoval Viktor SchwarzTady bojoval Viktor Schwarz|Jan Jandourek

 

Budu si muset tu zběsilou mozaiku srovnat v hlavě, abych o tom doma napsal něco seriozního. Takhle se mi pořád dere do hlavy spousta nepodstatností, třeba že i v ministerském speciálu letušky servírují podobné menu, jako na linkách pro běžné smrtelníky (Možná je to tím, že novinář sedící vzadu je běžný smrtelník, něco jako bývali kejklíři a pištci, co táhli za královským průvodem.) A taky jak je krásná jízda v koloně s majáčkem („Nevidíš, že jede vláda“, pomyslím si, když na nás někdo nespokojeně troubí.) Člověk se prostě učí rychle.

Za pár dní získám trochu odstup a můj autorský blok daný několikadenním nevyspáním se ve střízlivé Praze zase uvolní. Pak dojde na Beit Teresin a 3D enzymy, co nám předvedli ve Weizmann Institute a my na to zírali jako za mlada na Krtečka. Také nám v laboratoři ukázali v jakémsi kukátku miliardu atomů, což nekecám, mám na to svědky napříč politickým i mediálním spektrem. Nový velvyslanec v Izraeli Tomáš Pojar mi po té seanci navrhoval, že by Reflex mohl dělat 3D obálky. Mohl jsem triumfovat tím, že ABC z naší vydavatelské rodiny už 3D obrázky dávno uvedlo a to i s příslušnými brýlemi.

Tak pokud zítra, zase nevybuchne islandská sopka a nevypukne válka ve středomoří, všechno to dopíšu a nic si nevymyslím. V Izraeli není třeba si vymýšlet.

JAN JANDOUREK, TEL AVIV, 5. 5. 2010

 

Víte kde jste?Víte kde jste?|Jan Jandourek