Moji přátelé cestovali po Indii, kterou postihlo zemětřesení. Nedávno se v Londýně můj kamarád vyhnul teroristickém útoku v metru jen náhodou, když odcestoval z Londýna o den dříve, než měl v úmyslu… Vždycky jsem ráda cestovala a obdivovala lidi, kteří se vydávají poznávat daleké země. V souvislostech těchto událostí se sice moje touha poznávat svět nezmenšila, ale změnil se můj postoj ke způsobu s jakým na cestování nahlížím...
. A totiž, že cestovat po některých místech světa se stalo téměř ruskou ruletou, a při navštěvování ostatních míst je třeba minimálně taktizovat, berouce v úvahu momentální politickou situaci. Rozhodnu-li se nyní odjet do země, jejíž politika je přátelská vůči Americe, automaticky si uvědomuji, že v hlavním městě, či jiných turisty protěžovaných místech se mohu stát svědkem či obětí teroristického útoku. Podniknu-li cestu do některé z islámských zemí, počítám s tím, že kdykoliv a kdekoliv se mohu připlést do místního nepokoje, do vyřizování účtů mezi náboženskými fanatiky. Při cestách do zemí s diktátorskými režimy si uvědomuji, že můj pohyb bude sledován, a nemohu se beztrestně potkat se všemi lidmi, se kterými bych se potkat chtěla… Moje uvažování, bezstarostnost, se změnily docela nedávno, a přiznávám, že pod dojmy množících se teroristických útoků. Začaly totiž ohrožovat i mne a mé blízké. Protože ať už sledujete jakékoliv zprávy ze světa, jakékoliv katastrofy, hrozby, neštěstí, nikdy se vás nedotknou více, než jako sledování filmů s fiktivními hrdiny. Můžete s nimi soucítit, ale emoce za chvíli soustředíte na jiné zprávy. Jenže, pokud se hrozba dotkne i vás, emoce ve vás přetrvají… A nutno říci, že to není příjemný pocit. Blíží se pocitu boje o existenci, když v přírodě obhajujete svůj život před predátorem. Nutí vás být neustále ve střehu, být přípraven kdykoliv se bránit, bojovat… a neustále si uvědomovat svoji křehkou a dočasnost. A to je také to jediné, co je na tomto vědomí hodnotné. Život, který je v ohrožení má větší hodnotu než ten, který žijeme bez problémů a zkoušek. Nakonec není to nic neobvyklého. Přirozený proces života jsou neustálé přeměny, růst, zánik. Nepřirozený je naopak klid naší civilizace přinášející bezstarostný život… přestože k němu vědomě směřujeme.
