nahoru
Glosa Viliama Bucherta

Klausovi není v souvislosti s vládní krizí co vyčítat. Postupuje správně

Viliam Buchert12. dubna 2011 • 09:46
václav klaus
václav klaus
• foto: 
Stanislav Krupař

Tak, jak se kritici vyřádili na filmu Václava Havla Odcházení, tak teď exhibují politologové a právníci v případě postoje Václava Klause k vládní krizi. Jenže prezident postupoval podobně už v případě předchozích vlád. Má pravdu, když požaduje po předsedech politických stran, aby řekli, jakým mechanismem a způsobem chtějí udržet moc. Není to zneužití pravomocí hlavy státu, ani obcházení ústavy.

Český prezident je funkce sice v podstatě formální, ale obdařena některými pravomocemi, které mu určitým způsobem dovolují zasáhnout do tvorby nových vlád. Navíc, a to už od dob Tomáše Garrigue Masaryka, jsou v tomto případě udržovány určité zvyklosti, které hlava státu využívá. Vládu sice tvoří politické strany a prezident ji jen takzvaně posvětí, ale to, že se k tomu Václav Klaus vždy vyjádří, je v naprostém pořádku.

 

Podívejme se totiž, co se s českými vládami děje.

 

Klaus požadoval už po Stanislavu Grossovi, Jiřímu Paroubkovi a dvakrát i Mirku Topolánkovi, aby mu jasně deklarovali, jakou podporu bude vláda mít ve sněmovně, aby mohla pracovat pokud možno celé volební období. Politici totiž vytvářejí v případě kabinetů nejrůznější konstrukce, které se poměrně brzy ukážou jako nepoužitelné. Jsou většinou založeny na mylných předpokladech a zbožných přáních. Jenže když se české vlády hroutí jako domečky z karet, je za to někdy obviňován neprávem i prezident. Proto je správné, že on se premiérů a předsedů politických stran ptá, jak budou fungovat.

 

 

Jen si vzpomeňme na tlak, který vytvořila na Klause média i politici po sněmovních volbách v roce 2006. Tehdy vyhrála ODS, ale jednání Mirka Topolánka se šéfem ČSSD Jiřím Paroubkem zkrachovala a Topolánek pak předložil Klausovi vládní sestavu, kterou prezident ne moc nadšeně jmenoval 4. září toho roku. Jenže 3. října poprvé v historii České republiky nezískala ve sněmovně vláda důvěru a o osm dní později skončila. Výhrady Klause tehdy málokdo poslouchal, naopak, bylo mu vyčítáno, zasahuje nepřiměřeně do politického dění.

 

 

To samé, ale v ještě v daleko větší míře, se odehrálo při sestavování druhého kabinetu Mirka Topolánka. Klaus ji nejdříve odmítl jmenovat, protože její důvěra ve sněmovně byla založena na přeběhlících a měl také pochybnosti o Straně zelených. Nakonec ji prezident, protože musel, jmenoval 9. ledna 2007. Jak víme v březnu 2009 tato vláda padla, a to právě kvůli své křehkosti, jiným přeběhlíkům a rozpadu zelených. Klaus měl pravdu.

 

Pokud dnes prezident požaduje po stranách vládní koalice a Petru Nečasovi, aby dostal jasná stanoviska, jak budou společně ODS, TOP 09 a Věci veřejné vládnout dál, je to zcela v pořádku. Spolu s ním totiž sledujeme další kolo rozpadu této vlády. Přijdou ještě daleko větší problémy. A toho se Klaus obává. Jak bude vláda pracovat s rozpadlými VV, skutečně není jasné. Brzy ale dostane prezident ujištění, že vláda bude po provedených změnách dál pokračovat. Podle všeho to však koalice vydrží jen nějakou dobu, než Věci veřejné definitivně dokonají proces svého rozpadu.

 

 

Václav Klaus při dotazech na budoucí vládnutí, vychází i z vlastních zkušeností. Ví, že udržet vládu za podobných situací není jednoduché. Sám vládl jako premiér v letech 1992 až 1996 s menšinovou vládou a to se projevilo při zeslabování některým reforem.  Jeho druhá vláda (existovala v letech 1996 až 1997) se rozpadla po skandálech s financováním politických stran. Proto je dobře, že prezident chce záruky, aby vlády vydržely déle, než jeden rok.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,000
22,330
28,980
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře