V lidských životech jsou zvláštní mety. Dokazuje to i projekt Česko hledá Superstar, který prostřednictvím komerční televize dovršuje ad absurdum princip, jakým vznikají rychlokvašené komerční projekty se silným, ale časově omezeným marketingovým zázemím. Vždyť víte, stačí billboardové kampaně, upíchnout vycházející hvězdičku jako moderátora v nějakém pořadu pro cílovou skupinu a album pak rozprodávat do tombol na plesy a jako dárky na podnikových večírcích.
V lidských životech jsou zvláštní mety. Dokazuje to i projekt Česko hledá Superstar, který prostřednictvím komerční televize dovršuje ad absurdum princip, jakým vznikají rychlokvašené komerční projekty se silným, ale časově omezeným marketingovým zázemím. Vždyť víte, stačí billboardové kampaně, upíchnout vycházející hvězdičku jako moderátora v nějakém pořadu pro cílovou skupinu a album pak rozprodávat do tombol na plesy a jako dárky na podnikových večírcích. S podporou televize a silného vydavatelství to musí fungovat. A stovky lidí v Brně, Ostravě i Praze před kamerou předvedli, že po podobném osudu je víc než masová poptávka.
Než se tak stane a objeví se „skutečná“ televizní Superstar, můžeme pozorovat její „křivý“ odraz v internetovém zrcadle. Nevídanou bouři totiž způsobila jedna ze soutěžících, osmnáctiletá Anna Gleisnerová. Její přednes písně Thank You od britské středoproudařky Dido - přesahující obvyklý rámec trapnosti a připomínající spíš přednes parodující angličtinu - i ohnivá obhajoba vlastního výkonu před šokovanou porotou, si našel mezi lidmi spoustu příznivců. Začalo skutečné internetové šílenství. Digitalizovaný videozáznam vystoupení „Dajdou“ (která pochopitelně ze „skutečné“ Superstar vypadla) se bleskem rozšířil mezi lidi a už za několik dnů se objevily video i audio remixy, které mimo jiné dokázaly, že na taneční scéně by se asi „Dajdou“ chytla.
„Dajdou“ se stala kultovním fenoménem. Skutečná Anna Gleisnerová pochopitelně prchá před médii a dokonce prý i odmítla vážně míněnou nabídku k natočení debutového alba. Ale spousta lidí věří, že svůj názor změní. „Dajdou“ nebo taky „ číslo 3469“ vede internetové hlasování Hvězdná pěchota s náskokem asi 90 000 hlasů od místa druhého. Doména dajdou.cz byla obsazena a dočtete se tu „…Slečno Anno Gleisnerová, nabízím Vám seriózně spolupráci při tvorbě Vaší osobní internetové prezentace na této unikátní doméně.“
Dajdou je internetový fenomén, postavený na podobném principu jako jsou tzv. hate sites. Naprosto nemilosrdně se tu pracuje se všemi dostupnými materiály, které se remixují, přestříhávají, obalují nánosy dezinformací a černého i značně pokleslého humoru. Nevadí, že skutečná Anna Gleisnerová už zřejmě tuší, že něco přepískla a tak se snaží vystoupit z rozjetého vlaku. Na internetu najdete recenze na její nové CD obsahující mega hit „Aj Mi Sedl Bus“. Její fanoušci zakládají stránky na nichž uveřejňují vzkazy: „Aničko! (DAJDOU, RECITÁŘKO), pro nás jsi superstar jen ty a nikdo jiný! Ať se jdou ostatní vycpat - ty jsi nejlepší! Aničko jsi naše SUPERSTAR !!! Aničko - pokud tyto stránky čteš - napiš nám svůj e-mail. Prosím !!! My tě obdivujeme !!!“
Nikdo neuvažuje o Anně Gleisnerové jako o živé bytosti složené z atomů. Všichni jsou uhranuti jejím digitálním odrazem, tím jedním nahraným živým vystoupením. City stranou, neměla do té televize lézt. Digitální Dajdou je kyberpunková postavička. Bude žít ještě pěkně dlouho na harddiscích či přenosných médiích. Skutečná Anna Gleisnerová si právě prožila svých patnáct minut. Pěkně horkých. Podle Warhola bys už teď měla mít klid, Aničko. Ale slíbit ti to nemůžu.
